Tak, jako Země má spoustu vrstev, tak i Nebe a Peklo má úrovně, není to jako v pohádce, kdy vidíte Ráj nebo Peklo s čerty. Pohádkoví čerti jsou vesměs miloučtí, proti skutečným obyvatelům Pekla.

7 úrovní Nebe - o těch jsem už psala několikrát, patří k nim i očistec, a i Peklo má 7 úrovní a velký černočervený trůn, na kterém sedí Satan, Lucifer - je jedno, jak se mu bude říkat, je to stejný padlý anděl, který byl vyhnán z ráje, protože se nechtěl poklonit ani Bohu, ani Adamovi.

Mezi těmito úrovněmi, stejně jako v Nebi, je mezipeklí. To slouží k týrání hříšníků, tam přichází zlé duše. Samotné peklo slouží pouze Pekelníkům, chcete-li čertům, démonům. Mezipeklí tedy je rozděleno podle hříchů. Menší hříšníci se dostanou pouze do první úrovně, kde jsou ohnivá lože, kdežto duše vrahů a tyranů se dostávají do posledního mezipeklí. Tam jsou připraveny nejen kotle, ale také komory plné jedu a velké mlýny, můžeme si je představit jako obrovské mlýnky na maso, do kterých se dávají ti nejhorší hříšníci, kdy mučení těchto duší trvá velice dlouho. Smrt je proti tomu procházka růžovým sadem. Tato muka jsou strašná a nekonečná.

To, že duše nedokáže cítit bolest, není tak docela pravda. Už ve chvíli, kdy člověka bolí duše, je hrozné, ale není to nic proti tomuto utrpení. Představit si to můžeme, jako by vás bolely zuby, žaludek a celé břicho, a to znásobte aspoň milionkrát. Z této bolesti není cesty ven, neexistují žádné tišící léky, prostě je zde jen bolest a utrpení.

Popsat všechny úrovně by bylo na dlouhé povídání, průběžně Vám vždy představím úrovně i meziúrovně Nebe i Pekla. Je to však jen pro silné povahy.

Lidský život skládá se z mnoha fragmentů, z mnoha cest, které se před námi otevírají. Každý den zažíváme něco nového. Je to naše cesta životem, a cestu si volíme vždy my sami.

Jak je to tedy s anděly a jejich pomocí? Jakou cestu zvolit a mohou nám cestu otevřít a ukázat?

Každý z nás máme určitý směr, životní cestu, kterou se vydáváme a andělé jsou jako naši rodiče. Představme si anděly tedy jako rodiče nebo maminku, a sebe jako malá miminka. Maminka drží nás za ruku, abychom mohli udělat první krůček, ale jsme to my, kdo musí zvednout nožičku a vykročit. Stejné je to s pomocí andělů, mohou nás držet, doprovázet na naší pozemské cestě, ale první krok musíme udělat my sami. Zda ho uděláme nebo kdy ho uděláme, záleží pouze na nás.

Pokud si sedneme doprostřed místnosti, zapálíme svíčku, budeme se modlit, ale první krok neuděláme, pak zůstane jen u tohoto. Můžeme zde sedět velice dlouho. Stejně jako dítě vidí svou maminku chodit, chtělo by to dokázat taky, a pokud ten krok neudělá, zůstane to pouze jeho snem. Tedy poprosit anděly je jako chytit maminku za ruku, to je první krůček, pokud žádáme pomoc.

Někdy však žádáme o tento krok pro jiného člověka, člověka, na kterém nám velice záleží a chtěli bychom ho mít ve svém životě. Pak on stává se tímto miminkem, dostává pomocnou ruku, ale vykročit musí sám. A zde se dostáváme ke křivolakosti cest, které se před námi otevírají. Jelikož spousta lidí řeší lásku, soustředím se zde na lásku, ale i v ostatních oblastech života je to stejné.

Tedy láska. Andělé reagují nejen na naše touhy, ale také hledí do naší budoucnosti. Chceme určitého člověka mít ve svém životě, a andělé tuto cestu vidí jako velice reálnou. Tím začíná naše pouť, tedy naše přání není nereálné, i když by se nereálným mohlo stát.

Tedy první malý krůček máme za sebou, požádali jsme o pomoc, a andělé vidí tuto cestu jako součást našeho života. Tedy jsme v bodu A a chceme se dostat do bodu B. Tím naše cesta začíná.

Z bodu A do bodu B vede tisíce cest a je jen na nás, kterou z těchto cest si zvolíme. To je naše svobodná vůle, vybrat si jednu z těchto cest. Můžeme jít přímo, nebo zvolit cestu jinou, zdánlivě lehčí, ale delší. Na této cestě můžeme potkat mnoho dalších lidí, kteří svádět nás budou, můžeme s nimi projít kus cesty ruku v ruce, můžeme si takového člověka vzít, nebo ho odmítnout. Je to naše vůle, koho vpustíme si do života, a zde zasahovat andělé nemohou. Mohou nám dávat do cesty překážky, abychom vykročili cestou jinou, pokud však neposlechneme, pak nemohou nás násilím nutit. Je to naše cesta, nebo cesta toho, koho jsme si vybrali. Na každé z těchto cest máme tedy nepřeberné množství potencionálních partnerů, se kterými můžeme ledacos prožít.

Osud a naše volba - to jsou dva různé aspekty, a přesto se prolínají. Svou volbou určujeme sami svůj osud, cokoliv uděláme, má vliv na naši budoucnost. A budoucnost, to je další věc, na kterou je třeba se zaměřit.

Co to vlastně budoucnost je? Jsou to věci budoucí, které reagují na naše rozhodnutí, na naše minulé činy. Někdy z minulých životů, ale většinou z tohoto života. Budoucnost je jako cesty, které se rozprostírají. Představme si, že stojíme na rozcestí, kde je tisíce cest, není žádný ukazatel, a my se musíme rozhodnout, kterou se vydat. Můžeme zůstat stát na tomto rozcestí, pak chřadneme, ztrácíme elán a energii, cítíme se vycucaní, a víme, že se pro jednu z těchto cest musíme rozhodnout, abychom se posunuli ve svém životě dále. Po cestě, kterou si vybereme, sbíráme další lidi, kteří se vydávají stejnou cestou jako my. Někde na této cestě se naše cesty opět rozdělí, a my putujeme opět sami, abychom se dostali do bodu, který jsme si určili. I náš partner, nebo potencionální partner vydává se na jednu z cest, jen s tím rozdílem, že nekráčí s námi, ale naproti nám. Tedy je třeba setkat se v některém bodu.

A na všech těchto našich cestách doprovázejí nás andělé, aby nás zvedli, když upadneme a nechceme vstát, aby nesli nás, když již skutečně nemůžeme, až do doby, než se sami postavíme, a máme sílu pokračovat v naší cestě.

Jsou nemoci, které nám mohou pomoci andílci vyléčit, jsou však nemoci, které vyléčit nemohou, i kdyby stokrát chtěli.

Nejprve začneme nemoci, které vyléčit nemohou. Jsou to především nemoci vrozené. Postižení dostáváme ze dvou důvodů, buď nám byla dána za trest, nebo proto, aby se postižení stalo naší devízou, silnou zbraní. Nemocní lidé jsou na sebe více přísní, a také chtějí mnohem více dokázat, než lidé zdraví. Možná je to tím, že handicap nechtějí dát najevo, nebo chce jen ostatním dát vědět, že nechtějí být litováni, že mohou být stejně úspěšní jako oni. Proto také nelze vrozené nemoci léčit, žádným způsobem. Jsou nám ku pomoci, i když jsou někdy na obtíž.

Další nemoci, které nelze léčit, jsou nemoci, které jsme si zasloužili. Možná mi nyní budete oponovat, že jste si některé nemoci nezasloužili, ale vězte, že ano. Jsou to skutky, které nebyly správné, naše nastavení... Vším tímto si nemoci po sedmi letech přisuzujeme sami.

Také nemoci, na které nás andílci upozorňují, a my je neposloucháme, nakonec přijdou do našeho života. A ty nadělají v našem těle hodně velkou paseku. Pak je lze buď přijmout, naučit se s nimi žít, nebo je odmítat, ale vyjde to nastejno, neboť stejně zůstanou s námi. I kdyby se člověk uzdravil, nemoc se časem vrátí.

Pak jsou nemoci, se kterými nám andílci pomoci mohou, které nezasloužili jsme si, přišly do našeho života, aniž bychom si je zasloužili, dají se léčit, a s těmi nám andílci pomoci mohou.

Celý náš život doprovázejí nás na našich cestách andělé, aby nás chránili a nesli na svých křídlech, pokud prožíváme těžká období. Co však je v našem životě skutečně nejtěžší? Každý z vás jistě najde jinou odpověď, a přesto všechny odpovědi jsou správné. Nejsme všichni stejní, máme své bolesti, ale také radosti. Je třeba najít v životě více radostí, bychom se mohli postavit složitým životním obdobím.

Andělé přinášejí na Zem lásku, přinášejí ji do všech srdcí. Pokud je naše srdce zasaženo bolestí, pak léčí ho andělskou láskou. Neboť tato láska je nekonečná. Každá bolest, kterou člověk pocítí, odráží se v jeho srdci. Proto máme anděly ku pomoci, proto nesou nás přes nejtěžší období života na křídlech svých, bychom bolest unesli a mohli se jí postavit. Nikdo z nás nechce zažívat bolesti, avšak jsou součástí pozemského života, stejně jako radost.

Někdy se nám zdá, že nás andělé opustili, že zažíváme smutek a bolest, že jsme na něj sami. Opak je však pravdou. Nejsme sami, máme andílky, na které se můžeme obrátit, by odňali naší bolest, by byli s námi a pomohli nám překonat to, co nyní tak bolí. Každou bolest si tedy musíme prožít a v každé bolesti musíme hledat to nejlepší. Čím dříve to najdeme, tím dříve bolest zmizí.

Vydáváme se na svou pouť v době svého početí, ve chvíli, kdy naše duše vstupuje do těla. V tu chvíli začíná hořet svíčka našeho života. Není důležité, jak dlouho bude hořet, je důležité, bychom se za své jednání nikdy nestyděli, bychom dělali to, co máme ve svém srdci, šli za jeho hlasem, a byli šťastni. Když svíčka našeho pozemského života dohoří, vracíme se zpět k andělům, kteří se nás ptají, co jsme dokázali a zda jsme byli skutečně šťastní. Necháváme zde své milované, by na nás vzpomínali s láskou a úctou, neboť zůstaneme navždy v jejich srdcích.

Na začátku naší pouti někteří z nás dostávají mnoho lásky od své rodiny, někteří však tuto lásku nikdy nepoznají. Jak je vše malicherné a maličkaté. Mnoho lidí myslí jen na sebe, neumí naslouchat andělům, a tím ani potřebám svého srdce. Někdy je to proto, že rozum je zmatený, a má převahu nad naším srdcem. Ale srdce je naším životem, měli bychom žít podle jeho přání. Pak můžeme říct andělům, že jsme zažili spoustu štěstí.

Zanechte proto malicherných hádek, nemyslete jen pouze sami na sebe, nehoňte se za mamonem. Protože největším bohatstvím je láska a je tak velká, jak my sami chceme, aby velká byla. Pokud by se našel jen jeden jediný člověk, kterého učiníme šťastným, pak má náš život smysl. A smyslem našeho života není moc ani sláva, ale splnění našich přání, s láskou v našich srdcích. Smyslem života je žít tak, bychom v lásce došli svého štěstí. Naplňte tedy osud svého života, i když někdy to bude těžké. Nikdy se nevzdávejte a bojujte o to, co má ve vašem životě smysl.

Zapaluji nyní svíčku pro vás všechny, kdož jste na tomto světě, by se vám podařilo najít své štěstí, a zapaluji ji i pro ty, jejichž svíčka již zhasla, a přenesli se s láskou do světa andělů.

V roce 2015 jsem požádala andílky, zda by mi řekli něco o mém minulém životě. Jak jsem se chovala, co se mám ještě v tomto životě naučit, jak se zachovat, jaké nemoci mě ještě čekají, se kterými měla bych se smířit či popasovat, a spoustu dalšího. Hlavně mě zajímala jedna věc: Proč mám lásku a spousta ostatních na ní třeba i roky čekají? Proč někomu je dána a jiným ne? Jistě je problém v minulých životech, a pokud tento problém zpracujeme, zmizí a láska se objeví. A tak je to dle mého se vším v životě. Zaznamenala jsem tedy to, co mi andílci sdělili:

Celý život budeš pokládat si otázku, kdo jsi a proč jsi tady. Kladla sis jí jako malá, kladeš si jí i dnes. Co všichni po tobě chtějí a jak se zachovati máš, když neudělala jsi žádnou chybu? Vždy věřila sis, a věříš si i dnes. Do všeho se pouštíš s velkým nadšením. Někdy je tvé nadšení větší, než by mělo být. Nadšení ti neublíží, ne všichni tvé nadšení dokážou přijmout. Máš velkou duševní i fyzickou energii.

Ptáš se na lásku a štěstí. Na své skutečné poslání, na to, co jsi kdysi udělala špatně a jak to máš napravit. Je něco takového? Udělala jsi něco zlého? Co je dobro a co zlo? Dobro přináší zlo a zlo rozsvěcí dobro. Jak to tedy s tvou duší skutečně je?

Dostala jsi do vínku radost z komunikace a ze spojení s ostatními lidmi, touhu po velkém vědění. Rozkrýváš srdce ostatních lidí a díváš se na jejich osudy. Toužíš po porozumění od všech, s kterými se setkáš. Učíš se z jejich myšlenek, odhaluješ jejich chyby. Vidíš je takové, jací skutečně jsou. Dáváš však do všeho mnoho svých emocí, příliš se trápíš osudy ostatních.

Nejsi povolána pro to, bys prožívala jejich utrpení, ale abys jim ukázala smysl jejich života. Mnoho lidí přijde do tvého života, někteří zůstanou, jiní odejdou. Netrap se jejich odchodem, neboť má to tak být. Informace, které jim byly předány, pochopí mnohem později. Život lidský je plný rozporů, a je třeba vzít si jen to nejlepší. I tobě nakonec přinese to, co děláš pro ostatní, potěšení. Vidíš čistou pravdu v tom nejjasnějším světle. Nenech toto světlo pohltit tmou. Neklaď důraz na poznání ostatních lidí, nebo ztratíš kontakt se svým vlastním životem. Čeká tě zisk tvé duchovnosti, proto zůstaň ve světle, ať se děje cokoliv. Vše, co dostáváš, si zasloužíš. Neodsuzuj ostatní, neboť i oni hledají pravdu a lásku. Žij současností, nedělej si starosti o svou budoucnost. I velcí lidé trpěli, a přesto neztráceli víru. Tvá oblíbenost bude se prolínat s neoblíbeností lidí, kteří nedokážou vidět Boží cestu. jdi dál svou cestou a neohlížej se. Štěstí není u žádného člověka stálé, pokud ho k sobě nedokáže zcela vpustit. To se sebou přináší mnoho citlivosti. Radující se člověk z maličkostí je skutečně šťastný. Neřeš, co je správné a co špatné, zapomeň na hledání této pravdy. Neboť dobré je vše, čemu věříš. Respektuješ vše, co do tvého života přichází. Vše se mění časem na pozici duchovního světa, jen skutečná víra se nemění. Ta buď je, nebo není. Vše špatné má tě posunout na tvé cestě, neboť není světla bez tmy, není lásky bez přijetí. Nakonec vše se v dobré obrátí. Tedy nehledej štěstí své nebo ostatních lidí, štěstí si vás najde samo. Snadno realizuješ své sny a tvým úkolem je naučit to ostatní.

Nemoci, se kterými se potýkáš, a potýkati se budeš, vyplouvají z nejhlubší psychiky. Musíš pochopit smysl každé nemoci, neboť každá nemoc tě má vést po správné cestě. Pochopíš, proč vstupují tyto nemoci do tvého života v určitém čase, a budeš schopná se jim postavit. Své vrozené nemoci nemůžeš odstranit, můžeš však pochopit jejich smysl. Dej si velký pozor na svůj žaludek a zažívací orgány, a nezapomeň na stravu.

Do tvého života vstoupí také roztroušená skleróza, která má původ v tvých emocích a lásce. Příliš se obětuješ pro druhé, příliš zatěžuješ svůj mozek starostmi ostatních lidí. Příliš přemýšlíš, jak nejlépe jim pomoci, by byli také šťastni. Tuto starost zcela přenech nám, neboť jen tě to vyčerpává. Oroduješ za ostatní, pro jejich lásku a štěstí, a nikdy neodpočíváš. Zpracuj tuto naší radu ke svému uzdravení.

V minulých životech byla jsi velice šťastná, proto se tvá duše rozhodla podělit se o své štěstí s ostatními. Tvá angažovanost pramení z touhy pomoci všem lidem ke štěstí. Tvá angažovanost zastiňuje tvou vlastní lásku. Tvé štěstí je ukotveno v tvé rodině, važ si toho, neboť spousta lidí získá lásku po mnoha prolitých slzách. Tys dostala ji darem, proto věnuj jí také svou pozornost. Tvůj vnitřní klid a láska k rodině jsou také důležitými aspekty tvého života. Vždy dokončíš, co započneš. Někdy zdá se ti, že něco dokončeno nebylo, a soustředíš se více na vše nedokončené. To se ti také povede, neboť nikdy se tvá duše nevzdá, dokud nedojde vše ke svému konci. Mnoho přemýšlíš o všem, však mnoho věcí a záležitostí dovedeš do zdárného konce právě proto, že vždy hledáš všechny možnosti. Obětování je součástí tvé cesty, a proto rady naše někdy zarputile odmítáš. Však vše nakonec dovede tě k úspěchu a uznání ostatních, jako tomu bylo po všechny tvé životy. Rozvíjej svůj dar, který byl ti dán, a neohlížej se zpět. Jen tak dovedeš ostatní ke štěstí."

Nyní je konec roku 2019 a vše se plní s mrazivou přesností.

Každý strach podporuje negativní energie a posiluje je. Čím více nás negativní energie obklopují, tím mají andělé mnohem větší práci. Pak, pokud je požádáme, mohou do nás vstoupit, abychom objevili svou vnitřní sílu a zbavili se všech svých strachů. Můžeme je poprosit sami, pokud jsou tyto negativní energie u nás a strachy nás oslabují, nebo pro někoho, kdo má v sobě hodně strachů. Možností je spousta, však musí být souhlas duše každého člověka, musí to být jeho přání, vypořádat se se svými strachy. Proč vlastně máme v sobě strachy? Kde vzniká náš strach? Proč se tak moc bojíme, ať se jedná o cokoliv? Strach je slabost, která roste. Živíme ji, a tak u nás zůstává. Pokud se jí postavíme, strach zmizí. Každý z nás má svou vlastní vnitřní sílu, stačí ji jen nalézt a uchopit. Postavit se tomu, čeho se nejvíce bojíme. Prožít tento strach znovu, ve skutečném světě. Ukázat tomuto strachu, že se nebojíme. Pak tento strach odejde a více k nám nepřijde.

S napětím někteří očekáváte zimní období, a s ním vše krásné a nové.

Nová energie vplouvá pomalu k vám a vy začínáte cítit její účinky. Můžete se cítit zmateni, nebo okouzleni.

My, Andělé, toužíme pročistit vaše noc za nocí, a vy přijímáte. strachy a bloky, byste byli připraveni přijímat to, co k vám přichází.

Plyne den za dnem, noc za nocí, a vy ji přijímáte. Někdy berete vše jako samozřejmost, pojďte se tedy zastavit a přemýšlet o svém životě.

Ráno se probouzíte, a nepřemýšlíte nad novým ránem. Možná přemýšlíte o celém dni, ale kdo z vás poděkuje za dary, které dostáváte?

Zkuste se zamyslel nad svým životem, co dostáváte, a co naopak dáváte.

Každé ráno začíná svítáním. Probouzíte se a slyšíte zpěv ptáků, vítr si hraje s listy stromů, jdete do práce, ať už s chutí nebo nechutí. Vše toto je dar pro vás - můžete cítit vítr, slyšet ptáčky, máte práci. Je to snad málo? Kolik lidí by vroucně děkovalo za tyto dary, kolik lidí by toto vše vyměnilo za vše, co mají! Ale vy to dostáváte, a nevážíte si toho. Jednoho dne nebude svítání, neuslyšíte zpívat a švitořit ta krásná Boží opeřená stvoření - a pak vám to začne chybět. Stejně jako vám chybí tekoucí vody, pokud neteče, instinktivně jdete, spláchnete za sebou, nebo si natočíte vodu po ránu na kávu, ale nyní tomu tak není.

Proto musíte začít u sebe. Chcete-li mít u sebe krásnou energii, musíte si vážit především sami sebe.

Strachy, které si hýčkáte, velice rychle se naplňují. Požádejte nás tedy, anděly lásky, neboť tyto strachy sejmeme z vás, neboť naše láska je čistá a dokážeme vám pomoci. Lidská láska také může být čistá, pokud to tak skutečně chcete. Někdy toužíte po lásce, abyste nebyli sami. Tím se vám lásce jen vzdaluje. V lásce neměli byste přemýšlet, co chcete vy, ale co chce ten, koho milujete. To je klíč k návratu lásky do vašeho života, tím si přitáhnete lásku skutečně čistou a bezpodmínečnou, jakou zažívá vaše mysl. Nechceme se vám zalíbit, milujeme vás takové, jací skutečně jste, a pokud ucítíte naší lásku, milujete nás také, stejnou láskou. Tak je to i s láskou ve vašich životech. Pokud jste schopni skutečně milovat, aniž byste lásku od druhého očekávali, pak ji dostanete, a možná větší, než si umíte představit. Jen tak si jí dokážete skutečně vážit. Přichází, když ji čekáte nejméně.

Proto nyní, v této době, čistíme vaše strachy a bloky, byste byli skutečně šťastni. Od vás chceme jen jediné - soustřeďte se na lásku, kterou máte ve vašich srdcích, a my vám za odměnu pošleme to, co si zasloužíte, ať je to láska nebo cokoliv jiného. Otevíráme dveře lásky dokořán, s čistým srdcem do nich můžete vstoupit a prožívat vše krásné.

Andělé jsou láskyplné bytosti. Jsou to naši přátelé. A tak bychom na ně vždy měli pohlížet. Jen tak nám mohou skutečně pomoci. A pomoci nám je jejich poslání. Chovají se k nám přátelsky, milují nás, a totéž očekávají od nás. Očekávají, že je pustíme do své blízkosti a dovolíme jim, by nám pomáhali a vedli nás na naší pozemské pouti tak, bychom byli šťastni. Žádají naší důvěru. Však přátelům, skutečným přátelům, také věříme, svěřujeme se jim s našimi úspěchy i neúspěchy, a víme, že nám pomohou, že nás vyslechnou a pochopí. Andělský svět je plný lásky. Nikdy neudělají nic, co by nám nebo našim blízkým ublížilo.

Každý anděl má své poslání, svůj úkol. Všechny úkoly plní bez váhání, žádné přání pro ně není velké nebo malé. Je to prostě přání. A pokud nejde proti našemu osudu či nezapříčiní nikoho nešťastným, pak nám toto přání splní. Dříve, nebo později. Vždy ve správný čas, kdy jsme na splnění připraveni.

Setkávám se s anděly od malička, vidím je a slyším, povídám si s nimi, a žádám je o jejich drahocenné rady. Vždy poradí tak, jak položíme otázku. Pokud je otázka správně položená, dostáváme správnou odpověď. Vždy dostaneme odpověď. Někdy však je třeba otázky přesně specifikovat. Někdy ptáme se na běžné věci, jako je třeba maturita a státnice. Pokud položíme otázku, zda toto zvládneme a úspěšně dokončíme, pak odpověď může být ano, i když třeba maturitu neuděláme. Nespecifikovali jsme otázku dostatečně. Však jednoho dne v našem životě ji uděláme, neboť stojí tak v našem osudu. Ale my se ptáme na to, zda ji nyní uděláme, složíme. V tom je rozdíl jejich odpovědí. Tedy můžeme se zeptat, zda ji složíme úspěšně společně s (třeba Frantou Vopršálkem), neboť víme, že je premiantem třídy a zajisté ji složí úspěšně. Takto bych mohla pokračovat dále. Ale netřeba slov, stačí, když se necháme andílky vést. A toto je i můj pozemský úkol. Dovést vás společně s andílky ke štěstí.

Stejně, jako já jsem dostala od andílků jméno Nabyelah, můžete i vy dostat své jméno, které vás bude vystihovat, vaši duchovní cestu. Stačí jen být neustále s andílky v kontaktu.

Přeji Vám všem život plný lásky, porozumění a štěstí.

Bránu hojnosti otevíráme dokořán, račte vstoupit.

Připravujeme pro Vás úspěch a prosperitu. Je to čas zamyslet se nad tím, kde děláte ve finanční oblasti chybu, jak byste mohli docílit lepšího výdělku nebo prémií. I toto zavírá bránu prosperity, a my ji tento měsíc chceme nechat dokořán a naopak nechat Vás z ní čerpat. Kdo však závislý bude na penězích a nedokáže si život bez nich představit, tomu spíše ubývat budou.

Pokud budete ochotni pustit "chlup", pak vrátí se Vám mnohem více zpět.

Druhou stránkou otevření brány hojnosti je však závislost, od které je třeba se oprostit, pokud jste na něčem závislí, a nemusí to být jen penízky, pokuste se s tím právě nyní bojovat. Vše máte ve své hlavě, stačí si jen říct "NE, TOHLE PŘECI NEPOTŘEBUJEŠ VE SVÉM ŽIVOTĚ!" Možná bude první krok velice obtížný, ale každý další den bude lehčí. Na konci týdne už to budete zvládat bravurně. ☺

Na druhou stranu není brána prosperity jen o penízkách a hmotném majetku, ale také o lásce, práci i zdraví. Prosperita je hojnost, a tak ji také přijměte.

Hledáte snad lásku? Nesoustřeďte se na to, co Váš vysněný partner má nebo nemá, spíše mu hleďte do srdce, tam najdete pravé bohatství. Pokud snažit se budete v partnerství stávajícím i tom, které Vám vstoupí do života, pak můžete z naší brány prosperity čerpat a založit láskyplný vztah na dlouhou dobu. Nebuďte malicherní, povolte ze svých požadavků a věnujte se pouze lásce. Také lásku vložte do toho, co budete dělat, jen tak k Vám přijde prosperita také finanční a spokojenost v pracovní oblasti.

Máme Vás moc rádi, a budeme rádi, pokud budete právě nyní čerpat z našich vesmírných zdrojů ke své spokojenosti. 

Láskyplný čas nadchází, proto je dobré věnovat se právě lásce a všemu, co je s láskou spojené.

Láska k vám, lidem, nepřichází sama od sebe, dostáváte ji jako dar, který můžete, ale nemusíte přijmout.

Lásky plné energie se rozprostírají kolem každého z vás. Kdo v srdci lásku ukrývá, ten lásky bude mít mnoho, kdo však je zvyklý jen brát a nic nedávat, tomu se láska i v tomto měsíci vyhýbat bude.

S láskou začněte sami u sebe. Podívejte se na sebe, jako byste se na sebe dívali cizíma očima. Jací jste uvnitř? Jaké jsou vaše kladné a záporné stránky? Nebylo by dobré začít na záporných stránkách pracovat? Dokázali byste žít s člověkem, jako jste vy sami, dokázali byste ho milovat? To jsou otázky, které si právě v tento čas žádají odpovědi.

Možná se mnoho vztekáte, možná mnoho žárlíte, možná si příliš nevěříte, možná se upínáte k něčemu, co nikdy nepřijde. Těch možná bychom našli tisíce. A nyní upřímně, ruku na srdce, dokázali byste se stejným člověkem žít, milovat ho? Trpět vše, co děláte sami ostatním?

Narodili jste se do páru, proto hledáte lásku, hledáte člověka sobě rovného. Ale skutečně byste sobě rovného člověka, se stejnými vlastnostmi, strpěli vedle sebe?

Ne všichni jste tací. Někteří z vás mají v sobě mnoho dobrých vlastností, a přesto hledají stále toho pravého člověka pro lásku. Možná jste jen příliš hodní, a mnoho partnerů zneužívá vaší dobroty. I v lásce je důležité umět vytáhnout drápky.

Vztah lidský, lidská láska, to je kompromis. Jednou ustoupíte vy, jednou váš partner nebo partnerka. Vztah by měl být o podpoře. Ruku na srdce, kdo z vás podsouvá své názory ostatním? Kdo z vás jde si za svým, a přání ostatních ho příliš nezajímá? Kdo z vás udělá pro partnera vše, ale pro sebe vůbec nic?

Nad tímto vším zamyslete se právě nyní, v tento čas, v láskou zalitém měsíci květnu. Zamyslete se, podívejte se do hloubi své duše a zkuste napravit to, co ve vás je nezdravé, co překáží krásnému vztahu. Pokud to dokážete, cesta zavede vás za tím pravým partnerem nebo partnerkou.

Přejeme vám mnoho štěstí při zkoumání své vlastní duše, i při cestě za skutečnou láskou, bez podmínek a bez očekávání.

S láskou Achnatiel, Nefritiel a Amor

Poslední dobou byli jste téměř všichni tvrdohlaví, neschopní podívat se na svět očima někoho jiného. Neviděli jste krásu, kterou vám přinášíme, neviděli jste lásku, která začíná ve vašich srdcích a pak teprve putuje do srdcí jiných. Krása je v oku diváka, láska je znamením srdce. Láska je bolestivá a krutá, a přesto tak krásná. Stačí se na ní podívat pohledem někoho jiného. Pak uvidíte mnoho krás lásky.

Tento měsíc vše se červená, proto se budete červenat také vy. Není to na škodu, občas být přiveden do rozpaků, začervenat se, a ukázat svou pravou lidskou tvář. Skrýváte se za zlatou maskou, přetvařujete se, toužíte po lásce a přesto lásku, skutečnou lásku, dát neumíte. Teprve až pochopíte lásku toho, koho milujete, jeho pohnutky, jeho vlastní cestu, pak dojdete do míst, kde k vám láska může přijít.

Nesoustřeďte se proto sami na sebe, nedívejte se slepýma očima, neboť tak neuvidíte to, co vám nyní přinášíme.

Je čas sklizně pozdních jarních plodů, ale také plodů vaší snahy. Jak sami jste se snažili získat to, po čem toužíte? Pomáháme vám v plnění vašich snů a přání, však bez vaší pomoci to není tak snadné. Copak může se zrodit miminko bez spojení otce a matky? Pokud po tom oba budou toužit, a ke spojení nedojde, pak celý život budou pouze snít. A tak je to se vším - přiložte také svou ruku ke splnění svého přání, abychom vám ho mohli splnit co nejdříve. Vyřčením vašeho přání vzniká mezi námi spolupráce - nenecháme vás v tom samotné, ale také nečekejte, že vše uděláme jen my sami.

Lásku, hojnost i štěstí přinášíme vám v tomto měsíci, pokud si to skutečně zasloužíte, pokud jste v minulých časech také pro to něco udělali, svými myšlenkami, svými činy, svým pochopením, pak dočkáte se právě v tomto čase.

Vzlétněte do oblak, vzlétněte k nám, do naší říše, a poznáte nepoznané. Zklidněte svou duši a naslouchejte. Naslouchejte a učte se. Vskutku je mnoho darů, které pro vás máme, neotáčejte se proto k nám zády, a přijměte je beze studu, bez ega, bez výčitek. Naslouchejte a uslyšíte naše vedení. Zahoďte tvrdohlavost a starosti. Veselte se s námi.

Tato krásná květina, která většinou kvete bíle, je velice krásnou ozdobou zahrad. Málokdo však ví, že se jí říká andělské zvonky, a to opravdu právem.

Je zasvěcená andělu jménem Frenumiel. Je andělem štěstí, také ho můžete spatřit kolem těchto krásných květin. Frenumiel je sněhově bílý anděl, s nádherně blankytnýma očima, vlásky mu září jako slunce.

Traduje se, pokud ho přivoláte k těmto zvonkům, že do nich vloží svou energii a sílu, a po utrhnutí a usušení květu může pomoci splnit to, po čem nejvíce toužíte. Musíte květ ale utrhnout již s myšlenkou Vašeho přání, dát do něj co nejvíce lásky. Péče o ně není zase tak náročná. Mají rády hodně vody, zvláště pravidelnou zálivku dešťovou vodou. Nepohrdnou ani vodou z hadice, tedy užitkovou vodou. Je dobré je na jaře, než nasadí stvoly, pohnojit drožďovou vodou s trochou skořápek z vajíčka. Druhé hnojení se dělá po odkvětu.

Na lásku utrhněte jeden květ, na zdraví 5 květů a na prosperitu 8 květů. Následně je usušte na vzduchu a vložte do plátěného váčku, můžete přidat také minerál pro účel přání, a noste u sebe.

Jde automatickému písmu naučit? Automatické písmo používá se často při spojení s duchy, neboť tento kanál je velice bezpečný a není tak široký, jako třeba kanál přes spiritistickou tabulku, který má velikou rozsáhlost a dokáže do našeho světa přivolat nejen ducha, se kterým chceme mluvit, ale také mnohem horší spiritistická stvoření.

Automatickému písmu dá se postupem času skutečně naučit, nemusejí se žádat duchové, aby nás to naučili. Člověk, který chce tento kanál využívat, měl by být psychicky naprosto vyrovnaný a měl by umět rozpoznat hranici mezi svými myšlenkami a vhledy od duchů. Tato hranice je velice tenká, a ne každý člověk dokáže odpoutat se od svých vlastních myšlenek. K tomu zpočátku může pomoci meditační techniky na zklidnění duše, na vyčištění myšlenek a otevření tohoto kanálu. Pochopitelně lze automatické písmo krásně využít i pro přijímání rad od andílků, ale u těch jsou mnohem lepší techniky, než je právě automatické písmo. Tedy zůstaneme pouze u duchů.

Někdy se ptáme na otázku a odpověď buď známe, nebo si myslíme, že ji známe, nebo si prostě můžeme podsunout do tohoto příjmu to, co bychom chtěli. Mohou se zde promítat také naše obavy, které se dají krásně překreslit na krásné odpovědi. Na to by si člověk měl dát veliký pozor, a proto jsou meditační techniky podle mě velice důležité. Je třeba dostat se do vědomí alfa, kdy nejsme zcela při vědomí, ale kdy ani nespíme, kdy necháváme plout v hlavě to, co k nám přichází. Naše ruka pak píše sama, aniž bychom tyto myšlenky měli my sami.

Pokud zvládnete meditační techniky, a naučíte se se svou myslí pracovat, pak můžete přistoupit k automatickému písmu. Nespěchejte. Nemusíte zachytit v prvních dnech vůbec nic. Zapalte si bílou svíčku (nebo fialovou), uchopte tužku (nejlépe obyčejnou - ta je ze dřeva a je tam spojení mnohem větší než s propiskou ☺), a dívejte se chvíli do plamene. Pozorujte ho, zkuste se podívat přímo do jeho středu - takto si můžete navodit to správné spojení. Pozvěte ducha, se kterým si chcete promluvit. Oslovte ho jménem, které používal za svého života - můžete i přezdívkou, pokud ji používal více než své jméno. Počkejte. Až bude přítomen, zvětší se vám plamen svíčky. Nedívejte se na papír před sebou, ani na tužku v ruce, zkuste se dívat do středu svíčky a položte mu otázku. Tužku držte kolmo k papíru, jako byste chtěli psát.

Jsou dvě techniky automatického písma - buď se vám povede, aby duch vedl vaší ruku, a to je trošku složitější technika, kterou se časem naučíte, pokud to budete trénovat, nebo ho necháte, aby se s vámi spojil telepaticky, a pak vaše ruka začne psát to, co vám vámi přivolaný duch diktuje.

Dnes navštívil mě anděl smrti, aby zvěstoval smutnou zprávu:
Váš svět pomalu se řítí do záhuby. Započal jsem sbírat duše. Není mnoho času na nápravu, ve vašem světě pozbývá svého místa láska, ta jediná může této zkáze zabránit. Zamyslete se, vy všichni, sami nad sebou, jak se chováte, jaké jsou vaše priority. Lidské pokolení neváží si života, týrá zvířata, ničí rostliny, ničí svou krásnou Zemi. Lidé upřednostňují moc, slávu a peníze před skutečnou láskou, hubí lásku. Přitom jen láska může tento svět zachránit. Všichni máte ve svých rukách tuto moc, moc zachránit váš svět. Stačí k tomu jen jediné - odstranit ze srdcí svých zlobu, závist, nenávist - a uvolnit místo lásce, by se mohla šířit napříč vaším i naším světem. Špetka lásky od každého člověka má velkou moc, pokud se spojíte všichni pro lásku a přestanete myslet sami na sebe. Váš svět potřebuje lék a tím lékem je láska. Je to mnohem jednodušší, než si všichni dokážete představit. A stačí k tomu jen tak málo. Chraňte vše živé, nezraňujte se navzájem, milujte se v lásce a pro lásku.

Noc, kdy tato brána zůstává otevřená, připadá letos ze sedmého na osmého listopadu. Na tento den připadá také Nov ve Štíru, prazvláštní to náhoda, neboť štír je symbolem smrti i znovuzrození.

Duchové v tuto noc, a nejen duchové, začínají se této noci zjevovat i lidem, kteří nejsou citliví na jejich energii. Duchové a démoni jsou nám tedy mnohem blíže, a práce andělů je mnohem náročnější, právě o této noci.

Brána do podsvětí dá se najít na různých místech naší zeměkoule, ale také poblíž hřbitovů a míst, kde lidé přišli násilně o život. Většinou tato místa vzbuzují klid a mystično, ale nenechte se mýlit, zdání klame.

Tuto noc není radno zahrávat si s temnými silami, neboť i naše těla jsou velice oslabená. Nejen naše těla, ale také naše životní síla ubývá a je třeba ji načerpat. Temné síly naopak mají tu moc nás o tuto životní sílu připravit, a pak naše těla slábnou, cítíme se vyčerpaní, mohou se objevit nejen chřipkové příznaky.

Andělé naproti tomu, pokud jsou o to požádáni, chrání nás mnohem více, opatrují naší duši, ale pokud požádáme druhou stranu, o tuto ochranu přicházíme. Nejhorším démonským princem je v tuto noc Levi, který splní vám jakékoliv přání v tuto noc, ale odnese si to nejcennější, co máte. Proto vyhněte se vyslovení jeho jména, záměrně neuvádím jeho celé jméno, včetně oslovení, aby vás to nepokoušelo.

Rozhodně v tuto noc nepokoušejte duchy a nehrajte si s quijou. Tato tabulka je nebezpečná vždy, tuto noc však obzvláště.

Na ochranu v tuto noc volte bílou nebo fialovou svíčku, svíčky jiných barev nechte na jiný den.

Otázka zcela jednoduchá, vždy máme na výběr. Na výběr ze dvou cest. Cesta dobra a cesta zla. Ale co je dobro a co zlo? Dobro v očích jednoho je zlo v očích druhého. Záleží na oku, které se na to právě dívá. Tato myšlenka mohla by svádět k porovnání - v pohádce, ve filmu, fandíte dobru nebo zlu? Není to to, co vyhledáváte ve svém životě? Ne, není, fandit zlu není tak špatné, jak by se mohlo zdát. Ukažme si to třeba na pohádce Dařbuján a Pandrhola. Dařbuján - dobro, Pandrhola - zlo. V očích malých diváků. Když však ti malí diváci vyrostou, zjišťují, že Pandrhola je to dobro. V očích Dařbujána je zlý, nechce dát nic ze svého, je hamižný, lakomý. Ale co když si chrání jen to, co vydobyl? Kdyby přišlo 1000 Dařbujánů, tak je stejný chudák, jako dětmi milovaný Dařbuján. Byl by najednou na tom úplně stejně. A proč měl by dávat ze svého a živit tím Dařbujánovo děti? Udělal mu je? Když pomineme, že v pohádce je nosí vrána, pak určitě s tím Pandrhola nemá nic společného. Když děti vyrostou, začnou se na tu pohádku dívat jinak. Dařbuján, zahořklý proti autoritám a ruce, která ho živí, pohrdá pánem Bohem i ďáblem, ale proč? Když zmiňuje, že nevzal si ďábel Pandrholu do Pekla, pohrdá jednou i druhou stranou a chudičká smrtka je spravedlivá. Ano, to jistě je, ale smrtka je jen služebníkem Nebe i Pekla, tedy sama o sobě tak spravedlivá zase není. Co je zde tedy dobro a co zlo? Není snad Dařbuján ten zlý, když přeje Pandrholovi smrt? Vidíte, je to jen v oku diváka.

Cesty dobra a zla jsou propletené, stejně jako světy Nebe a Pekla. Sami posuďte, co je ještě dobro a co už hraničí se zlem.

To, co se děje nyní ve světě, není náhoda. Vzdáváte se skutečné lásky, nevážíte si těch, kteří vás milují, honíte se za penězi a majetkem, za svým vlastním prospěchem. Skutečná láska začíná umírat, je jen málo těch, kdož opravdu milují. Pláču nad vámi, lidské pokolení, neboť sebe stavíte na první místo, místo abyste lásku dávali, jen zloba a závist z vás čiší. Budete trpět nedostatkem a vaše děti v hladu a bázni budou žít, dokud nepochopíte, proč jste zde na Zemi, dokud opět nepostavíte lásku na první místo. Hanbím se za vás, neb války voláte sami k sobě, neboť kde jest láska, tam je i mír. Stále můžete vše změnit, milujte jeden druhého, zapomeňte na závist, neboť i k vám všem štěstí může přijít. Ale vy neposloucháte, uši vaše jsou hluché, oči jsou slepé, jen sami sebe jste schopni vidět, své vlastní utrpení, svůj žal a slzy, svůj mamon. Každý z vás dostane podle svých zásluh, až vaše hodina nadejde, potom přijde zúčtování, a vězte, že duše neskryje žádný skutek, ani dobrý, ani zlý, před mými zraky. Proto milujte své bližní, řiďte se desaterem, řiďte se svou vlastní duší, která prahne po lásce, míru a harmonii. Pak opět bude dobře na světě, pak opět spokojenost vrátí se k vám. 

Toto řekl mi Bůh dne 23. 5. 2023 v ranních hodinách.

Svět se mění, a to velkým tempem. Zlo přichází k lidem jako přítel, ve skutečnosti je to velký nepřítel. Česká a Slovenská republika je prohnilá, mnoho černých srdcí zrodilo se v lidech, lásky kvapem ubývá. Přibývá jen strach a beznaděj. Takto to bude pokračovat, lidé začnou se bát cokoliv říci nebo udělat, neboť hlídáni budou na každém kroku a běda tomu, kdo se mocným postaví nebo zprotiví. Chváleni budou ti, kdož bratra svého, matku svou, i děti své, sousedy a všechny ostatní udávati budou. Pokvete nenávist tak velká, jaké ještě na Zemi nebylo. Nikdo se neschová před tímto zlem, lidé začnou si tímto chránit své vlastní bídné životy. Spravedlivých zbude jen pár.

Z lidí stanou se ustrašení králíčci, kteří odejít jinam budou chtít, ale nebudou mít dostatek odvahy ani síly.

Zdražování mnohé pokračovat bude, až lidem nezbude vůbec nic. V boji o holý život teprve pak se postaví mocným, vyjdou do ulic a budou požadovat zpět svá práva i svobodu. Někteří v tomto boji padnou vysílením, za svou svobodu a svobodu svých dětí. Povstane mnoho lidí, a další se přidávati budou, další lidé budou sbíráni cestou, až nebude nikdo, kdo by se nepřidal. Bok po boku půjde Čech a Slovák, muži, ženy i děti. Pak teprve lid český a slovenský dojde klidu a vítězství. 

Cesta do pekla je dlážděná dobrými skutky. Čím větší dobré skutky, tím snadněji se tato cesta otevírá. Nebo tomu tak není? Jaký je rozdíl mezi Ďáblem a Bohem?

Bůh žádá, abyste se mu klaněli a báli se ho, Ďábel o klanění nestojí, ani o váš strach. Zajímá ho jen váš chtíč a touha – po čemkoliv.

Přání směřované Bohu je částečně ve vašich rukách, přání směřované Ďáblu je v jeho rukách.

Lidé čestní a spravedliví bývají nešťastní, lidé nebojící se riskovat mají vše.

Možná je to přitažené za vlasy, možná ne. Mnozí z vás pokládají si otázku, proč ti zlí mají vše, na co si vzpomenou, a ti hodní dřou bídu s nouzí. Dobré je vždy po zásluze potrestáno. Má skutečně Ďábel tak velkou moc? Nebo je Bůh tak krutý?

Dnes nebudu hovořit o Bohu ani andělech, ale o Ďáblu a jeho pomocnících. Stejně, jako má Bůh své anděly, má Ďábel své démony. Boj dobra se zlem svádí se na Zemi už po staletí. Abyste porazili démona, je třeba použít anděly, nebo se obrátit na vyššího démona. Tohoto démona však musíte získat na svou stranu, což je to nejjednodušší. Horší je uzavřít smlouvu tak, aby vám démon sloužil, a vy jste si zachovali svou duši čistou. Pokud jedná se vám o tento život, pak vám to možná bude jedno, pokud ale vám záleží na vaší duši, je toto velice důležité. Pakt stvrzený krví ještě neznamená, že jste svou duši odevzdali. Každá žádost má své náležitosti, žádost Bohu i žádost Ďáblu. První žádost vyjeví se v klidu, jen s vaší energií, druhá žádost odevzdává se v agónii, nejlépe sexuální. Přání vyslovené při vyvrcholení v sexu je více, než žádost napsaná svou vlastní krví. Se sexuální energií uvolňuje se mnohé, proto také černé rituály provádí se za účasti sexuálního paktu, na oltáři musí být jedna bílá a jedna černá svíce, osvětlení místnosti zajišťují černé svíce, které mají v sobě vůni orgasmu. Musíte také znát jméno démona, kterého chcete použít ke splnění svého přání. Musíte ho nejdříve pozvat do svého života, ale nepouštějte si ho příliš k tělu. Bude vás svádět, chystat léčky, plnit vaše malá přání okamžitě, aby si vás získal. Pak můžete ho pozvat k velkému obřadu.

Pak zajistíte si štěstí v životě bez překážek, ale také začnete si dláždit cestu do pekla.

Záleží tedy na každém z vás, na koho se obrátíte ve svých přáních.

Člověk zemře a duše se uvolní do prostoru. Tím jeho cesta teprve začíná.

Nejprve opustí své tělo a dívá se na sebe z výšky, tedy na své pozemské tělo. Po smrti vždy je dobré otevřít okno, aby mohl odejít, jinak dlí v místě svého fyzického skonu, pokud není zavolán nebo odveden.

Vezměme si příklad, kdy člověk zemře a dlouhé dny o jeho smrti nikdo neví. Venku je zima, tak spí při zavřeném okně. Bloudí po bytě nebo po domě, a někdy ani neví, že již nežije. Vidí sice své tělo, ale bere ho jako halucinaci, a místu, kde leží, se vyhýbá. Nedokáže vnímat vůně, tedy své práchnivějící tělo necítí. Tím se ujišťuje, že vlastně nezemřel. Jen nemůže ven, ale musí zůstat v tomto místě. Ale ani to mu většinou nevadí. Nemusí jíst, nemusí pít. Po pár dnech přijdete, otevřete okno, nebo vstoupíte dveřmi, necháte je otevřené, protože ten zápach nemůžete snést, a v tu chvíli může tento prostor duch opustit, a většinou i opustí.

Tak, máme ducha na svobodě, ale zde jeho cesta nekončí. Není žádné světlo, za kterým by mohl jít. Zřetelně vidí anděly - anděla smrti a jeho pomocníky. Ti však nemusí ho vždy odvést. Tak tu máme ducha samotáře, který snaží se spojit buď s ostatními duchy, nebo s těmi (což je častější), které měl za života rád. Pak tedy přichází první spojení s pozůstalými. Většinou s nimi je až do svého pohřbu, kam velice rád odchází. Duchové vůbec mají rádi toto rozloučení. Ještě jsem se nesetkala s duchem, který by nebyl na svém pohřbu přítomen. Většinou sedávají na rakvi, vidí svou fotografii, a teprve tehdy si skutečně uvědomují, že již nejsou mezi živými, že je to vlastně jejich vlastní pohřeb. Velice těžce nesou, pokud pohřeb není zrealizován, protože duchové se rádi při tomto obřadu loučí s každým, kdo se s nimi přicházejí rozloučit.

Nemají moc rádi, když lidé pro ně pláčou, nemají příliš rádi černé oblečení. Možná je to dáno i tím, že kdysi dávno to bylo přesně naopak - na svatbu se odívali lidé do černého a na pohřby chodili zásadně v bílém oblečení. Bílá barva pro duchy znamená očištění, lásku mezi nimi a živými lidmi, naopak černou většinou vnímají jako velice negativní barvu. Není ale duch jako duch. Někteří, kteří milovali černou barvu za života a oblékali se stále do ní, zase odění v černém vnímají jako poctu právě jim. Tedy pokud vydáváme se na pohřeb, měli bychom vědět, jak kterou barvu vnímal duch, když byl ještě člověkem, zda měl ležérní styl oblékání, neměl rád kravaťáky, pak je vhodné toto akceptovat i při posledním rozloučení a obléknout se stejně, jako byste k němu přišli na návštěvu za života.

V této fázi jsou občas duchové také trošku zlí, hodí strašit ty, jež měli rádi a kteří nepřišli se rozloučit, a naopak docházejí za těmi, které milovali a stále milují.

Po obřadu většinou připojí se k hloučku pozůstalých a poslouchají, co si o nich lidé povídají. Pak odcházejí na pohřební hostinu. Tuto fázi duchové vysloveně milují. Velice rádi se pohřební hostiny účastní, snad i proto, že je to taková vzpomínková akce dělaná vlastně pro živé i pro ně. Postupem času se atmosféra zklidní a lidé se baví. Duchové milují zábavu, hudbu, rádi naslouchají, jak o nich ostatní mluví, jaké příběhy si s nimi pamatují. A dokážou se také zasmát společně s ostatními.

Po hostině odcházejí, většinou mezi posledními, aby se vydali za tím člověkem, kterého měli za života nejraději. Ale to už je jiný příběh.

Rok a den, to je přesně doba, kdy dostanete, o co žádáte. Nebo také nedostanete. Na tom však nezáleží, záleží pouze na vašem spojení. O přání nikdy nejde.

Ano, druhá strana umí dát brzy, po čem toužíme, pokud jsme pro ně nějakým způsobem zajímaví. O nezajímavé a silné jedince nemají zájem. Nejlépe získávají velice slabé jedince, kteří se podřídí, se kterými si mohou dělat, co chtějí. A je jedno, zda volíte krále temnot, jednoho z princů, nebo někoho jiného. Nejhorší je to asi s Acielem (nepleťte si ho s andělem téhož jména, jeho dvojčetem – každý se oslovuje jinak), s ním upsaný úpis již nikdy zpět nedostanete. Je něco jako Azrael, anděl smrti, jen přináší ta nejhorší muka, a to již za života.

Temnota či Peklo, nazvěme to, jak chceme, nemá zájem plnit nám naše přání, je to jen vedlejší produkt naší smlouvy s nimi. Pokud přeci jen splní naše přání, pak máme přesně rok a jeden den, kdy si můžeme užívat toho, co nám bylo splněno. Po této době odevzdáme vše a mnohem více.

Smlouva s temnotou nikdy není zadarmo, vždy přijdeme o vše, a nakonec i o svůj život. Na lítost je pak pozdě. To je třeba mít na paměti, než se pustíte do smlouvy s Temnotou.

Tvorové z temnot mohou se vám zjevit v jakékoliv podobě, i jako krásná dívka, pokud po něčem takovém toužíte. Mohou ovládat, a nakonec i ovládají, vaše myšlenky i činy. Potřebují bolest a utrpení, a to je jediné, co vám skutečně dají.

Co však žene lidi do smlouvy s Temnotou? Je to hlavně chtíč, touha poznat nepoznané, moc a peníze, láska na celý život, zdánlivé neštěstí. Ano, neštěstí je skutečně zdánlivé, neboť to, co prožíváme, jsou skutky v tomto nebo jednom z minulých životů. A vše toto lze odstranit, pokud se snažíme, nebo konáme dobré skutky. Mnoho lidí už na pakt s temnotou doplatilo, ještě nikomu se to však nevyplatilo. Rok a den, to je krátký čas na to, abychom si užili, co dostaneme. A pak? Bolest, utrpení, tělo začíná hnít zevnitř, postupně se rozkládá, přicházejí zlé nemoci. Deprese a nespavost, nedostatek energie, to je čajíček proti tomu, co zažívá člověk v moci Temnoty. To je jen začátek. A cesty zpět pak už není. Jsou fáze, kdy cesty zpět je, ale pokud užíváte si rok a den daru, musíte zaplatit svou daň. Krutou daň.

Apeluji tedy na všechny, kdož chtějí si začít s Temnotou, by tak nečinili. Nikdy to nikomu štěstí nepřineslo.

Je mnoho druhů démonů, kteří k nám přicházejí, a kteří sídlí právě na Zemi. Každý z nás dostává do života nejen svého anděla, ale také svého démona. Tento démon může přivolat další a tím nás oslabuje. Při vstupu na Zemi se vždy spojí s člověkem, který nemá velkou sebedůvěru a je tedy více náchylný na jejich vedení. Jediná obrana je neposlouchat démona, kterého máme vždy po levé straně, a který nám našeptává nepravosti.

Neřesti, jako je obžérství, alkohol, drogy, to je vše v moci démonů. Pokud jsme otroci nějaké takovéto neřesti, pak jsme v moci démona. Jedinou výjimkou tvoří tabák, který používá se jako vykuřovadlo, ale je třeba si uvědomit, že cigarety obsahují mnoho škodlivých látek, které jsou také v moc démonů.

Démoni, kteří přebývají v okolí některého člověka, chovají se velice přívětivě. To proto, aby jim lidé uvěřili, než opravdu zaútočí. Náš strach ovládají také démoni. Strachem a obavami se živí, a pak jsou mnohem silnější. Bojácný člověk je proto pro ně také snadným terčem. Je třeba rozlišit různé formy strachu. Fóbie většinou neseme si z minulých životů, z minulých zkušeností, proto je třeba zjistit, kdy náš strach opravdu započal, uvědomit si, poznat, pak se můžete určitých fóbií zbavit. Někdy máme strach, že neuděláme zkoušky, nebo nás nepřijmou do nové práce. Toto je zdravý strach, a nepochází od démonů. Je to sebeobrana naší duše. Kdybychom se nebáli ničeho, nebyli bychom lidské bytosti. Já však hovořím o strachu daleko ukrytém v našem vědomí, o strachu cokoliv udělat, do čehokoliv se pustit, o strachu z lásky nebo z problémů v lásce. Tyto strachy jsou živnou půdou právě pro démony. Připoutání se k určitému člověku je také dílem démonů. Člověk nemůže vlastnit žádného jiného člověka, každý člověk má svobodnou vůli a rozhoduje se sám za sebe. Také hamižnost a chtíč mít co největší majetek, pramení od démonů. Ano, každý člověk přeje si lásku, štěstí, peníze a skvělou práci, domov, kde by se mu líbilo a kde by byl spokojený. Ale jakým způsobem toho dosáhne, záleží na každém člověku. Vše má svůj vlastní čas.

Člověk, který si věří, jde trošku hlavou proti zdi, je schopen plnit si svá přání a jít za nimi, nepatří do světa démonů ani do jejich blízkosti. Takový člověk není jim nic platný, protože není ovlivněný strachem svým. Je třeba si uvědomit hranici zdravého a nezdravého strachu. Jen tak můžete bojovat se svým démonem, ukázat mu, že se ho nebojíte, že dokážete vše i bez jeho pomoci.

Každý z nás má v sobě démony, se kterými bojujeme vice či méně úspěšně. Jsou to naše strachy, které stále dokola živíme. Kdykoli se bojíme, kdykoliv se soustředíme na svůj strach, roste a ovládá nás.

Můžeme se bát čehokoliv - nesložíme zkoušku, nesložíme přijímací zkoušky nebo nejsme dost dobří pro budoucího zaměstnavatele, z úkolů, která jsou na naše bedra vkládána, z finanční nejistoty, z nepřátel... nebo naopak z hadů, pavouků a jiných tvorů... Strach může být jakýkoliv. Je to negativní pocit, který nás ovládá. Je naším pánem, dokud se mu nepostavíme. Strach v nás roste a je stále silnější. Ovládá naše životy, řídí je, jsme paralyzováni.

Pokud se svému strachu postavíme, začneme nad ním vítězit a nakonec zjistíme, jak malicherný tento strach je.

Proč se vlastně bojíme? Protože jsme slabí a nejsme schopni být svým vlastním pánem. Strach nás žere zaživa, dostává se nám pod kůži, živí se námi, a my mu podléháme zas a znova. Strach je studna plná jedu, která prostupuje naše tělo. Naše tělo je studna plná jedu. A my tento jed den po dni přijímáme.

Někdy není lehké zbavit se svého strachu, neboť je s námi dlouhou dobu. Také se můžeme bát, jak bez svého strachu budeme žít. A tím vzniká nový strach, strach z neznáma, z budoucna, z toho, že nemáme život ve vlastních rukách, ale někdo jiný určuje náš osud. Ale ne, jsme to my, kdož držíme svůj svobodný život bez strachu ve svých rukách, můžeme se strachu postavit, očistit se od něj.

Někdo řeší strachy své přejídáním, někdo alkoholem a jinými jedy. Něco nás rozčílí a sáhneme po tom, co nás uklidní. Ale uklidní nás skutečně? Ne. Uklidní nás na malou chvíli, kdy zapomeneme na svůj strach, aby se pak vrátil s plnou silou opět zpět.

Všem těmto a mnohých dalším strachům můžeme se postavit. Postavit, bojovat a zvítězit. Žádný strach nad námi nemá moc, pokud mu nevěříme, pokud mu nedovolíme nás ovládnout. Pak strach zmenšuje se, až jednoho dne zcela zanikne. Strach.

Zavřeme oči. Představme si sami sebe, jak kráčíme vonícím lesem, po lesní pěšině. Les voní a promlouvá k nám, v šustění listů ve stromech, ve zpěvu ptáků. Vnímáme tento klidný stav a jdeme pěšinou dál. Uprostřed tohoto lesa nalézá se krásné jezero s vodopádem. Svlékáme se a vstupujeme do tohoto jezera. Svůj strach vezmeme s sebou. Je to očistná voda, která námi prostupuje. Cítíme s každým ponořením, jak strach sám se bojí, bojuje, protože tato očistná voda ho rozpouští. Ponoříme se zcela až po krk, relaxujeme a necháváme naše strachy odplouvat. Plují vstříc vodnímu víru uprostřed jezera, aby se již nevrátili zpět. Najednou se cítíme lehčí, volnější. Otevřeme oči a díváme se, jak strach sám se bojí svého konce, kvílí a skučí, a je odnášen do víru, ze kterého není cesty zpět. Voda kolem nás je zakalená od našich strachů. Čím víc se cítíme svobodnější, tím víc se voda projasňuje a čistí. Ve chvíli, kdy necítíme žádný strach, voda je průzračná a čistá. V tu chvíli můžeme vystoupit z této vody, nebo jít vodou až k očistnému vodopádu, který nás pročistí i od těch nejmenších zbytečků našeho strachu. Vystoupíme pomalu z vody a necháme se prostoupit slunečními paprsky, které nás nabijí novou energií a osuší. Oblékneme se a vydáme se vstříc svému domovu do našeho světa. Pomalu otevřeme oči.

Tato meditace je jen jednou z mnoha, jak můžeme očistit své vnitřní strachy a poslat je od nás hodně daleko.

Jsou strašidelné domy, ale také ty úplně obyčejné, bez sebemenší aktivity. Jak ale poznat, zda máte doma ducha? Malí děti jsou na duchy více vnímaví, stejně jako domácí zvířátka. Zatímco psi tyto duše ve své blízkosti nechtějí, štěkají na ně, většinou je zaženou do jednoho místa, tedy potom poznáte, kde se takový duch nachází. Kočky si zase v jejich blízkosti libují, zdržují se na místech, kde se duchové vyskytují, a tam si volí také své oblíbené místo. Jak ale poznat ducha, když ho nevidíte, necítíte, neslyšíte? Duchové jsou hodně chladní, stejně jako jejich energie. Pokud kolem vás projdou, přeběhne vám mráz po zádech, pokud se někde zastaví, teplota na tomto místě rychle klesá a toto místo se ochlazuje.

Duchové jsou různí – mohou být hodní, zlí, nebo vzteklí. Vzteklí duchové většinou něco chtějí, nebo hlídají místo, kde zemřeli. Pak se mohou projevit, nazýváme je poltergeisty. Mohou pohybovat předměty, aby na sebe upoutali pozornost, pokud se jim vaše přítomnost nelíbí, pak s nimi mohou také házet – tedy může létat nádobí, padat dveře od skříně… Někdy se nejedná o duchy, ale o velké množství negativní energie, to je třeba dobře rozpoznat. Vzteklí duchové většinou zemřeli v místě, kde straší. Nemohou se z tohoto místa hnout, nemohou tedy cestovat s vámi. Pokud se odstěhujete, zůstávají v domě nebo bytě. Tito duchové si můžeme buď naklonit na naši stranu, nebo jim vyklidit prostor. Pokud není potrestán poslední člověk, který za jejich smrt může, nemůžeme je odvést do světla.

Hodní duchové svou aktivitu nemusí nijak ukazovat, tedy mohou žít s námi, aniž bychom o jejich existenci měli nejmenší tušení. S malými dětmi si rádi hrají a povídají. Můžeme je nazývat imaginárními kamarády, ale ve skutečnosti jsou s námi nebo naším dítětem. Nechtějí mu ublížit, touží jen po společnosti. Také citlivější a vnímavější lidé je mohou vidět. Můžete s nimi vést dialog, můžete se dozvědět mnohé o místě, kde žijete, ale také o duchovi samotném. Může vám předávat své zkušenosti.

Smrt je jediná spravedlivá, na kterou se můžete spolehnout. Nikdy nezmešká, přijde ve chvíli, kdy dohoří naše svíčka nahoře v Nebesích. A nejen naše, ale všech lidí, zvířátek, rostlin i minerálů. Vše má svůj čas.

Dotek smrti vnímá nejen ten, pro koho si přijde, ale i my, pokud se s námi ten nebo to, kdo odchází, přijde rozloučit.

Můžeme to vnímat různě, nejčastěji ztrátou naší životní energie. Někdy to trvá okamžik, někdy i pár hodin nebo dnů. Projevuje se to vždy stejně. Cítíme se jako bez života, sklesle, jako by nás nic netěšilo, jako bychom cítili, jak život z nás pomalu odchází. Nebo z někoho nám blízkého. Je to vždy stejné, jako bychom cítili odchod toho, jež odchází.

V některých případech tento stav může trvat i měsíce nebo roky, pokud toho, který odešel, nechceme pustit, nebo se neumíme s jeho odchodem smířit, a tuto skutečnost si přiznat. Pak se naše duše brání přijmout fakt, že již něco zemřelo, nebo někdo (to nejčastěji). Neumíme mrtvým dopřát klidu a ti nás navštěvují stále, ubírají naše životní energie, nebo v horším případě se z nich stávají inkarnáti, kteří nám nejen ubírají energii, ale i škodí. Ale to už je zase jiný příběh, o kterém si také napíšeme. 

Čas od času vkládám příběhy lidí, kteří již nejsou mezi námi, a jelikož vás toto velice zajímá, tak mám pro vás další příběh.

Sedím takto v pracovně a věnuji se výkladu, když v tom přede mnou stojí urostlý postarší pán, zcela průhledný, a žádá o slyšení. No, od toho jsem tu, proto také bydlím u hřbitova, na magickém místě, kde se to duchy jen hemží. Jeden duch navíc, no proč ne. Požádám ho tedy, aby se posadil a vyčkal, až se mu budu moci věnovat.

Duch je velice krásný, kolem 60 let, s výraznými kouty na hlavě. Vypadá velice klidně, v ruce drží krásnou hůlku, kterou nemohu nikam zařadit. Hledá někoho, kdo by ho vyslechl, komu by vyprávěl svůj příběh, aby mohl v klidu odejít. A hledá...

Nemá žádné děti, žádnou ženu, i když podle jeho slov měl žen dostatek. Procestoval mnoho zemí, a jeho vyprávění je velice poutavé. Ani se to nedá zpětně vyprávět, o krásách zemí, které navštívil, o lidech, se kterými se setkal. Hltám každé jeho slovo a představuji si tu nádheru, jako bych tam sama byla. Cítím, jak se vše pode mnou houpe, jako bych se plavila na těch všech lodích s ním. Vnímám suchý, teplý vzduch pouští i ruchy velkoměst, procházím s ním pláněmi i vesnicemi plnými obyčejných lidí. Nemusím ani cestovat, a vše mám jako na dlani.

Vypráví o svých pocitech, o dobách, kdy onemocněl a byl vyléčen, o tom, jak spatřil anděla smrti a jak s ním promlouval v posledních dnech svého života. Prožil mnohé, a jediné, co mu kdy chybělo, byla rodina, někdo, kdo by ho vítal po návratu, i když domov nikdy neměl. Jeho domovem byla příroda, střechou nad hlavou nebe plné hvězd. Poslouchám ho, a snad i tiše závidím. Pochopitelně v tom dobrém slova smyslu.

Bratr mu zemřel dávno a on se s ním doposud nesetkal. Tedy vydali jsme se společně hledat jeho bratra. Cesta to byla dlouhá, astrální, až jsme ho objevili v jedné zapadlé vesničce naší republiky. Tedy duši jeho bratra, která se již inkarnovala. Dívali jsme se na muže, který měl život teprve před sebou, jak sedí se svou dívkou, dívají se na televizi a láskyplně se drží za ruce.

Bylo to snad poprvé, co jsem viděla ducháčka plakat. Ducháčkové prožívají různé emoce, ale pláče z nich málokdo. Byl to neuvěřitelně dojemný pohled. Když jsme se vrátili, byl šťastný. Tak dlouho hledal svého bratra, kterého moc dlouho neviděl, odešel z domova a bratra tam nechal. Cítil na jedné ze svých cest, že bratr již nežije, cítil jeho přítomnost, viděl ho ve svých snech. Ale měl svůj vlastní svobodný život, že celých 40 let o sobě vůbec nevěděli. Mrzelo ho, že mu neposlal ani jeden pohled, že odešel bez rozloučení po jedné velké hádce. Ani jeho bratrovi se nepoštěstilo mít děti, tak snad se mu to podaří nyní, v dalším jeho životě.

Nejen staré domy, ale také věci mohou mít svého ducha. Tyto duchové nemohou opustit věc, která se k nim pojí, jsou tam uvězněni, a přesto nejdou vidět, jako jiní duchové. U takového případu byla jsem zcela nedávno, kdy krásné, staré, pentlové hodiny zastavovali se každý den ve stejný čas. Majitelé již chtěli hodiny vyhovit, ale nedalo jim to, a ať je natáhli v kteroukoliv denní i noční dobu, vždy se zastavili na čase 9:19. Tyto hodiny skončily by na smetišti nebo v krbu, i když byly ze vzácného dřeva. Jednoho dne přišla k těmto mladým lidem maminka jednoho z nich, a povídala jim příběh, jak její tatínek, když zemřel, zastavil v tom čase hodiny, a již se nedali rozběhnout. To jim nedalo a obrátili se na mě o pomoc.

Nejprve bylo třeba zjistit, čí hodiny byly, a to nebylo vůbec snadné, neboť koupili je ve starožitnictví, a majitel byl neznámý. Tyto hodiny dlouhý čas putovali od jednoho majitele k druhému. Nezbylo, než vyvolat tohoto ducha na světlo, a propustit ho nejen z jejich domu, ale také z hodin. Byl tam velice zaseknutý, protože ty hodiny byly něco, co miloval nade vše, neboť darovány byly z lásky. Nechtěl se odtamtud vůbec hnout. Bylo třeba vyvolat člověka, který je daroval, aby sám ho odvedl a ujistil, že hodiny nejsou to, co pojilo ty dva, ale že je to láska, kterou prožívali po celý svůj život společně. Bylo to velice dojemné setkání, ale ducha starého pána se nakonec podařilo osvobodit.

Většinou mě nic nevyvede z míry, ani neuvede v úžas, ale to, co jsem dnes zažila, dalo by se zařadit do obou kategorií. Tedy vyvedena z míry jsem byla částečně, ale úžas byl veliký.

Zadání znělo jasně - setkat se s duchem a vytvořit jeho portrét.

Setkání s ducháčkem skutečně proběhlo, ale portrét se nezdařil, nebo spíše jsem byla natolik vyvedena z míry, že nešlo než se na tu nádheru dívat.

Setkání s ducháčky a duchyňkami probíhá většinou standardně, přivolám si je, pokud mi dovolí je namalovat, tak tak učiním, předáme si vzkazy, a ducháček nebo duchyňka odchází.

Nejinak tomu mělo být i tentokrát. Zavolala jsem ducháčka jeho pozemským jménem a skutečně přišel, ale tentokrát nebyl sám. Přinesl jeden vzkaz, který jsem vyřídila, ale na malování nějak nedošlo.

Byl to zvláštní pocit, zavoláte ducháčka a on přijde obklopen andílky. Ve vnějším kruhu 14 andělů, dále do vnitřku kruhu 7 andělů, kdy uvnitř byli zbývající 3 andělé a uvnitř všeho se nacházel ducháček. Nad hlavou mu poletovalo v kruhu 5 andělů, tedy bylo vidět jen jeho krásné oči, které jakoby svítili. Ne, nebyl to svit, ale dobrota, která se v očích ukrývala.

Nikdy jsem nic tak nádherného neviděla. Na ducháčky jsem zvyklá, na andílky také, ale na toto se připravit nedá. Ducháček měl klidný a velice příjemný hlas, alespoň pro mé uši příjemný. Z očí mu čišela dobrota, vlídnost a laskavost. I kdyby nemluvil, jeho oči promlouvali. Na to, že odešel velice mlád, měl vyrovnaný pohled, láskyplný. Nemohla jsem se od těch očí vůbec odtrhnout. Museli byste to zažít sami, tu nádheru, ten klid, který toto setkání provázel. Bušilo mi srdce, ale najednou tlukot ustal. Ne, nepřestalo bít, jen bylo srdce mé zklidněno jako mávnutím kouzelného proutku. Všude kolem voněly fialky a levandule. Byla to až omamná vůně.

Ducháček neodešel, jak to dělají ostatní ducháčci, ale by na křídlech odnášen.

Jeho slova byla: "Miluji, věřím. Je třeba plnit si sny, nikdy není pozdě. Cesta ke snu musí být otevřená a radostná."

Tato slova možná pochopí ti, komu tento vzkaz předávám.

Jsou duchové a duchové. Každý duch je aktivní v jinou dobu, někteří straší nepřetržitě, i když většinou se člověk s duchy setká pouze v noci.

Není na škodu využít kameru, a stačí k tomu i obyčejná wifi kamera. Vždy jsem používala hodně citlivé kamery při lovení duchů, někdy jsem šla bez nich, ale protože se duchové dokážou také dobře skrývat, tak je lepší ji mít s sebou. Nedalo mi to, a koupila jsem si domů také wifi kameru, a dala si ji do pracovny. Nepředpokládala jsem, že i tato "laciná" kamera dokáže něco zachytit. Sice je nezachytí v jejich pravé podobě, přesto je to s ní možné.

A tak začíná velké duchotřesení. Je zajímavé je pozorovat, někteří duchové chodí pouze ve chvíli, kdy spíte nebo v místnosti nejste. Vysvětlení je asi jednoduché: nemají rádi vaši přítomnost, nebo nechtějí dát o sobě tolik vědět. I mezi duchy jsou ducháčkové stydliví, a nestojí o přítomnost lidí, a přesto chtějí být s některými duchy, tedy v jejich společnosti. Nejvíce, kolik mi zachytila kamera duchů současně, je něco přes 50. Pozorovat je, jak dovádí, je skutečně k nezaplacení. V přítomnosti lidí si nedovolí tolik, jako když jsou sami. To se dokážou chovat jako malé děti, které jsou bez dozoru. Většinou nic neničí, ale umí se společně bavit a honit, létají sem a tam, houpají se na lustru nebo všem, co vám visí u stropu.

Je to takové jejich duchotřesení, protože se opravdu spousta věcí jen třese, ale tak, aby se nic neponičilo a ráno jste nezjistili, že k vám přišli na návštěvu.

Málokdy si sednou a povídají si, ale strašně rádi prozkoumávají, co je u vás nového. Nebojí se jít ani k vám do ložnice nebo do míst, kde spíte, ale vždy tak, aby vás nevzbudili, nebo abyste je žádným způsobem nevyháněli.

Domy s přítomnosti duchů jsou většinou chladnější, ale i tito duchové váš dům čas od času opouštějí, většinou po ránu, aby se zase mohli vrátit v nočních hodinách.

Největší aktivitu u nás doma zaznamenávám většinou po 1 hodině ranní, a jejich odchod po páté hodině ranní. I přes den nějací ducháčkové zůstávají, ale těch není tolik, většinou se dají spočítat na prstech jedné ruky. I teď, když toto píšu, dva ducháčkové koukají mi přes rameno. Jsou to mí miláčkové, kteří jsou se mnou už dlouhé roky, a zatím se nechystají odejít. Umí vyprávět krásné příběhy, a já je ráda poslouchám. Dostávám se tak do dob dávno minulých, a těch příběhů je nespočet, a věřím, že jich ještě nespočet bude.

Je zajímavé pozorovat zvířata, když se setkají s duchy. Měla jsem tu čest být v přítomnosti různých zvířat při čištění domů a bytů, tak o tom také něco málo napíšu z vlastních zkušeností.

Začnu asi psem, kdy Coffyho beru někdy s sebou, když je to vhodné, zvláště do větších nemovitostí, většinou opuštěných majiteli. Dříve jsem brávala i Eríska, ale jak stárne, tak ho vlivu duchů nechci vystavovat.

Tedy pejskové všeobecně, je jedno, jaká rasa to je, všichni pejskové dokážou vycítit i vidět duchy, i když se traduje, že je nevidí, ale pravda to není. Není to jen o cítění, ale i o vidění.

Pejskové často štěkají do jednoho místa, kde se duch zdržuje nejčastěji, a to bez zjevné příčiny. Čím víc zlý duch doma přebývá, tím více nejen štěkají, ale také cení zuby. Tak poznáte, zda vám duch chce ublížit, či nikoliv. Pokud máte doma hodného ducha, jen do místa často štěkají, a to zejména večer nebo v noci. Pokud je to duch rodinný, tedy duch člena vaší rodiny, tak do toho místa jen často koukají. Někteří pejskové, zvláště menší rasy, nebo pejskové, kteří se hodně bojí, reagují zcela jinak, a to tak, že do té místnosti odmítají vstoupit, ať se jedná o dobrého nebo zlého ducha.

Kočičky také dobře reagují na přítomnost duchů, i když těm hodní duchové nevadí, nereagují na ně vůbec. Zlý duchové jim vadí, proto se často ježí, vydávají syčivé zvuky a dívají se přesně do místa, kde se duch nachází.

Hadi reagují po svém, přestávají jíst, když je vezmete z terária ven, tisknou se k vám, nebo naopak se snaží odplazit zpět do terária, do bezpečí. Chřestýši ještě mrskají svým ocáskem, jako při potencionálním nebezpečí. Ale ty u nás chová málokdo.

Hlodavci na duchy nereagují vůbec, ty je nevidí ani neslyší.

Želvy jsou zcela jiná kategorie, ty umí vstřebávat negativní energii, proto pokud máte doma ducha, téměř vždy vám želva onemocní nebo uhyne. A to i přes veškerou vaši péči.

Ostatní druhy, jako gekonci, chameleoni a jim podobní plazi na ně nereagují vůbec nijak. Těm prostě duchové nevadí. Navíc je ani nevidí, ani neslyší.

Pokud se takto vaše zvířátko, ať již máte jakékoliv, nechová, a vy máte přesto pocit, že něco s vámi žije, pak se jedná o vybitý nebo přebitý dům, tedy jedná se pouze o energii, která váš dům obklopuje a prostupuje. Zde tedy neposíláme pryč duchy, ale čistíme celý prostor od těchto energií.

příběh mi poslala paní Z. - není nijak upravován

V létě 2019 jsem trávila s dcerou pár dní na rekreaci. Celkem dvě noci. Rekreační zařízení se nachází těsně vedle starého hřbitova. Slyšela jsem o tomto místě několik příběhů, že v budově straší. ( V pokojích se samy zapínají televize, pouští se voda, v mobilu, který zvonil marně jedné slečně, když byla ve sprše, slyšel dotyčný volající divné hlasy, i když mobil nikdo nezvedal ... )

Jsem těmto zvláštním věcem částečně nakloněná, ale snažila jsem se zachovat si racionální myšlení :). ....Hned během první noci se nám ale skutečně rozzářila televize. S dcerou jsme se hned vzbudily a nebyly jsme schopné ničeho jiného, než s překvapením zírat. Po chvilce se dcera vzpamatovala a rychle sáhla po ovladači. Do rána už byl klid. Druhou noc se nám do postele ani moc nechtělo :). V hlavě se nám honily myšlenky, co se bude dít tentokrát. Chtěla jsem preventivně televizi vypojit ze zásuvky, ale bohužel přívodní kabel byl zabudovaný do panelu na zdi, tak to nebylo možné. Dcera nakonec únavou kolem 23 hod usnula. Já jsem kolem půlnoci, po skončení filmu, televizi vypla a také jsem se pokoušela o spánek. Usnula jsem. Přibližně ve stejnou dobu jako předešlou noc mě probudila záře. Nevycházela tentokrát ze zářící obrazovky se "zrněním", ale z pod televize, jakoby ze set top boxu, který byl pod ní.. Obrazovka byla tmavá. Opět jsem byla schopná jen zírat se zatajeným dechem. Nevěřila jsem vlastním očím a hlava nebyla schopná pochopit, co se to děje. Po chvíli záře ustala.

☆ příběh nebyl upraven, pouze bylo vynecháno místo rekreace

V článku - SMRT A DUŠE - jsem psala, jak duše prožívá poslední dny na tomto světě, co vidí v hodině smrti i co jí čeká po smrti. Mám zde však dotaz, proč některé duše zůstávají na tomto světě dlouhou dobu, než mohou projít očistcem a být připraveni na návrat do nového těla. Může člověk za to, jaký je a jaký život prožívá? Může se změnit a tím změnit i nastavení své duše? Nebo je člověku dán život, který žije a nic na tom nezmění? O tom všem je tento článek.

Začínám duší, která se objevuje nejčastěji, tedy duší ochranářskou.

OCHRANÁŘSKÁ DUŠE

ŽIVOT: Za života velice milý a příjemný člověk má tuto duši. Na prvním místě je vždy rodina, kterou chrání. Nedovolí, aby někdo z rodiny trpěl. Pokud někdo z rodiny není šťastný, pak je nešťastná i tato duše. Pokud jsou všichni šťastni, pak je šťastná i tato duše. Ráda udílí rady a tyto rady jsou velice moudré. Žije vlastně životem svých blízkých, a často zapomíná na sebe. Ráda dělá svým blízkým radost - třeba jen maličkostí.

SMRT: I po smrti zůstává v blízkosti těch, které tolik milovala za života. Je smířená se smrtí, ale nechce se vzdálit. Dohlíží na své blízké většinou po dobu jednoho roku, pak odchází s anděly a je připravena na věci příští.

RADA: Takováto duše měla by se více starat i o svůj vlastní život a neupínat se na své nejbližší. Někdy tyto duše zůstávají celý život sami, bez partnera, neboť na něho nemají pro starost o rodinu čas. A každý si zaslouží svou lásku.

HLEDAJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Dosahuje stále větších cílů, hledá pravdu života a nespokojí se s málem. Snaží se druhým pomáhat s láskou sobě vlastní. Přijímá vše, co jí vchází do života - s láskou a pokorou. V negativních situacích vždy hledá pozitivní, i poučení. Dokáže uznat svou chybu, pokud se jí dopustí. Chyby druhých snadno odpouští.

SMRT: Smrt vítá s otevřenou náručí, ví, že přišel čas odejít. Je smířená se smrtí, vše za života má uzavřeno a může odejít. Tato duše na tomto světě nezůstává, ale odchází s Azraelem záhy po smrti svého pozemského těla.

RADA: Tato duše žije plným životem, proto netřeba dávat doporučení pro tuto duši.

STUDUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Za života proniká stále hlouběji do všeho, co není vidět a na co si nelze sáhnout. Stále se něco nového učí. Za života je takovýto člověk silně věřící, a také je mu dopřáno spatřit anděly už za života. Má velice dobrou intuici. Nebojí se otevřeně hovořit o čemkoliv.

SMRT: I tato duše s opuštěním těla opouští tento svět.

RADA: Pro tuto duši netřeba rad, neboť spoléhá se vždy sama na sebe a nechává se vést pouze svou intuicí.

SAMOLIBÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento člověk je velice klidný a věří si. Po ničem však netouží, nechce se příliš projevovat, vyčuhovat. Nejlépe je mu o samotě, neboť nesnese kritiku ostatních. Okruh přátel si velice pečlivě vybírá, stýká se jen s těmi, kteří mu pochlebují a někdy skutečně neřeknou, co si o něm myslí.

SMRT: Zůstává na tomto světě, aby viděla svou špatnou stránku a přijala se taková, jaká je. Jejím úkolem je pomoci těm, kterým za života odmítla pomoci, i když jí o to žádali. Zůstává také, aby ochraňovala slabé a ty, kterým je ubližováno.

RADA: Tato dušička měla by se zamyslet nad tím, že život nepřináší jen krásné věci, ale také ty špatné. Měla by se pokusit vyslechnout také záporné názory na ní, a pokusit se změnit se, pokud jí tyto názory ubližují. Měla by mít více odvahy také sama něco dokázat, aby na ní byli ostatní pyšní.

BLOUDÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Nechápe smysl svého života, nechce se rozhodnout sama. Nejde do žádného rizika a nepodnikne nic nového. Má zažitý řád a v tom pokračuje až do své smrti. Nechápe, jak někdo může udělat něco, co mu změní od základu jeho život. Nechápe, jak jiní lidé dokážou ze dne na den změnit svá rozhodnutí nebo zahodit vše, čeho do té doby dosáhli.

SMRT: I po smrti bloudí po tomto světě a učí se, jak správně žít. Dívá se na lidi, které za života tato duše odsuzovala, dívá se do hloubky jejich rozhodnutí.

RADA: Měla by se zamyslet nad tím, co je pro ni skutečně důležité a jít si za svými sny, přes všechny překážky. Poznat i pády, nejen vzestupy, neboť to jí velice posílí. Pak přijme i rozhodnutí ostatních, neboť sama se bude rozhodovat.

TOULAVÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento človíček musí stále něco měnit, je spokojen jen na krátkou chvíli. Avšak cení si všeho, co kolem sebe má, jen stereotyp odmítá. Většinou se těmto duším v životě daří, a co se jim nepodaří, o tom velice přemýšlí a jsou schopné si z toho vzít ponaučení a pracovat na sobě. Pracují na sobě neustále, můžou se stěhovat z místa na místo, měnit partnery, zaměstnání, aby docílili těch nejlepších výsledků.

SMRT: Po smrti netoulají se po tomto světě, neboť jak za života hledali stále něco krásnějšího, láká je vidět také něco jiného než pozemský svět. Tedy odcházejí velice brzy z tohoto světa vstříc novým dobrodružstvím.

RADA: Těmto duším by neškodila větší spokojenost v životě. Ne, že by byli nespokojené, ale se spokojeností by žili lepším životem.

CHAMTIVÁ DUŠE

ŽIVOT: Jak název duše napovídá, této duši jde především o její vlastní blaho a zabezpečení. Shromažďuje peníze i majetek, a chce stále více. Čím více má, tím je tato duše více nešťastná. Má srdce z ledu, proto se jí i láska vyhýbá.

SMRT: Po smrti hledá tato duše lásku a vnitřní štěstí. Pokud nedojde uvědomění, že majetek nyní nemá a nemůže mít, zůstává v pozemském světě. Někdy trvá takovéto duši hodně dlouho, než to pochopí.

RADA: Je třeba hledat také lásku a bohatství skrze lásku, neboť není většího bohatství, než skutečná láska. Méně se soustředit sama na sebe, na hmotné statky, a více vyjadřovat lásku.

SVÁZANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše může být za života šťastná, i nešťastná. Tyto duše spojuje jediné - milují svůj dům a na ten se také poutají. Někdy odmítají z tohoto domu vycházet, aby se domu nestalo něco zlého. Cítí se v něm v bezpečí a jsou připraveni ho chránit před vším. Zůstávají v něm i po smrti a někdy si ani neuvědomují, že zemřeli.

SMRT: Odmítají tento dům opustit, jsou na něj vázáni. Tuto duši také nepotkáte jinde, než v jejím vlastním domě, který měla za života.

RADA: Vycházet více z domu, nebát se pohrom, které by tento dům mohly postihnout, neupínat se k němu a přijmout ho stejně jako duše přijímá své tělo - tedy na určitý čas.

PŘIPOUTANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše je za života na někom závislá. Nejčastěji je to partner, ale může to být také jeden z rodičů. Tato duše bývá nešťastná a má touhu se vymanit, ale nemá odvahu to udělat. Je s ní manipulováno, většinou proti její vůli. Má hodně nízké sebevědomí.

SMRT: Paradoxně i po smrti je spoutaná s tímto člověkem a zůstává v jeho blízkosti až do jeho smrti. Lepí se na něho, a musí pochopit, že je svobodná a může odejít. Tato duše to však většinou odmítá.

RADA: Spoléhat se sama na sebe, brát partnera či jiného člověka, ke kterému se poutá, jako přítele, ne majetek. Láska se nedá přikázat, a takovéto duši je mnohem lépe, pokud pochopí, že ona sama rozhoduje za svůj vlastní život.

ÚTRPNÁ DUŠE

ŽIVOT: Život může mít různý, většinou je tato duše šťastná. Je jí souzeno zemřít při nehodě, většinou při autonehodě. To všechny útrpné duše spojuje.

SMRT: Po smrti zůstává na místě, kde se jí to stalo, aby varovala ostatní před možným nebezpečím. Také velice často nechápe, proč se jí to stalo a žádá vysvětlení.

RADA: Je třeba větší opatrnosti v životě a většímu naslouchání svého vnitřního hlasu.

OBĚTNÍ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše chová se v životě velice důvěřivě, proto také stává se obětí násilí. Odchází tedy z tohoto světa rukou jiného člověka.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, neboť cítí nespravedlnost ve svém srdci. Čeká, až bude pachatel potrestán, pak může dojít klidu a odejít. Avšak jen za předpokladu, že je její pozemské tělo řádně pohřbeno. Pokud je pachatel usvědčen z jiného činu a tělo této dušičky nebylo nalezeno a pohřbeno, zůstává v tomto světě.

RADA: Nedůvěřovat tolik ostatním, nevidět v nich jen to dobré, ale i to špatné. Tím není řečeno, že by tyto duše neměli důvěřovat nikomu, ale spíš rozeznávat, kdo si jejich důvěru zaslouží a kdo ne.

NEVYSLYŠENÁ DUŠE

ŽIVOT: Takovouto duši mají sebevrazi. Tato duše velice trpí za života a nemá sílu žít dál. Utrpení jí provází téměř od jejího narození, a to i přesto, piokud o ní ostatní lidé s láskou pečují. Tato duše cítí, že sem nepatří, že život pro ní nemá cenu, že by ji bylo lépe jinde.

SMRT: Po smrti většina těchto duší svého činu lituje a chtěli by dostat druhou šanci, ta jim většinou není dána. Tato duše je i po své smrti nešťastná. Zůstává, aby poznala krásy života, poznává stejné situace, ve kterých se ocitla za života a jejím úkolem je pomoci stejně smýšlejícím duším ukázat jim cestu z jejich problémů ven, skrze lásku a poznání své vlastní hodnoty. Teprve pak může odejít z tohoto světa.

RADA: Soustřeďte se více na krásy života, neboť vždy přichází také něco krásného, co vám udělá radost, a proč je třeba tento život skutečně žít.

UBLIŽUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Takovýto člověk ubližuje všemu a všem, může docházet také k sebepoškozování. Tato duše není zlá, jen si nemůže pomoci. Chce být za každou cenu velitelem, ale cítí, že jiným způsobem toho nedosáhne, protože je to pro ní namáhavé a zdlouhavé. Také často je to vzdor proti své vlastní rodině, neboť tyto duše ve většině případů neměli milující dětství.

SMRT: Po smrti zůstává, aby napravila, co způsobila a došla odpuštění. Až jí poslední tvoreček odpustí, v té chvíli může opustit tento svět.

RADA: Hledejte v životě jen krásné věci, a poznejte, že vše vás má spíše posílit. Lepší je mít kamarády, kteří vás budou brát takové, jací jste, než si to vynucovat násilím. Odhoďte svůj strach z vlastního života a vlastních problémů.

UVĚZNĚNÁ DUŠE

ŽIVOT: Člověk vydávající se na cestu zločinu, která ho nesmírně láká, má právě tuto duši. Hledá ty nejsnadnější a nejnebezpečnější cesty k dosažení svého štěstí.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, na místě nejvyššího smutku, aby pochopila, jak moc lidem za života ublížila. Dostává obtížné úkoly, podobné těm, kterým se za svého života vyhýbala.

RADA: Nemusíte získat nic nepoctivě, vše, co si zasloužíte, přijde za vámi v pravý čas. Učte se a pomáhejte ostatním, vžijte se do role těch, kterým vaše cesta ublížila, a pociťte také jejich ublížení. Pak uvidíte tu správnou cestu, a cesta zločinu to rozhodně není.

Někdy příště si povíme o dalších typech duší.

Jen málo lidí je schopno slyšet duchy, a i ti, kdož je vidí, nemusí mít dar duchy slyšet. A pokud nám chtějí něco říct, tak to udělají po svém. Abyste věděli, co duchové vám chtějí říct, uvedu pár příkladů ze života, se kterými jsem se setkala, když se na mě v tomto obracíte.

Muž, který zemřel, chtěl o tom dát vědět svým dětem. Zemřel ve své ložnici, u své postele. Zemřel klidně. Děti mu volali, ale nedovolali se, a protože byl velice čilý, měli za to, že se jim ozve. Od té noci nešli jim zavřít dveře do ložnice. Ať dělali, co dělali, nedali se zavřít. V ložnici byla nezvyklá zima, i když se topilo. Zavolali mě, a já viděla staršího muže, jak leží vedle postele. No, muže, spíše ducha. Spínal ruce ke svým dětem, ale nemluvil. Popsala jsem jim muže, kterého vidím. Ihned poznali svého otce. Vydali jsme se tedy do jeho domova a našli ho tam vedle postele. Jeho výraz byl klidně, zemřel ve spánku.

Něco vám nefunguje a vy nevíte, kde je problém? Ať hledáte, jak hledáte, problém není možné objevit. Takový příklad jsem řešila zcela nedávno. Po koupání vždy tekla voda ze sprchy, a to i za několik hodin po koupání. V koupelně se objevovala voda na zemi, a bylo tam dost vody. Šlápoty po duchách tam však nebyly. Odtáhli jsme tedy sprchový kout a dívali se, a našli závadu v prasklé hadičce. Pán tedy vyměnil hadičku, a od té doby se již tekoucí voda neobjevila. Opět tam byl duch, který nemluvil, ale ukazoval pod vaničku sprchového koutu.

Takových příkladů bych tedy mohla uvést velké množství, to snad jen na ukázku, abyste věděli, že i nevysvětlitelné má řešení, pokud dobře nasloucháme a vnímáme, co nám duchové chtějí říci.

Toto je zvláštní sorta duchů, tzv. zatracených. Duše sebevrahů nenajdou dlouho klid, někteří nikdy. Mají svůj vlastní úkol a také si nesou utrpení předchozího života. Je to smutný příběh duchů, kteří nezvládli pozemský život a rozhodli se vzít svou smrt do svých rukou.

Svou smrt máme předurčenou, čas máme předurčený. Smrt přirozenou cestou. Tito duchové se však rozhodli jít proti osudu a vlastnímu plameni svíčky, kterou násilím sfoukli a tím se dostali do pasti nespočetných muk. Jejich svíčka je částečně shořelá, částečně celá. Jejich duše nemůže domů, k ostatním duším, a tak zůstává na Zemi. Tito duchové zjevují se vždy po dobu jedné hodiny, v hodině své smrti. Jen tato jedna hodina znamená hodinu osvobození od muk, které zažívají.

Mají za úkol dívat se na své utrpení předchozího života znovu a znovu, přebývají u lidí, kteří se rozhodují ukončit svůj život stejným způsobem. Mají za úkol jim pomáhat a rozmluvit jim to. Je to pro ně velice složitý úkol, neboť takových lidí musí najít 333, po celém světě. Teprve pokud se jim podaří obrátit tyto lidi na víru života, na vážení si svého života, ať je jakýkoliv, mohou odejít domů.

Je složitější tyto duchy očistit od jejich prokletí, avšak ne nemožné. Pokud udělá takovýto duch nějakou záslužnou službu, pak vyrovná se to deseti zachráněným lidem. Tedy pak zbývá vymyslet pro ně takové úkoly, aby mohli odejít domů.

Duchové sice byli lidmi, ale mají svá pravidla, a vzájemně se nevysírají. Nikdy nepodrazí duch ducha, nepřebere mu žádné místo, nemíchá se do záležitostí jiných duchů. Nezávidí si. Ztrácejí tyto lidské vlastnosti, zůstávají jim jen ty jejich.

Pokud byl člověk zlý, pak i duch je zlý, pokud byl hodný, pak i jako duch je takový. Někdy i hodný duch stává se zlým, ale to jen v případě, že nezapadne mezi ostatní duchy.

Zcela nedávno měla jsem takový případ, kdy za života byl duch namyšlený, zlý, panovačný, a po smrti nechtěli ho duchové mezi sebe přijmout. Rozhodl se tedy terorizovat svou neteř, kterou si vybral jako slabý článek. I když ho posílala pryč, nic nepomohlo. I když se poslal nakonec pryč, vždy si našel cestičku, jak se vrátit a hatit jí všechny její plány. Není snadné zamezit takovému duchovi styk s pozůstalými, zvláště pokud ještě neuplynul rok od smrti jeho těla.

Na jiné duchy nemohl, protože tam skutečně jsou jasná pravidla, která se musí dodržovat. A i duchové mohou se rozhodnout, koho mezi sebe přijmou a koho nikoliv. Smutné je, když takového ducha nepřijmou ani rodiče, tedy teď už také duchové, ani přátelé, které měl za života.

Takový duch cítí se velice osamělý, a pak je mnohem více zlý, než za života. Mnohdy nepomůže ani odpuštění. Takový duch vám může lhát, tvářit se jako váš největší přítel, a nebude to pravda. Jediné, o co takovému duchovi jde, je vaše bolest, psychické problémy. Pokud se zdržuje jen u vás, tak je to lepší varianta, než když se k vám přilepí, stane se inkarnátem, to je pak ještě těžší takového ducha se zbavit.

Hodně z Vás se mě ptá, jak vyčistit dům od duchů a negativní energie. Tak malý návod Vám sem dám, používám ho pouze u sebe doma, jinde samozřejmě volím metody podle situace. Ale toto může vyzkoušet každý sám. Nejen, že se pročistí dům nebo byt od negativní energie, ale také se provoní. Jsou vůně, které duchům zkrátka příliš nevoní, zato andílci je milují. A čím víc andílků doma máte, tím čistější domov získáte.

Začneme trošku větším úklidem. Už jsem několikrát psala o tom, že negativní energie se drží v rozích nábytku, tedy čím kulatější nábytek, tím lepší. Ale je mi jasné, že moderní nábytek je samá ostrá hrana, nebo spíš pravý úhel. Ale zpět k úklidu. Duchové milují prach a nepořádek. Tam se jim dobře daří. Není ale reálné udržet pořádek bez každodenního úklidu. Pokud však nežijete svůj život jen úklidem, nebo i když ano, můžete zkusit tento malý trik na duchy.

Nejprve je třeba utřít všude prach a vytřít. Místo jarové vody nebo vody s desinfekcí si udělejte odvar z křišťálu, rozmarýnu a vody. Převařte konvici vody (většinou stačí 1 litr), a nalijte na 50 g rozmarýnu. To si připravte večer a nechte do rána louhovat. Nezapomeňte tam vložit alespoň jeden křišťál, pokud je pravý, tak se vám s ním nic nestane.

Ráno začněte úklidem, úklid je vhodné nechat na sobotu, kdy mají duchové největší aktivitu. Tento litr rozmarýnové křišťálové vody si rozdělte na počet kbelíků, které použijete na prach a vytírání. Obecně stačí jeden kbelík čisté teplé vody na jednu místnost. Máte-li třeba 5 místností, je třeba si rozmarýnovo-křišťálovou vodu rozdělit na 5 částí. Před použitím ale vyndejte křišťál, opláchněte ho a uložte. Vodu poté sceďte, ať tam nemáte smítka rozmarýnu.

Až budete mít vše uklizeno (nezapomeňte ani na okna a dveře), připravíte si skleničku s rozmarýnem, vodou a solí, kdy dáte lžíci rozmarýnu a lžičku mořské soli. Toto neceďte, ale dejte ke vstupním dveřím (když se k nim postavíte čelem, tak by měla být sklenička umístěna napravo. Skleničku tam nechte 24 hodin a pak můžete vylít do záchodu a spláchnout. A máte hotovo. Pro dokonalou očistu toto můžete opakovat vždy jednou v měsíci.

Mnozí z vás obracejí se na mě s tématem duše a její cesty do lidského světa. Pokusím se tedy zodpovědět vaše otázky v tomto článku.

Dušička je velice křehké stvoření, pobývající v andělském světě. Denně se tam narodí mnoho dušiček. Každá dušička se poté rozdělí na dvě poloviny, a každá tato polovina vybírá si jedny rodiče, tedy maminku i tatínka. Některá polovina vybere si dříve, jiná později. V tu chvíli, když vybrala si své rodiče, čeká na vhodnou příležitost. Nejprve musí dojít k seznámení těchto dvou lidí, a o to se většinou stará Theliel. Pak dojde k milostnému spojení a teprve pak může dušička sestoupit do tělíčka ještě nenarozeného miminka.

Někdy chce být duše potrestána za svůj minulý život, za to, jak se chovala, pak rodí se do nelásky, zlobila-li v minulém životě hodně, pak utrpení vybrala si v tomto životě. Velmi zlí lidé v minulém životě, tedy jejich duše, nemůže si rodiče vybírat, ale rodí se do nepředstavitelně špatných podmínek.

Téměř každá duše snaží se jít tam, kde to zná. Tedy někdy jsou vaši zesnulí příbuzní právě vašimi dětmi, a chovají se k vám tak, jak jste se za jejich předchozího života chovali vy k nim.

Cesta čekání je někdy hodně dlouhá, někdy nepodaří se andílkům spojit dva lidi v lásce, pak si musí dušička vybírat jiné rodiče. To se sice stává málokdy, ale stává se to. Někdy se tyto vztahy rodičů záhy rozpadají, neboť měli jen za úkol přivést na svět miminko a tím umožnit dušičce příchod na tento svět.

Po svém narození obklopena je dušička andílky až do svých třech let. V této době mohou děti mluvit o imaginárních přátelích, kamarádech. Po skončení těchto tří let lidské mládě zapomíná na vše, co do této doby prožilo. Učí se a vyvíjí, aby i ono pak mohlo hledat svou polovinu duše. Na své cestě potkává mnoho lidí, kteří vstupují do jeho života a opět z něho odchází. Některým nepodaří se za celý život nalézt svou půlku duše, jiným se to však podaří. Spojení těchto dvou lidí je někdy lehké, jindy ho provází mnoho nesnází, slz a utrpení.

Na konci života přichází si pro takovouto dušičku Azrael, aby ji odvedl zpět do říše andělů. Takováto duše má dovoleno navštěvovat své pozůstalé příbuzné po dobu jednoho roku, pak většinou odchází, aby se připravila na svou další pouť.

Každá dušička čekající v Grimmoliu má svou vlastní energii, i vybraný život na Zemi. Po celý svůj život hledá naplnění svého poslání. V Grimmoliu vybírá si nejen rodiče, ale také tresty. Očišťuje tím svou dušičku. Není smůly v životě člověka, je to jen výběr dušičky Vždy v současném životě řeší to, co nebylo dokončeno v životě minulém. Někdo prožívá nešťastné lásky, neboť hledá tu pravou. Ani když ji najde, nemá zcela vyhráno. Záleží, zda láska je naplněna a uzavřena z minulého života. Pokud ano, tito dva lidé se harmonizují a vzniká láska na celý žívot. Pokud ne, dochází k rozchodu, aby si oba dva mnohé uvědomili, a cesta zpět poté není tak jednoduchá, je plná slz a marného žití. Teprve, když oba dva dojdou uvědomění a jsou připraveni pro vztah, mohou se vrátit na společnou cestu. Tak je to se vším v životě duší v pozemském světě.

Dítě, a s ním i jeho dušička, rodí se ve chvíli, kdy je dušička usídlena v tělíčku natrvalo. Dítě je darem a volbou dušičky. Tuto volbu nikdo nedokáže změnit, neboť tento výběr je zcela svobodným rozhodnutím každé duše. Pokud není duše ještě připravena, pak zažívají nastávající maminky potraty, zamlklá těhotenství, mimoděložní těhotenství. Někdy je to také tím, že si maminku žádná dušička nevybrala, mnohdy je to ale tím, že dušička prochází přípravou a těhotenství přišlo dříve, než byla naprosto připravená na sestup do tělíčka. Při vstupu do tělíčka může si také vybrat, zda v tomto životě bude holčičkou, nebo chlapečkem. Někdy volí podle přání své nové maminky, a to z důvodu, aby byla s novou maminkou v ještě těsnějším spojení.

Nejprve tedy začneme příběhem slečny, která tento námět poslala.

Ležím takto v posteli a snažím se usnout. Už se mi to skoro podařilo, když jsem uslyšela ránu, která mi nedala spát. Podívala jsem se na zeď a jedna fotografie byla na zemi. Nevím, co by to mohlo znamenat.

Tomuto fenoménu se říká fotografie smrti. Ten, kdo je na této fotografii, zemřel, nebo zemře. Děje se tak buď v době, kdy duše opouští tělo, nebo do roka a dne zemře, aniž by to ten člověk věděl. Může to být dokonce v době, kdy je člověk zdravý a spokojený, a nic smrti nenasvědčuje.

Druhým fenoménem, kterému se říká fotografie smrti, je fotografie již mrtvé osoby. Tedy někdo zemře, a žijící člověk pořídí fotografii právě zesnulého člověka. Toto by se dělat nemělo po dobu 3 dnů po smrti, neboť tímto způsobem spoutáme duši zemřelého člověka právě s fotografií, tedy nemůže opustit náš svět a nemůže pak dojít k další inkarnaci této duše. Duše je tedy spoutána v této fotografii, a je hodně těžké jí pak osvobodit. Chodí tam, kde je fotografie, pokud ji tedy uložíte do alba, pak přebývá tato duše v blízkosti této fotografie. Někteří lidé věří, že když se fotografie spálí, duše se osvobodí. Ale tak to v žádném případě není. Tím zabijete tuto duši, a zmizí z tohoto světa, jako by nikdy nebyla. Utrpení při pálení fotografie je stejné, jako byste pálili živého člověka, možná větší, protože duše nemá obranný mechanismus jako lidské tělo. Lidské tělo dostává se do šoku, kdy necítí bolest, než se z tohoto šoku zase dostane. Duše však žádný šok neprožívá, tedy utrpení je to skutečně velké, jaké si nedokážeme ani představit.

Jediným možným východiskem a pomocí pro duši pak je najít něco, kam bychom duši přestěhovali, co může opouštět, a není ohraničeno. Většinou toto dělám pak v souvislosti na rodný dům, kam se musím i s fotografií přemístit. Toto je ale záležitost na více hodin, než je duše osvobozena. Pak můžeme přistoupit teprve k vysvobození z tohoto světa, tedy odvodu na druhou stranu.

Grimmolium je chrám určený pro všechny očištěné duše, čekající na cestu do pozemského těla. Je to velký zlatý chrám se spoustou věží, vznášející se mezi Nebem a Zemí. Nachází se na vrcholku světelného paprsku, který spojuje tento chrám se Zemí, aby se duše netoulali a jejich cesta byla volná. Mohou opouštět tento chrám dle libosti, hrát si s anděly, učit se od nich, naslouchat jim. Mají kolem sebe mnoho andělů.

V tomto chrámu nejsou žádné pokoje, je to jeden velký uzavřený prostor s mnoha okny. Tak, jako andělé, i duše umí létat, i když křídla nemají. Žijí pospolu, vypráví si o lidech, jejich život jim byl poodhalen. Je to proto, aby si další duše mohly lépe vybrat své rodiče.

Každé okno míří na jinou stranu, do jiného světadílu i do jiného státu. Duše mají možnost dívat se tedy všude a na výběr mají mnoho rodičů.

Okolí Grimmolia je plné krásných květin, luk, stromu, ale také vůní. Je to proto, by se duším zde líbilo. Některé duše nechtějí však toto místo opustit, protože se jim zde líbí a bojí se života v pozemském těle. Bojí se bolesti, smutku, neboť v Grimmoliu je jen štěstí a láska. Pokud se takové duše dostanou do těla nenarozeného miminka, po narození často pláčou, a to i bez jakéhokoliv důvodu. Takováto miminka potřebují hodně lásky rodičů, potřebují cítit bezpečí.

Když jsem byla malá, hodně malá, chodívali za mnou andílci a povídali si se mnou. Brala jsem je jako své kamarády, kteří prostě přijdou a zase odejdou. Byla jsem zvědavá, kde mají maminku a tatínka, jak se k nim chovají, jak vlastně žijí a co dělají. Povídali mi o všem, o sobě, o Bohu, o Ježíši. Některým slovům jsem nerozuměla, zvláště pokud povídali o tom, jak to u nich vypadá, kdo na koho dohlíží... Tak jsem si je rozdělila do více skupin, které jsem si pojmenovala po svém. A nyní ráda bych se s vámi o toto podělila, i proto, že mě jistý človíček o toto požádal i s otázkou, kolik je vlastně andělů. Upřímně, nemyslím si, že znám všechny anděly, neboť rodí se stále noví, aby mohli nám pomáhat, však některé skupiny skutečně mají pevný počet andílků, který se nemění. Ale o tom všem dozvíte se zde. Chtěla bych jen podotknout, že toto je má vlastní zkušenost s andílky, pokud má někdo z vás podobnou nebo jinou zkušenost, budu ráda, když mi o ní napíšete.

Tak tedy mé rozdělení andílků - budu používat názvy, které jsem tomuto rozdělení dala já, jako malá holčička.

1) ANDĚLÍČCI

Tyto andělíčky řadila jsem do různých skupin podle toho, co mají na starosti, tedy i zde některé z nich uvedu. Kdybych měla uvést všechny skupiny, asi by to bylo na hodně dlouho, tak vyberu alespoň ty nejzákladnější.

♥ STRÁŽNÍČCI

Jsou to andělé, které stráží naše dušičky od našeho narození. Možná jim říkáte strážní andělé, mě se však více líbí název, který jsem jim dala. Strážníčků je 72. Každý strážníček může hlídat spoustu dušiček, neboť neomezuje je čas ani prostor. Mohou být tedy ve stejnou chvíli na více místech najednou, a pomáhat. Každý z nás má svého strážníčka, který nás doprovází po našich cestách. Můžeme ho požádat o pomoc, a může nám kdykoliv pomoci, pokud jeho pomoc potřebujeme, nebo si může zavolat na pomoc jakéhokoliv jiného andílka. Svého strážníčka můžeme si pojmenovat také po svém, a také jsme to jako malé děti udělali. Možná si to jen někteří z vás nepamatují, jiní matně a někomu v hlavě usídlilo se jméno, které dal svému strážníčkovi. Můžeme se na něj obracet v dobách dobrých, i dobách zlých. Je zde proto, aby nás chránil, upozorňoval na nebezpečí. Nebudu zde každého strážníčka rozebírat podrobně, na to si vyhradím jiný článek, kde vám o nich povím daleko více. Tito andělé jsou však velice důležití v lidském životě - jejich jména mají opravdu velkou moc, pokud se použijí všechna ve správném pořadí, pak mají sílu splnit jakékoliv naše přání, které nezpůsobí bolest dalšímu človíčku.

Tak, jako máme u sebe svého strážníčka, tak máme u sebe i svého zlobílka. Nejsou to andílkové, ale ti druzí. Našeptávají nám nepravosti, vedou nás po scestích a mají strašnou radost, pokud se jim to povede. Strážníčci doprovázejí nás po naší pravici, zlobílci po levici. Záleží jen na nás, komu budeme naslouchat. I o zlobílcích vložím sem na stránky více, neboť stejně, jako je 72 strážníčků, tak je 72 zlobílků.

♥ KAMARÁDÍČKOVÉ

Jsou to andělé pomoci, tedy všichni, kdož mohou nás vyslyšet a pomoci s naším trápením. Tyto andílky žádáme o pomoc, pokud se ocitněme v nesnázích, vyslovíme své přání, po něčem toužíme nebo potřebujeme ochranu. Spočítat tyto andílky trvalo by dlouho a ani bychom se nedopočítali. Jsou tu tedy pro nás všechny, aby nám pomáhali v záležitostech, ve kterých pomoc potřebujeme.

♥ BROUZDÁLCI

Jsou to andílci duše, nevím už, proč jsem je nazvala takto, snad proto, že brouzdají s námi všemi našimi životy. Když se narodí nová dušička, tak při jejím zrodu stojí právě její osobní brouzdálek, který je jí přidělen a dokud duše nedosáhne univerza, tak s ní zůstává a provází ji všemi životy. Tito brouzdálci úzce spolupracují se strážnými anděly. Tedy každý člověk má také svého brouzdálka. Vlastně dva lidičkové. Jelikož se duše rozděluje, aby se nakonec v každém životě shledala, tak dva lidé mají jednoho brouzdálka. Ten se také stará, aby se duše spojila, aby mohl pomáhat oběma lidem současně.

♥ SVITNÍČCI

Vždy se mi líbil svit měsíce, a jelikož každému z těchto andílků náleží určitý den měsíční fáze, nazvala jsem je podle měsíčního svitu. Těchto andílků je 28, a mnozí z vás se setkali s nimi právě ve svatých pečetích, neboť tito andílci jsou v nich obsaženi, jejich domovy, ale také jejich energie. Tito andílci mohou plnit také přání, mají svůj vlastní úkol a speciální úkol právě v den, kdy mají svou vládu. Jelikož těchto andílků je přesný počet, připravím pro vás povídání i o těchto andílcích.

♥ SRDEČNÍČCI

Toto jsou andílci pokání, je jich 6. Vyslyší modlitby a prosby lidí, jež se skutečně chtějí napravit, nebo chtějí rozhřešení svých hříchů, pokud svých činů upřímně litují.

♥ UKRUTNÍČCI

I tito andílci jsou zapotřebí, a možná více, než ostatní. Tím nechci snižovat úkoly ostatních andílků, to v žádném případě. Tito andílci hlídají nejen kolo osudu, ale především trestají ty, jež si trest skutečně zaslouží. Mají k tomu zvláštní oprávnění.

♥ OSTATNÍ ANDĚLÍČCI

Patří sem andělé měsíců, těch je 12, andělů dnů, andělé hodin, andělé ročních období, andělé přírody a mnozí další. Určitě v budoucnu sem vložím i něco o těchto andílcích.

2) VELCÍ ANDĚLÉ

Takto jsem nazvala archanděly, neboť skutečně jsou velcí a mocní. Možná jsou pro lidi nejvýznamnějšími anděly, na které se člověk obrací ve chvíli, když neví, kudy kam. Mohou nám tedy sami pomoci, mají u sebe mnoho andílků kamarádíčků, ale také dohlížejí na práci strážníčků. Mezi nejznámější sem patří Rafael, Gabriel, Uriel....

3) VLÁDCOVÉ

Někdo je nazývá králi, jiný knížaty, ale vždy jsou to tito andílci. Pro obyčejné lidi jsou zcela nepoužitelní, neboť jejich úkolem je dohlížet na vládce zemí a vůdce, aby dobře panovali a byli spravedliví. Mezi další jejich úkoly patří dohlížet na práci strážníčků, pomáhají jim, pokud je toho potřeba.

4) BOJOVNÍČCI

Tito andělé chrání lidi před démony, také s démony bojují, především s těmi, kteří by se chtěli dostat k lidem a škodit jim.

5) VĚTŘÍČKOVÉ

Nejenže střeží přírodní zákony a dohlížejí na práci andělů přírody, ale pro člověka mají zvláštní význam - přinášejí zázraky, pokud o ně lidé úpěnlivě prosí a pomůže jim to ke šťastnému životu. Avšak štěstí představuje si každý člověk jinak, ne vždy, co považuje za štěstí, ho ke štěstí skutečně dovede.

6) SPRAVEDLIVÍ

Pro člověka nepotřební. Jsou tu od toho, aby zajišťovali přirozený chod na Zemi i v Nebi. Nedají se tedy požádat o žádné lidské přání.

7) POMOCNÍČCI

Tito andělé vyslyší každou lidskou prosbu, přinesou ji do nejvyšších míst k našemu Pánu a mají také možnost poskytnout rady v každé záležitosti. Jsou to andělé, jejichž vhled je důkladně zvažován a někdy mají sílu svým náhledem dopomoci ke splnění lidských přání. Proto jsem je nazvala pomocníčky, neboť pomáhají nám, pokud skutečně o něco stojíme srdcem i duší.

8) PERLIČKY

Takto jsem nazvala další skupinu andílků - cherubů. Snad zrodili se z Michaelových slz, když plakal pro lidské hříchy a žádal pro lidi smilování. Obklopují je malé perličky, které vypadají jako malé kapky deště, proto snad tento název zvolila jsem pro ně. Jsou moc roztomilí.

9) SLUNÍČKA

Sluníčka jsou andílci, na které není dobré hledět z blízka, k lidem se nepřibližují, ale jejich moc je přesto hodně velká. Ani ostatní andílci se k nim příliš nepřibližují. Jejich energie a záře je oslepující. Mnozí z vás je znáte pod názvem serafové. Provázejí lidi přes všechny zkoušky. Některé zkoušky sami dávají do lidských životů, mají nás posílit a vést po správné cestě. Říká se, že pějí chvály Bohu, toto mi ale nebylo potvrzeno, tak nevím. Ale určitě je to pravda, vždyť všichni andílci vzdali se svobodné vůle pro našeho pána, tak proč by tito andílci měli být výjimkou.

10) PROSPĚŠNÍČCI

Pomáhají lidem v jejich víře, mírní zkoušky, a pomáhají lidem najít sebe sama. Dohlížejí na uvědomění, které přichází k člověku, by se stal lepším člověkem. Dávají lidem naději na lepší život i na splnění jejich přání.

11) DĚDEČKOVÉ

Oni skutečně vypadají jako staří dědečkové. Pomáhají lidem s lidskými prosbami. Sedí okolo Božího trůnu. Těchto andílků je 24. Myslím, že patří mezi nejstarší anděly, rozhodně mezi nejmilejší našeho pána.

To by bylo pro dnešek asi všechno, necháme si něco také na příště. Každopádně s více skupinami jsem se nesetkala, proto snad hovořit o konkrétních andílcích mohla bych.

Duchové nejsou tak zlí, jak se může na první pohled zdát. Mohou se objevovat kdykoliv, avšak jejich hodinou je třetí až čtvrtá hodina ranní, kdy je jejich aktivita největší. Můžeme pozorovat zvýšenou energii právě v této jedné hodině, mnoho lidí se právě v této hodině budí, aniž by znali příčinu. Tato hodina patří duchům, někdy se jen naši příbuzní hlásí k nám. Také v této hodině dochází k jevu, kdy zdají se nám sny o komunikaci se zemřelými příbuznými, nebo přicházejí věštecké sny.

Někdy však probudíme duchy zlé, kdy budíme se s pocitem, že nemůžeme dýchat, vidíme zahalenou postavu v kápi. Pak je třeba zbavit se strachů, které v sobě ukrýváme, neboť přes náš strach a v době spánku mohou tyto bytosti k nám sestoupit.

Jak ale komunikovat s těmi, kteří již nejsou mezi námi? V každém případě přicházejí vždy ve chvíli, kdy pro nás mají poselství, chtějí nám něco sdělit, něco ukázat. Nechodí za námi jen tak z plezíru, ale vždy k návštěvě mají svůj důvod. Proto je dobré jim naslouchat, neboť nechtějí nám ublížit.

Jak se zbavit nočních můr a s tím spojených zlých duchů? V prvé řadě musíte překonat naše strachy, zpracovat to, čeho se bojíme. Než toto zpracujeme, můžeme se chránit během spánku. Dobrým symbolem je lapač snů, který zavěsíme k oknu nebo za svou hlavu na postel. Tím si zajistíme ochranu během snění. Další dobrou ochranou jsou kameny – polodrahokamy. Volíme kameny modré barvy, od světlých po tmavé, jako je angelit, lapis lazuli, chalcedon, případně můžeme zvolit křišťál nebo růženín. Tento kámen vložíme pod polštář, pod matraci nebo postel, ale vždy pod úroveň hlavy. Můžeme také použít 4 malé mističky naplněné mořskou nebo alpskou solí, každou mističku položíme do jednoho rohu postele.

Vyvolávání duchů příliš v této hodině, a vlastně ani v žádné jiné hodině, nedoporučuji. Pokud byste přeci jen tomuto pokušení nemohli odolat, pak je třeba vytvořit velice silný ochranný kruh, kde sice dochází k vyvolání duchů, ale tito duchové do tohoto kruhu za vámi nemohou. Musíte je však opět umět poslat zpět, neboť jakmile z tohoto kruhu vystoupíte, jste zranitelní stejně, jako byste ho nikdy nevytvořili.

Přeji vám jen krásnou komunikaci s duchy a sladké sny.

Čas neúprosně odměřuje naší cestu životem. Od chvíle, kdy se narodíme, máme přesně stanovaný čas na tomto světě. V době našeho narození začíná hořet svíčka našeho života, někdy je malá, jindy zase velká, někdy rovná, jindy zase plná zákrut. Každý máme tu svou svíčku, kterou nám andělé hlídají. Tato svíčka je jen naše, jsou v ní zaznamenány naše kroky, naše bolesti, ale také radosti, lásky a náš duchovní vývoj. Také každý z nás má jinou barvu této svíčky, někteří ji mají jen jednobarevnou, jiní zase vícebarevnou. Jsou na ní naše zastávky, kdy stojíme na místě, ale i naše přání, která jsme ještě nevyslovili, ale v čase svého života vyslovíme. Je krásné pozorovat tyto svíčky, jak někdy plápolají, prskají, jindy klidně hoří.

Svůj život také po většinu času řídíme si sami, padáme a opět se zvedáme, procházíme mnohými zkouškami, abychom se stali silnějšími, opakujeme své chyby, abychom je pochopili a více se jich nedopouštěli. Některé události však máme pevně dané a nic proti nim nesvedeme. Máme dánu lásku, prosperitu, štěstí, ale musíme si k nim dojít. Někdy nám to trvá hodně dlouho, stojí nás to mnoho pochopení, jindy vydáváme se cestou přímou. Misky vah našeho života jsou vyvážené, nemůžeme mít absolutní štěstí nebo absolutní neštěstí.

Když opouštíme tento svět, dáváme těm, na kterých nám záleží, vědět, že již nadešel náš čas. Ať již zastavíme hodiny, zastavíme se u jejich postele, hýbeme předměty nebo jen zaplavíme smutkem jejich srdce. Způsoby jsou různé a každá duše si volí jiný způsob, takový, jaký jí vyhovuje a jaký ti, kdož zůstali zde, pochopí. Pak už nám zbývá jen cesta vzhůru, do světa, kde není bolest, závist, nenávist, kde není zima, kde je klid a pohoda.

Čím dál více lidiček mě kontaktuje, protože se duchové nějak množí v poslední době. Jsou více aktivní, a výhodou je, že se mohu podívat kamkoliv, aniž bych odešla z domova. Nejinak tomu bylo i dnes v noci, i když jsem byla na více místech, a některé duchy budu s lidičkama ještě řešit, ale tento byl skutečně zlobivý a smutný.

Zvláštní byla jedna věc. Nedokázala jsem ho zprvu zařadit, o jakého ducha se jedná. Byl hodně šedý, ale ne druhou stranu nezdál se být tak zlý, jak se na první pohled tvářil. Jeho výraz byl utahaný, jako by neměl vůbec žádnou radost. Což u hodných duchů nebývá. Ti kypí radostí, jsou rádi za každé setkání, ale tento byl jiný. ¨

Stál přede mnou stařec, ustaraný, a přesto se neklepal, ale jeho postoj byl velice pevný, jako postoj ducha ve středních letech (pokud byste si ho představili jako člověka). Obličej měl samou vrásku, jeho vlasy mu plály, byly prořídlé, šedavé, v očích jako by se mu leskly slzy. Jeho postava byla dosti malá na ducha, asi 130 cm.

Povídali jsme si spolu, a já zjistila, že tu straší už přes 200 let. Tedy ne přímo v tomto domě, ten byl postaven na původním starém hřbitově. Tam také rád přebýval, ale ve chvíli, kdy se začalo stavět, příjemné mu to nebylo. Domy postavené na starých hřbitovech mají velice silnou duchovní energii. Lidé v nich většinou onemocní, nebo se jim přestane dařit. Zvláště, pokud těla pohřbených lidí nebyla správně pohřbena a pojmenována, což se stávalo docela často. Takovéto domy jsou pak branou do našeho světa, je tam tenká linie, a duchové mohou přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí. Takovéto duchy nemůžete odvést do světla, protože jsou jakoby pohřbeni v základech domu, tedy ne těla, ale přímo duchové. Jediná cesta, jak je osvobodit, je zjistit jejich jméno, zjistit, kde jsou pohřbeni a zjednat nápravu, tedy správně je pohřbít. Co když je ale duch tak starý, jako byl tento? Jeho tělo už dávno práchniví, pokud se již nerozpadlo, a najít ho není tak jednoduché. A přesvědčit pohřební službu, aby udělala poslední rozloučení někomu, kdo vlastně nemá ani tělo, je někdy nadlidský úkol. Nadlidský, ale ne nemožný. A pokud je nemožný, církevní rozloučení tak nemožné není.

Příběh tohoto ducháčka byl velice pozoruhodný. Lopotil se celý život, aby uživil rodinu. Ale na začátku 19. století to tak jednoduché nebylo, jak by se mohlo zdát. Chudý člověk musel se ohánět, poslouchat, bál se cokoliv udělat, aby si pro něj nepřišli a nepřisoudili mu skutky, které ani nespáchal. Nemohl si být jistý ničím a nikým, nevěřil nikomu. Staral se o sebe a svou rodinu, která ho nakonec zradila. Zemřel osamocený, bez přátel, bez rodiny, v bolestech. To zanechalo na jeho tváři velké jizvy. Když se otočil, jeho záda byly samý šrám. Byl smutný, ale nelitoval svého života. Modlil se za svou smrt a nakonec byl vyslyšen. Zůstal zde na Zemi a hledal lásku a porozumění. Nechtěl nikomu ublížit, ale chápal, že se jeho projevů majitelé domu bojí.

Domluvili jsme se tedy na tom, že se pokusím vypravit mu poslední rozloučení. Slíbil za to, že nebude děsit rodinu, která v domě nyní žije. A já věřím, že svůj slib dodrží. I já svůj slib daný jemu dodržím.

Hra s ďáblem je velice nebezpečná, a pro mnoho lidí velice lákavá. Ano, i v tomto směru se na mě obracíte, když máte pocit, že vám Bůh nebo andělé nejsou schopni pomoci, když dlouho čekáte na své přání, ale vězte, že při vyvolání pána pekel nebudete nikdy šťastni. Ano, může a nemusí vám splnit, co po něm žádáte, vždy přijme vaše přání, ale za jakou cenu? Pokud bavíme se o upsání duše ďáblu, není to jen pohádka. Ale není to tak, že by si pro vás do roka a do dne přišel, ale ničí vás soustavně, postupně, až z vás zcela život vyprchá. Je jedno, jak moc jste chráněni, před ním žádné účinné ochrany není, tedy alespoň ne dlouhodobě. A to i v případě, že vám vaše přání splnit nechce. Jakmile ho zavoláte, není pro vás již cesty zpět, a nezáleží na tom, zda své přání vyslovíte vy sami, nebo si na to někoho najdete. Pokud si někoho najdete, pak tomuto člověku se většinou nic nestane, pokud použije správnou ochranu, protože to nejsou slova, která ďábla vyvolají, ale vaše hříšná touha po tom, co po něm požadujete. Není to tedy jen pouhá hra, nemyslete si, že se vám nic nestane. Vždy je to něco za něco. Nic není cennější a důležitější, než váš život. A na to je třeba myslet dříve, než si s myšlenkou na jeho vyvolání začnete hrát.

příběh zaslala Jiřinka H.

Dnes trošku z jiného soudku. Stále píšu o ducháčcích a duchyňkách, o životě po smrti, a peripetiích smrti i o příbězích duchů. Je to zvláštní, krásný svět, přitom občas tak smutný.

Dnes bych ráda napsala něco o těchto ducháčcích a duchyňkách, kteří celý život lopotili se a nakonec odešli předčasně. Ne však cizím zaviněním, ale svým vlastním.

Sebevražda je jistě také odchod z vlastního zavinění, avšak o tomto budu psát někdy jindy. Chtěla bych mluvit o těch, kdož sebe stavěli na poslední místo a mysleli si, že jsou nepostradatelní. Možná si to ani většina z nich nemyslela, ale byli rádi, že jsou potřební, a tedy i nepostradatelní. Neuměli říci ne, neuměli si udělat čas sami na sebe. Pracovali, protože si toto vybrali, a neuměli si udělat čas na odpočinek.

Já jim rozumím. Také když se na mě někdo obrátí, neumím říci ne, a když lidičky prosí, a na něco spěchají, je hodně těžké říci: Ne, teď nemohu. Ale čím více rozhovorů s nimi vedu, tím více přehodnocuji svůj život, na který si však v žádném případě nemohu stěžovat. Setkávám se ale čím dál častěji s těmito ducháčky a kuchyňkami, kteří vlastně předávají mi své vlastní zkušenosti i utrpení. Za života nebylo to pro ně utrpení, i když si tím přivodili nejeden závažný zdravotní problém. Prostě byli tak nastaveni.

Poslouchat je, kdy až po smrti si uvědomili, že to byla chyba, i když vlastně toho ani nyní nelitují, je velice smutné. Někteří byli to páni tesaři, bylinkářky, ale i z jiných profesí, ale jedno mají skutečně společné. Za života zdálo se jim, že jsou nepostradatelní, a po smrti zjistili, že byli lehce nahraditelní. Každý člověk je nahraditelný, i když se nám občas zdá, že to tak není. Ale věřte, že ano. Člověk by si měl umět udělat dostatek času na rodinu, přátele, na ty, které má rád, a kteří mají rádi jeho, ale i na své poslání nebo práci. Misky vah by měly být i v tomto případě vyváženy. Naším úkolem na Zemi není uhnat se až k smrti. Naším úkolem je žít tak, abychom pomáhali, ale přitom mysleli také sami na sebe a své nejbližší. To je to, co tito ducháčkové a duchyňky za celý svůj život nepochopili a chtějí nám to nyní předat.

1) INTUICE

Často k nám andílci hovoří skrze naši intuici. Něco se stane a my jsme přesně věděli, že se to stane. Někdy je to malichernost, jindy důležitá věc. Jistě se stalo i vám, že jste měli někam namířeno, a v tu chvíli nejelo auto, zabloudili jste či jste nemohli najít doklady, které jste potřebovali k určité záležitosti. Nebo jste naopak šli jinou cestou, zcela bezmyšlenkovitě, než obvykle chodíte. Příkladů bych mohla uvést nepřeberné množství, ale myslím, že i v tomto se mnozí z vás našli.

2) MEDITACE

Pomocí meditace se také můžete snadno spojit s andílky. Někdo je v meditaci vidí, jiný slyší, někdo vidí jen obrazy. Stačí jen vypustit vše z hlavy, na nic nemyslet a ponořit se do stavu nevědomí. Někomu pomáhá meditační hudba, jiný na to potřebuje mít naprosté ticho. Také vůně vás může snáze do meditace přivést, vůně by měla být libá vašemu nosu, nedráždit, spíše navozovat krásný stav. Meditovat můžete sami nebo ve skupině. Andělskými meditacemi se budeme zabývat v následujícím roce, tedy v roce 2017, mnohem více, aby každý z vás tuto meditaci i toto spojení zvládl.

3) MYŠLENKY

Andělé často hovoří k nám skrze myšlenky, kdy bleskne nám hlavou odpověď dříve, než položíme svou otázku. Také pokud nám něco andílci chtějí sdělit, používají naší mysl, hlavně v době, kdy ji nezatěžujeme starostmi nebo úkoly, které máme před sebou. Proto také mnoho vzkazů přichází, když si pustíme hudbu či jiným způsobem relaxujeme. Také u mnoha lidí používají andílci tuto metodu ve chvíli, kdy lidé uléhají ke spánku. Jistě se vám stalo, že vás něco napadlo, když jste ulehli a museli jste si to jít napsat. Naopak, pokud jste si to nenapsali, již ráno jste marně vzpomínali, co to bylo. Proto doporučuji brát si k posteli také tužku a papír, bude se vám to hodit i při metodě snů.

4) PÍRKA A PTÁCI

Pírka nacházíme neustále, pokud však nacházíme pírka taková, jaká bychom nečekali v dané lokalitě, pak je třeba zamyslet se. Však také skrze tato pírka k nám andílci hovoří - sledujte skladbu pírek, barvu, v jakém čase jste pírko našli a kde. Také pírky se budeme v průběhu roku 2017 detailněji zabývat, neboť mnoho dotazů od vás se týká právě tohoto.

Ptáci jsou poslové andělů, přináší nám jejich poselství, zvláště pokud vletí k nám domů, či jiným způsobem na sebe více upozorní. Je tedy třeba sledovat i to, jak létají, jaký obrazec na nebi svým letem vytváří, kam si sedají atd.

5) SNY

Andělé mnohokrát hovoří k nám skrze sny. Nejsnadnější cestou je večer, až ulehnete do postele, požádat Uriela, by ukázal vám odpovědi na vaše otázky, či by promluvil s vámi ve snu. Nezapomeňte však požádat, byste si sen, nebo to nejdůležitější z něj, zapamatovali. Někdy nám Uriel skrze sen ukáže datum, na který se ptáme, byť andílci čas neznají, někdy dokážou ho s přesností určit. Někdy ukážou nám datum, který s našimi dotazy nesouvisí, ale je pro nás důležitý, neboť něco nás v tento den čeká, a máme se na to připravit.

6) ČTYŘLÍSTKY

Tuto metodu používá celkem hodně lidí. Je to zcela jednoduché - chcete odpověď andílků na vaši otázku, vydejte se tedy na louku či do přírody, kde roste jetel, a položte andílkům svou otázku. Pokud spatříte čtyřlístek do pár sekund po položení otázky, pak je odpověď Ano. Avšak nesmí se čtyřlístky vysloveně hledat, ale najít je musíte náhodným pohledem do jetele.

7) OBLAKA A OHEŇ

Tak, jako se dá číst z oblak, tak se dá číst také z ohně. Opět je tato metoda jednoduchá - položte andílkům otázku a dívejte se na nebe, na oblaka, jaký obrázek vám vykouzlí. Každý symbol má svůj zvláštní význam. S ohněm je to ještě jednodušší - pokud máte krb nebo máte možnost rozdělat oheň na zahradě, tím lépe. Dívejte se do plamenů ohně a položte otázku. Soustřeďte se na plameny, dívejte se do nich a pokuste se nemrkat, ale soustředěně hledět.

8) TICHÝ HLAS

Někteří lidé také dokážou naslouchat andílkům, slyšet je jako šepot, nebo zřetelný hlas. Tato metoda se nedá naučit, ta se musí cítit, pokud zklidníte svou duši a soustředíte se jen na andílky, také to dokážete.

9) VŮNĚ

Andělé také dávají o sobě vědět rozličnými vůněmi, které sice nedají odpověď na vaše otázky, ale jsou důkazem, že andílci jsou u vás a jsou připraveni vám naslouchat.

10) ZVONĚNÍ V UŠÍCH

Někteří lidé hlásí výrazné zvonění v uších, zvláště pokud mají či nemají něco udělat, nebo položí andílkům otázku. Toto zvonění je velice jemné, sotva slyšitelné. V pravém uchu značí udělat něco, co máme v plánu, nebo odpověď Ano, v levém uchu pak nedělat věc, kterou máme v úmyslu, či jasná odpověď Ne.

11) CÍTĚNÍ

Stejné, jako zvonění v uších, je také cítění chladu, tepla, mrazení, mravenčení a dalších úkazů. Pravá strana je kladná odpověď, levá strana záporná. Dejte si však pozor na mrazení či přejíždění mrazu po zádech, neboť toto značí přítomnost také jiných bytostí, než andílků, proto raději své otázky v takovém případě odložte.

12) OPAKUJÍCÍ SE ZNAMENÍ

Někdy se opakují situace či znamení, a andílci nám tím dávají najevo, že jsme ještě neudělali, co jsme udělat měli, motáme se v kruhu a je třeba tato znamení rozluštit, a přijít na to, co po nás andílci chtějí. K tomu pak můžete využít výše uvedené metody, jako jsou sny, meditace a další.

13) OPAKUJÍCÍ SE ČÍSLA

Čísla jasně vypovídají o vzkazech andělů, zvláště pokud se stále opakují či vracejí ta samá čísla, nebo jejich podoby. Můžeme je vidět na hodinách, čísla na SPZ auta, někdy se také ve stejný čas budíme nebo usínáme, někdy se také zastaví hodiny vždy na stejném čase. To vše nás nabádá, abychom hlouběji o vzkazech andílků přemýšleli.

14) ZTRACENÁ NEBO PROBLÉMOVÁ VĚC

Andílci nám tímto dávají na srozuměnou, že již danou věc nepotřebujeme, ale že poslouží někomu jinému. Občas ztratíme něco, na čem nám záleží, ale ten, kdo tuto věc najde, potřebuje ji mnohem více než my. Pokud svědí třeba náramek na ruce, nemusí to znamenat, že ho nepotřebujeme, ale že je přesycen energiemi a je třeba ho nechat také chvíli odpočinout. Pokud bychom tuto věc již nepotřebovali, pak ztratili bychom ji nebo by se nám rozbila

Co se stane, když jedno z těchto dvojčat zemře? Čeká na své dvojče, nebo odchází za světlem? Toto je velice zajímavé spojení.

Už za života mají tendenci cítit jeden druhého, tedy pokud se zraní jedno z dvojčat, pak to cítí i to druhé, a mohou žít každý na jiném konci světa. Pokud mají toto spojení už za života takto propojené, pak dohlíží dvojče duch na to druhé a čeká na něj. Pokud toto spojení nemají, ale dokážou spolu mluvit beze slov, pak dvojče duch může, ale nemusí zůstat u žijícího dvojčete. Pokud toto spojení nemají, pak dvojče duch odchází za světlem v relativně krátké době, tedy po jednom roce svého odchodu.

Zdá se to jednoduché? Tak jednoduché to samozřejmě není. Záleží také na tom, v jakém věku jedno z jednovaječných dvojčat zemře.

Prenatální období je asi nejzajímavější, a zde je spojení obou jednovaječných dvojčat největší. Je to období, kdy jedno miminko se narodí živé a druhé mrtvé, tedy jedno z nich zemře již v bříšku maminky. Tam je spojení skutečně největší, a je zajímavé, že dušička zemřelého dítěte spojí se s dušičkou žijícího dítěte. Tedy narozené dítě má pak dušičky dvě, pokud dušička zemřelého dítěte nevypudí dušičku z živého plodu, což se také stává. Nebo dušička zemřelého dítěte odchází z lůna své maminky a čeká na zrod svého dvojčete.

V prvním případě, kdy se spojí dušičky v jednom tělíčku - toto děťátko je vlastně jako dr. Jekyll a mr. Hyde. Chvíli by vás snědlo láskou, v druhé chvíli nevíte, co vlastně udělá. Dušičky u jednovaječných dvojčat jsou rozdílné, jejich povahy bývají rozdílné, a toto máte pak v jednom jediném dítěti.

V druhém případě, kdy vypudí dušička zemřelého dítěte dušičku žijícího dítěte, tak druhá odchází zpět do Grimmolia ihned, opouští tělo maminky a nezůstává v lidském světě. Stává se z ní velice bolestí naplněná dušička, proto je jí dovoleno odejít okamžitě.

Ve třetím případě, kdy dušička zemřelého dítěte odejde z lůna své maminky, čeká, až se druhé dvojče narodí, a zůstává s ním po celý jeho život.

Dětská a dospívající duše - pokud zemře jedno z dvojčat v dětském věku, často si hraje se svým živým dvojčetem, navštěvuje ho a zůstává v jeho blízkosti až do jeho dospělosti, sleduje jeho vývoj, pak odchází. Pokud zemře jedno z dvojčat v dospívajícím věku, většinou se zdrží po dobu 1 roku, a pak odchází.

Dospělá duše - zde již záleží na napojení těchto dvojčat. Pokud mají velice dobré vztahy i v dospělosti, duše zůstává, aby na své dvojče dohlížela, a to až do konce života tohoto dvojčete. Nechce bez něj být, nechce bez něj odejít. Je tam velice úzké spojení, a pokud by odešla, tak by se žijící dvojče cítilo velice prázdné, nenaplněné, jeho tělo by začalo chátrat, a takovýto člověk by šel brzy za svým dvojčetem. Pokud však nemají tyto dvojčata dobrý vztah v dospělosti, duše odchází a nezůstává se svým dvojčetem.

V roce 2015 jsem požádala andílky, zda by mi řekli něco o mém minulém životě. Jak jsem se chovala, co se mám ještě v tomto životě naučit, jak se zachovat, jaké nemoci mě ještě čekají, se kterými měla bych se smířit či popasovat, a spoustu dalšího. Hlavně mě zajímala jedna věc: Proč mám lásku a spousta ostatních na ní třeba i roky čekají? Proč někomu je dána a jiným ne? Jistě je problém v minulých životech, a pokud tento problém zpracujeme, zmizí a láska se objeví. A tak je to dle mého se vším v životě. Zaznamenala jsem tedy to, co mi andílci sdělili:

Celý život budeš pokládat si otázku, kdo jsi a proč jsi tady. Kladla sis jí jako malá, kladeš si jí i dnes. Co všichni po tobě chtějí a jak se zachovati máš, když neudělala jsi žádnou chybu? Vždy věřila sis, a věříš si i dnes. Do všeho se pouštíš s velkým nadšením. Někdy je tvé nadšení větší, než by mělo být. Nadšení ti neublíží, ne všichni tvé nadšení dokážou přijmout. Máš velkou duševní i fyzickou energii.

Ptáš se na lásku a štěstí. Na své skutečné poslání, na to, co jsi kdysi udělala špatně a jak to máš napravit. Je něco takového? Udělala jsi něco zlého? Co je dobro a co zlo? Dobro přináší zlo a zlo rozsvěcí dobro. Jak to tedy s tvou duší skutečně je?

Dostala jsi do vínku radost z komunikace a ze spojení s ostatními lidmi, touhu po velkém vědění. Rozkrýváš srdce ostatních lidí a díváš se na jejich osudy. Toužíš po porozumění od všech, s kterými se setkáš. Učíš se z jejich myšlenek, odhaluješ jejich chyby. Vidíš je takové, jací skutečně jsou. Dáváš však do všeho mnoho svých emocí, příliš se trápíš osudy ostatních.

Nejsi povolána pro to, bys prožívala jejich utrpení, ale abys jim ukázala smysl jejich života. Mnoho lidí přijde do tvého života, někteří zůstanou, jiní odejdou. Netrap se jejich odchodem, neboť má to tak být. Informace, které jim byly předány, pochopí mnohem později. Život lidský je plný rozporů, a je třeba vzít si jen to nejlepší. I tobě nakonec přinese to, co děláš pro ostatní, potěšení. Vidíš čistou pravdu v tom nejjasnějším světle. Nenech toto světlo pohltit tmou. Neklaď důraz na poznání ostatních lidí, nebo ztratíš kontakt se svým vlastním životem. Čeká tě zisk tvé duchovnosti, proto zůstaň ve světle, ať se děje cokoliv. Vše, co dostáváš, si zasloužíš. Neodsuzuj ostatní, neboť i oni hledají pravdu a lásku. Žij současností, nedělej si starosti o svou budoucnost. I velcí lidé trpěli, a přesto neztráceli víru. Tvá oblíbenost bude se prolínat s neoblíbeností lidí, kteří nedokážou vidět Boží cestu. jdi dál svou cestou a neohlížej se. Štěstí není u žádného člověka stálé, pokud ho k sobě nedokáže zcela vpustit. To se sebou přináší mnoho citlivosti. Radující se člověk z maličkostí je skutečně šťastný. Neřeš, co je správné a co špatné, zapomeň na hledání této pravdy. Neboť dobré je vše, čemu věříš. Respektuješ vše, co do tvého života přichází. Vše se mění časem na pozici duchovního světa, jen skutečná víra se nemění. Ta buď je nebo není. Vše špatné má tě posunout na tvé cestě, neboť není světla bez tmy, není lásky bez přijetí. Nakonec vše se v dobré obrátí. Tedy nehledej štěstí své nebo ostatních lidí, štěstí si vás najde samo. Snadno realizuješ své sny a tvým úkolem je naučit to ostatní.

Nemoci, se kterými se potýkáš, a potýkati se budeš, vyplouvají z nejhlubší psychiky. Musíš pochopit smysl každé nemoci, neboť každá nemoc tě má vést po správné cestě. Pochopíš, proč vstupují tyto nemoci do tvého života v určitém čase, a budeš schopná se jim postavit. Své vrozené nemoci nemůžeš odstranit, můžeš však pochopit jejich smysl. Dej si velký pozor na svůj žaludek a zažívací orgány, a nezapomeň na stravu.

Do tvého života vstoupí také roztroušená skleróza, která má původ v tvých emocích a lásce. Příliš se obětuješ pro druhé, příliš zatěžuješ svůj mozek starostmi ostatních lidí. Příliš přemýšlíš, jak nejlépe jim pomoci, by byli také šťastni. Tuto starost zcela přenech nám, neboť jen tě to vyčerpává. Oroduješ za ostatní, pro jejich lásku a štěstí, a nikdy neodpočíváš. Zpracuj tuto naší radu ke svému uzdravení.

V minulých životech byla jsi velice šťastná, proto se tvá duše rozhodla podělit se o své štěstí s ostatními. Tvá angažovanost pramení z touhy pomoci všem lidem ke štěstí. Tvá angažovanost zastiňuje tvou vlastní lásku. Tvé štěstí je ukotveno v tvé rodině, važ si toho, neboť spousta lidí získá lásku po mnoha prolitých slzách. Tys dostala ji darem, proto věnuj jí také svou pozornost. Tvůj vnitřní klid a láska k rodině jsou také důležitými aspekty tvého života. Vždy dokončíš, co započneš. Někdy zdá se ti, že něco dokončeno nebylo, a soustředíš se více na vše nedokončené. To se ti také povede, neboť nikdy se tvá duše nevzdá, dokud nedojde vše ke svému konci. Mnoho přemýšlíš o všem, však mnoho věcí a záležitostí dovedeš do zdárného konce právě proto, že vždy hledáš všechny možnosti. Obětování je součástí tvé cesty, a proto rady naše někdy zarputile odmítáš. Však vše nakonec dovede tě k úspěchu a uznání ostatních, jako tomu bylo po všechny tvé životy. Rozvíjej svůj dar, který byl ti dán a neohlížej se zpět. Jen tak dovedeš ostatní ke štěstí."

Nyní je konec roku 2019 a vše se plní s mrazivou přesností.

Je sobota a já takto sedím u komunikace s andílky pro jednu slečnu, naproti mně sedí bývalá majitelka mého domečku. Pár dní mě už chodí navštěvovat, vždy sedí nehnutě vedle mě, nebo se schovává v koutě. Psi na ní občas zaštěkají, občas zavrčí, ale jinak plynou naše dny bez sebemenšího sváru. Není dlouho po smrti, a místo, aby byla se svými nejbližšími, je tu se mnou. Pro mě jistě velká čest, ale je mi to líto, protože vztahy v rodině nebyli vždy ideální, vlastně až do její smrti.

Tak pracuji, a najednou ji vidím, jak vystupuje z kouta a upřeně na mě hledí. Pak se otočí směrem k oknu a je celá vzteky bez sebe. Jediné, co říká, je: pryč, pryč, pryč, táhni pryč.

Podívám se z okna a vidím staršího pána u plotu. Nejprve se mi hrabal v popelnici na papír a plasty, pak se postavil k plotu a začal zapalovat svíčku. Reakce této duchyňky byla hodně podivná, byla opravdu vzteky bez sebe. Mě to neudivilo, tedy ten pán mě neudivil, protože hodně lidí zapaluje svíčky na mém plotě, přikryje si je a odnesou na hřbitov, však to mají, co by kamenem dohodil.

Jenže pán tam nechal svíčku a odchází. To už zvedlo z gauče i mě. Otevřela jsem okno a do pána se pustila, ať si svíčku odnese. On, že ne. Vyletěla jsem na něho, protože ji nezakrytou postavil na plot přímo pod větve stromů. Až jsem ho upozornila, že zavolám policii, tak pověděl, že klidně můžu, ale utíkal, co mu nohy stačily. Ani nevím jak, najednou duchyňka stála za mnou, vzala mou ruku, do které jsem uchopila svíčku a vší silou mrskla jí po něm.

To však není konec příběhu. Zase se mi potvrdilo, že lidé si vzpomenou na své příbuzné, až když jsou mrtví. Pán měl za to, že zemřela v mém domě, vůbec nevěděl, že mi ho před 6 lety prodala. Takový to byl skvělý bratr.

Šly jsme s duchyňkou dovnitř, ona si sedla spokojeně vedle mě, a mlčela. Já se jí nechtěla ptát, co mezi sebou měli nebo neměli, nebo proč se tak zachovala. Bylo mi ale jasné, že ho neviděla ráda. Takovou averzi a nenávist jsem ještě u žádného ducha nezažila, co se týče rodinných příslušníků. Většinou naopak duchové rádi pobývají se svou rodinou, s těmi, které opustili. Možná mi to časem sama poví, ale nyní k tomu neměla náladu, a já na ni nenaléhala. Jedno vím jistě, za života se příliš nestýkali, a asi si museli hodně ublížit, nebo jen jeden druhému, protože takovou reakci něco vyvolalo, a to něco byla dlouho zasazená nenávist.

Kóma je takový zvláštní stav, kdy tělo stávkuje, ale duše zdánlivě zůstává. Ale jak to je ve skutečnosti?

Každá duše může astrálně cestovat, o tom žádná. Když se duše dostane mimo tělo, ať již ve spánku, při nehodě, nebo při jiné traumatizující události, nemusí se vždy bezpečně vrátit do těla. Když je tělo dlouhou dobu bez duše, pak dochází ke kómatu.

Může to trvat dlouho, než se duše vrátí. Říká se, že člověk v kómatu vše slyší, je dobré na něj mluvit. Skutečně je to tak, ale ne, že by slyšelo tělo, ale duše pohybuje se v blízkosti těla, aby se mohla vrátit zpět, a skutečně slyší vše, co k člověku promlouváte. Když se člověk probudí, je zmatený, a většinou se musí učit to, co již uměl a zapomněl. Duše jsou prostě takové, často zapomínají i na svůj pozemský svět, ale to musí být duše dlouho z těla ven. Vědí, kdo jsou, ale neumí se třeba najíst, musí se učit znovu používat nohy...

Jiná situace nastává, pokud si člověk vůbec po probuzení z kómatu nepamatuje, kdo je, myslí si, že je někdo jiný, své blízké nepoznává. I toto se může stát, pak není to duše, která obývala kdysi toto tělo a vrátila se zpět, ale vstoupila do člověka zcela jiná duše, která toužila po návratu. I toto se může stát, pokud má tato duše někomu pomoci. Není to nikdy tak, že by jinou duši vystrnadila z těla ven, aby do těla mohla vstoupit, spíše se předchozí duše smířila se smrtí těla, nebo prostě se vracet nechtěla, tak toho využije duše, která má lidem co nabídnout.

1) STAŇTE SE PŘÁTELI

Toto je první bod, avšak ze všeho nejdůležitější. Mnoho lidí žádá anděly v době, kdy je jim nejhůře, a zapomínají na ně, když se jim daří. Andělé jsou však nejlepšími přáteli, můžete jim sdělovat, co se vám povedlo, z čeho měli jste radost, ale i to, co se vám nepovedlo a chtěli byste na tom pracovat. Ke svému příteli také neuchylujete se jen ve chvílích smutku a trápení, ale chcete s ním prožívat vše, radovat se společně. Proto tak přistupujte i k andělům, které voláte si do svého života.

2) SVÍČKY A VŮNĚ

Andělé milují svit svíček i rozličné vůně. Zapálením svíčky dáváte jim na srozuměnou, že je chcete ve svém životě. Můžete zapálit i různé vonné tyčinky či vůně. Komunikují s námi skrze plamínky svíček. Zvednutím plamínku dávají nám najevo, že jsou přítomni. Odpovídat také mohou na otázky ANO-NE. Plamínek pohybuje se ze strany na stranu, značí NE, plamínek rostoucí vzhůru značí ANO. Pokud svíčka nereaguje, pak musíme položit otázku jinak.

3) ANDĚLSKÉ KARTY

Také pomocí andělských karet můžeme s andílky komunikovat. Položíme otázku a vytáhneme si jednu kartu. Tažená karta dá nám jejich radu či věštbu.

4) AUTOMATICKÉ PÍSMO

Cesta automatického písma je složitější pouze v tom, že můžete vkládat své vlastní myšlenky, a pak nevnímáte rady andělů. Nejjednodušším způsobem je položit otázku, na nic nemyslet, a čekat na odpověď. Někdy může se nám zdát odpověď zmatená nebo nepravděpodobná. Toho si nevšímejte, protože někdy pochopíme smysl až s odstupem času.

"Dej tomu, koho miluješ křídla, aby byl volný. Dej mu domov, aby se měl kam vrátit. Dej mu lásku, aby ji nehledal jinde."

Co si o tom myslí andílci?

Křídla nejsou doménou jen nás, andělů. Křídla znamenají volnost, a volnost ve vztahu je žádoucí. Nikdy toho, koho miluješ, nemůžeš vlastnit. Pokud mu přistřihneš křídla, uletí ti. Neboj se dám tomuto človíčku volnost, rád se k tobě zase vrátí. Každý člověk potřebuje mít pocit volnosti, tak na to nezapomínej. Nemůžeš ho svázat, zakazovat, neboť zakázané ovoce nejvíc chutná. Tak proč bys měl jít tomuto naproti? Taky nechceš být hlídaný, věčně omezovaný slovem i činem, chceš být svobodný. Stejně jako ten, který tě miluje. Jak by se ti líbilo, kdyby ti tvá láska říkala, co smíš, a co nesmíš? Co musíš udělat? Byl bys jen loutka, jíž jen někdo ovládá. Přijmi tedy přátele své lásky, jako by byli tvými přáteli. Přijmi svou lásku takovou, jaká je. Neboť neuhlídáš věrnost, ale můžeš předejít nevěře. Pokud učiníš svou lásku spokojenou, pak nebude hledat jinde, co u tebe jí schází. Pak můžeš dát své lásce volnost, a vždy vrátí se do tvé náruče.

Vytvoř láskyplný domov, aby se k tobě tvá láska ráda vracela. Možná nemáš nikoho a pouze hledáš. Nalezneš, pokud tvůj domov láskyplný bude, a ty s ním. Možná čekáš, až se tvá láska k tobě vrátí. Pak neseď v koutě a netruchli, neboť vrátí se v pravý čas. Pak pověz si, zda sám bys se sebou chtěl být? Vyzařuješ lásku, věříš si? Nebo jsi jen troska, uplakaná, nevěříš si? To všechno má vliv na prožití a příchod lásky. Čisté srdce hledá si opět čisté srdce. Pokud tvé srdce čisté není, pak potřebuje naplnit láskou. Nejdříve ho musíš naplnit svou vlastní láskou. Až tato láska bude zářit, přivábí toho, kdo chce s tebou vše sdílet. Přeci ani ty bys nechtěl vedle sebe nesebevědomého člověka, nebo člověka, který nevěří ti a tropí scény, i když k tomu důvodu nemá.

Tím dostáváme se k lásce. Abys ji mohl dát jinému, musíš jí umět dát také sám sobě. Jakmile to dokážeš, vstoupí láska do tvého života. Miluj sebe se všemi chybami, a ty chyby, které se ti na sobě nelíbí, odstraň, nebo je přijmi. Nezlob se na nikoho ani na celý svět, neboť lásku svou máš ve svých rukách a ve svém srdci. To, co vysíláš, to také se k tobě vrátí. Nezapomínej tedy na lásku, která ti byla dána, a hýčkej ji sám v sobě, nech ji růst, pak přijde láska do tvého života znenadání.

S láskou Raguel

Mnoho lidí se na tohoto démona vědomě i nevědomě obrací. Není přání jako přání, ale pokud chceme něco za cenu svého života, pak je to špatné. Toužit poznat je dobré, avšak toužit tak moc, že obětujeme cokoliv, je špatné.

Leviathan velice rád naslouchá všem, kdož žádají ho o poznání a chtíč. Zamilovat se do člověka je jistě v pořádku, chtít ho za každou cenu, i když ten člověk o to nestojí, je cesta k vyslovení přání Leviathanovi. A nejen v lásce.

Jak si představit Leviathana? Kdo měl možnost ho vidět, dá mi za pravdu, že je to opravdu ohavné stvoření. Dračí hlavy na šupinatém těle, s několika ocasy, na kterých má sečný konec, podobný štířímu ocasu, ale mnohem větší a nebezpečnější. Je jedním z démonických princů, zastupuje živel vody, nebezpečný, nespoutaný, smrtící. Jeho oči jsou červenožluté, ve kterých se snadno utopíte. Bible má částečně pravdu, když hovoří o Leviathanovi jako o mořském draku, ale je to velice mírné přirovnání.

Jakmile se v jeho spárech ocitnete, není příliš cesty ven. On vás prostě jen tak nepustí. Svým chtíčem sepisujete s ním smlouvu a vůbec nemusíte použít svou vlastní krev. Stačí, že svým přáním učiníte někoho nešťastným.

Něco jiného je požádat o spuštění Božích mlýnů, protože tam se trestá zlo, ale pokud obětujete nebo chcete obětovat dobrého člověka, pak nejedná se o Boží mlýny, ale o smlouvu s tímto ďáblem. A nemusíte mu tohoto člověka ani naservírovat, stačí, že po něm toužíte, ale on netouží po vás.

Dejte vždy pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to nejen splnit, ale s negativními vibracemi se to obrátí proti vám.

Vypovědět smlouvu s Leviathanem je tedy velice složité, ne však nemožné. Ale bude to něco za něco. Nepočítejte s tím, že se vás i poté vzdá, bude vás svádět, můžete onemocnět, můžete trpět nespavostí. Jen důsledná očista vás může poté zachránit, víra v Boha nebo vesmírné síly, dobrota vašeho srdce, laskavost. Jen tak se zbavíte Leviathana, jedině tak vám dá pokoj. Dokud nepomine úplné spojení, má ve vás zaseknutý drápek a jen tak vás nepustí. Čeká. Čeká na příležitost, na vaše selhání.

Docela mě baví vždy, když mi někdo volá se slovy: prý jste lovec duchů, máme problém ☺.

Upřímně si neumím představit, jak někdo loví nepolapitelné. Duchové se nedají lovit, natož ulovit. Je to duše člověka, energie, která tu po nás zbude, a to se prostě ulovit nedá. Ovšem nejsou to jen duchové, co brázdí domy a byty, jsou to také jiné entity, a s těmi není tak lehké pořízení, jak by se mohlo zdát. S duchy si můžete promluvit, vysvětlit jim, proč se jich majitelé domů či bytů bojí a vyslechnout si je, proč tam straší. Pokud jde jen o kroky, různé zvuky, dýchání, to je to nejmenší. Jsou mnohem zlověstnější duchové, vzteklí. Kde se ale vztek v nich bere? Někdy nedokážou se smířit se svých nadzemním stavem, někdy však chováme se tak, jak si oni nepřejí. Zrovna nedávno jsem byla v jednom domě, ve které byla rodina duchů, žádná jiná entita. Dům koupili mladí lidé, kteří si ho chtěli přetvořit k obrazu svému. A to se rodince duchů vůbec nelíbilo. Tato rodinka duchů si tento dům postavila svými silami, za pomoci kamarádů, dala do něj pot, občas i krev, když se zranili při stavbě, slzy, když jim něco nešlo tak, jak si představovali. Byl to jejich domov, zemřeli tam, a nyní nechtěli se dívat, jak jejich dílo a hnízdečko někdo ničí. Také neznali představu přestavby těchto mladých lidí, tedy byl to rozhovor vskutku zvláštní, alespoň pro mladý pár. Nechtěli dělat velké změny, ale to rodina duchů neviděla. Stačilo, že si pozvali projektanta, aby jim jejich představu namaloval, a byl oheň na střeše. Mladým ani tak nevadilo, že tam nějací duchové jsou, spíše to, jak se projevují. Tedy sedli jsme si, předali rodince duchů představy toho mladého páru, vyslechli námitky, a nakonec došlo ke shodě, aby byly obě strany spokojené. Mladí čekají miminko, tak už kvůli tomu chtěli mít doma klid. Požehnaný stav mladé paní duchové přijali velice kladně. Nakonec dostali výměnek (duchové samozřejmě), který je jen jejich, dvě místnosti, což představovalo jedno křídlo domu, a v druhém se domluvili na určitých úpravách právě kvůli tomu maličkému, co se brzy narodí.

Tak to nakonec dopadlo velice dobře, k žádnému vymítání nedošlo, a mírná přestavba se nakonec zanedlouho bude konat tak, jak se domluvili. Někdy stačí jen domluva, která je účinnější než samotné čištění. Stejně, jako je dobré komunikovat s lidmi, je dobré komunikovat i s duchy, aby byl klid a mohlo dojít k dobrému spolužití a nepřekážení si navzájem.

Někdy to tak lehce pochopitelně nejde, někdy je duch zatvrzelý, odmítá se přizpůsobit, nikoho cizího v domě nechce. A pak je na čase, aby odešel. Ale o tom někdy příště.

Toto mi poslala klientka, moc milá mladá žena, kterou mám moc ráda.

Magie má velkou moc,

proto k sobě svazuje den i noc.

Kouzla a čáry vládnou i podsvětí,

pozemsky svět je také v jejich zajeti...

Kniha Kouzel zdá se být popsaných listu pár,

však odhalit její pravý obsah znamená ovládat spoustu čar.

Do rukou uchopit tíhu moudrosti,

Mágovi nedělá žádné těžkosti.

Porozumět tomuto těžkému spisu,

dává člověku moc nahlédnout, co mu skrývá jeho mysl.

Věštecká koule je věcička lákavá,

ten kdo s ní neumí, hodně si zahrává.

Magie je učení záludné,

pro někoho muže být i smrtelné.

Ovládat ji spousta lidi si přeje,

ne však každého magie hřeje.

Mág, co se vyzná, umí třeba vstát z popela,

i když si hlupáci myslí, že se to nedělá.

Vrány jsou symbolem této prastaré vědy,

tohle dobře ví i všechny vědmy.

Není radno si s tímto učením zahrávat,

je pravdou, že by se na ni nemělo nadávat.

Muže se dotknout života člověka v dobrém i zlem,

nechme to na Bohu, on každému naloží po svém.

Však člověk volí z tisíce cest,

které ke štěstí mohou ho vést,

však jen některé pravé štěstí přináší,

špatná volba štěstí vždy odnáší.

Cesta trnitá ke štěstí vede,

cesta bez překážek jen na scestí svede.

Andělé pomohou v nejtěžších chvílích,

však musíme přispět svou vlastní pílí.

Kdo zahálí a jen vyčkává,

ten jen bere a nic nedává,

od toho andělé odkloní pozornost svou,

obklopí člověka jeho vlastní tmou.

Andělé jsou světlem v dáli,

které tmu na popel spálí,

pak hvězda vyjde v životě člověka,

který za světlem vydat se neleká.

Přeji všem na cestě plno sil,

Na těchto stránkách mnoho krásných strávených chvil.

Mnoho lidí si myslí, že andělé mají se dobře, vše umí, všechno znají, nic je netrápí. Jaká je však pravda? Andělé rodí se každým okamžikem noví, proto je složité určit přesný jejich počet. Jsou andělé "zaběhlí", které spočítat lze, a pak noví, které rodí se sice s Boží moudrostí, však jsou jako malé děti, které musí se svůj úkol teprve naučit.

Někteří jsou klidní, jiní trošičku nezbední. Noví andělé dávají o sobě lidem vědět všelijakými způsoby. Někteří rozprostírají kolem nás vůně, které jsou jim příjemné, jiní jsou o poznání hlasitější, kdy pátráme po bytě či domě, co by to mohlo být, a tito malí andělé - nezbedové mají velkou radost a myslí si, že hledáme právě je, že si s nimi chceme hrát.

Každý "zaběhlý" anděl dostane na starost pár takových nezbedů, aby je učil jejich úkolu, pro který byli stvořeni. Mají velký dar vše se naučit velice rychle, bez chyb. Někteří z nových andělů pomáhají lidem více, někteří méně. Ti, co pomáhají více, musí se trošku usměrňovat, neboť jejich touha pomoci je velká, a chtějí pomáhat i těm, kdož přání své nevysloví. To je trošku kámen úrazu, neboť bez vyslovení přání nesmějí pomáhat, i kdyby stokrát chtěli.

Ti, co jsou trošku ukázněnější, zase nedokážou vyslyšet celé přání, chtějí lidem pomáhat, ale dívají se více ne překážky, a ty je brzdí v pomoci. Tak či tak, ať patří k jakémukoliv extrému, musí se naučit dobře naslouchat, nehodnotit ani přání, ani chování lidí, přijmout přání takové, jak je vysláno k nim a pracovat na něm neúnavně, až do jeho splnění. Naučit se irelevantnosti času, naučit se porozumět touze lidských srdcí i lidských myšlenek. Pak stávají se teprve samostatnými anděly, plnící úkol, pro který byli stvořeni.

Každý z nás jednou našel nějaké pírko, a přemýšlel, co nám tím chtějí andílci říci. Při nalezení zkoumáme, který ptáček pírko upustil, a podle druhu ptáčka můžeme také zjistit věštbu od andílků. Je ale hodně složité poznat pouze podle pírka ptačího majitele, proto se můžeme soustředit pouze na barvu.

Rozlišujeme základní barvy, jako je bílá, žlutá, modrá, zelená, šedá a černá. I ostatní pírka jsou zajímavá, ale tato jsou hojně zastoupena v ptačí říši, tedy objevují se mnohem častěji, než ostatní.

Bílé pírko znamená naději, tedy pokud něco řešíte, je tu naděje, že vše dobře dopadne. Žluté pírko pak značí štěstí, které se nám může vyhýbat, ale již je na cestě k nám. Modré pírko zase klid nebo uspíšení času, pokud na něco dlouho čekáme. Zelené pírko je vzácnější, přináší do našeho života prosperitu, a to v jakékoliv formě. Šedé pírko značí, že je něco v našem životě špatně, máme se zastavit a jít jinou cestou, neboť stojíme na rozcestí a černé pírko přináší neštěstí nebo překážky do našeho života. 

Mít plný dům duchů je občas zábava, občas to stojí pěkné nervy, zvláště pokud oni něco chtějí jinak. Tak třeba naše koupelna byla opravdu velice hektická po celou cestu, kdy jsme jí nechali rekonstruovat.

Bourat se začalo v březnu 2020 a rekonstrukce byla zdárně dokončena v polovině ledna 2021. Na rekonstrukci není asi nic složitého, ale když vám odpadá jedna firma za druhou, tak to už je co říct. A pochopitelně to stojí hodně penízků, protože víte, že je to práce duchů, tak prostě zaplatíte i to, co se nakonec zbourá. Až pátá firma to dokázala dotáhnout do konce, i když domluva s duchy nebyla vůbec jednoduchá. Bouralo se a stavělo, aby se zase bouralo a zase stavělo. U jednoho klienta jsme toto řešili také, ale tam byla domluva postupem času dobrá, tam duchové chápali, co se bude dít. Ale mí duchové to prostě nechápali. Napřed se muselo vše projednat s duchem projektanta, který náš dům navrhl. Opravdu za života velice chytrý člověk. Vysvětlit mu rekonstrukci, která se mu vůbec nelíbila, bylo opravdu nad lidské síly. A pak také duchové řemeslníci, kteří náš dům postavili. To byla teprve zábava. Pochopitelně bydlení u hřbitova má také své kladné stránky, třeba mnoho duchů diváků.

Někteří řemeslníci u nás nemohli popadnout dech, bolela je šíleně hlava, padalo jim vše z rukou, ale jen v koupelně. Někteří museli úplně odejít, někteří byli odolnější. Ale už je vše za námi, ale cesta to nebyla jednoduchá.

Domluvili jsme se na jediném - ráz koupelny bude jako z hradních komnat, starobylý. To byl první kámen úrazu. Já měla svou vlastní vizi, duchové měli zase tu svou. Naštěstí se nikdo nezranil, když dávali duchové najevo, že se jim to nelíbí.

Tak se začalo pěkně z gruntu, začali se oklepávat stěny na cihlu. To byla kapitola sama pro sebe. Některé firmy tuto činnost vůbec nedokončili, protože se prostě stávali zvláštní úkazy. Voda se nedala vůbec udělat, udělala se, ale netekla, nebo docházelo k samovolnému roztékání trubek zevnitř. Průtok vody pak nebyl téměř žádný. S tímto faktorem to mnohé firmy vzdali, až poslední si s tím dokázali poradit. Pečlivý pán instalatér se duchům asi líbil, i když mu tam lámali vrták za vrtákem, a to ne zrovna laciný. Abyste při čtení tohoto neříkali, že to byly šunty vrtáky, to v žádném případě. Byly nejkvalitnější z kvalitních, a přesto se lámaly, jako by byly z perníku. Ale to až se tam dávali topné žebříky, protože to nedokázali duchové pochopit, k čemu je to dobré. To bylo o nervy docela.

Ale zpět k rázu. Když hradní místnost, tak určitě kamenná. Dřív se žádné obkladačky nedávali, vše bylo z kamene, a tak jsem si koupelnu také vymyslela. Kamenná podlaha, kamenné stěny až po strop. Senzorické světlo se jim sice moc nelíbí, protože je vždy prozradí, kdy se tam mihnou. Vždy je zachytí a rozsvítí se. A protože se jim nakonec koupelna moc líbí, i když byli celou dobu proti, tak to světlo moc rádi nemají.

Sranda byla i se zařízením koupelny, ne se vším souhlasili, ale nakonec jsme se domluvili, a je spokojenost na všech stranách.

Takže pomalu přešla nedomluva k domluvě, spíš spoustu věcí neznali a když to viděli, tak se jim to nakonec líbilo. A to je hlavní, přeci jen žijí s námi, je to náš dům stejně jako jejich, a já chci, aby se tam i oni cítili velice dobře, aby se jim tam líbilo a nestrašili mi návštěvy, což občas dokážou velice dobře, a návštěvám to pochopitelně tak příjemné není.

Bylo to docela nedávno, kdy jsem byla pozvána do jednoho krásného domu. Dům ležel na tichém místě, obklopen zčásti lesy, tedy krajina přímo čarokrásná. Zahrada byla udržovaná, a tam, v této pohádkové krajině, měl se údajně vyskytovat duch, který paní nedal spát. Nechali si dům postavit s manželem, a protože nedávno zemřel, měla za to, že je to právě on, kdo ji navštěvuje, a to nejen v noci, ale také ve dne. Ne, nepůsobil jí žádné neplechy, jen chodil po domě sem a tam, občas se někde zastavil, posadil na pohovku, a pak zase tiše odešel.

Vnímala jeho přítomnost, ale neviděla ho ani necítila jeho oblíbenou vůni. A to ji velice znepokojovalo.

Požádala mě o pomoc, tak jsem se k ní vydala. Po příchodu do domu jsem pocítila velký klid, ale nezaznamenala jsem žádnou aktivitu jakéhokoliv ducha, ani jsem žádného neviděla. Zvláštní, když podle paní manžel zemřel nedávno. Duše našich blízkých většinou po celý rok střeží nás, ale zde se to nedělo. Nedokázala jsem si to nijak vysvětlit. Paní trvala na tom, ať ho přivolám.

Tedy učinila jsem tak na její přání, ale pán s ní nechtěl vůbec mluvit. Jediné, co mi sdělil, bylo, že se zde necítí vůbec dobře, že chce odejít za jejich dcerou, u které přebýval. Ptala jsem se tedy, zda navštěvuje paní a jeho odpověď byla záporná. Nebyl to tedy duch, kterého paní cítila. A žádný jiný tam nebyl.

Odjela jsem tedy domů s tím, když ho tam opět ucítí, aby mi zavolala. Netrvalo to dlouho. Druhý den odpoledne paní volala, že ho tam opět cítí. Jela jsem tedy opět k ní, i když jsem byla trošku nervózní. Něco mi říkalo, že paní si to jen nepředstavuje, i když jsem žádnou aktivitu předtím necítila.

Jen co jsem vešla do domu, viděla jsem malého chlapce. Nebyl to ale duch, na ducha až moc zářil. Zářil stejně, jako když astrálně cestuji. Byla to tedy duše živého člověka, a ještě k tomu malého chlapce. Jakmile jsme se střetli pohledem, duše zmizela.

Popsala jsem paní tedy toho malého chlapce, jak vypadal. V tu chvíli se paní rozplakala a začala vyprávět. Vyprávěla velice zajímavý příběh, který mi dovolila sem vložit. Doufá, že si ho snad přečte její dcera, a já vím, že se sem dostane, neboť má přístup.

Tak tedy tento příběh je pro Elišku.

Vždycky jsem se Elišce snažila věnovat a chránit ji. Někdy možná až moc. Nakonec jsem ztratila i manžela, který byl na její straně. Jejího nového přítele jsem nikdy neměla ráda, ale postupem času jsem zjistila, že bych neměla ráda žádného přítele. Je to mé jediné dítě a já si uvědomila moc pozdě, že jí vlastně chci mít sama pro sebe. Tolikrát jsem se jí chtěla omluvit, ale bála jsem se, že mi nikdy neodpustí. Ani neví, že mi její přítel posílá fotky jejich dítěte, mého vnuka. Nikdy jsem ho neviděla, a to je mu už 5 let. On ale o mně jistě ví, když jste ho tu viděla. Chtěla bych všechno napravit, opravdu bych chtěla. Vidět vnuka i ve skutečnosti, ne jen na fotkách. Posílám mu dárky, k narozeninám, k vánocům, po příteli mé dcery tak, aby to bylo jako od něho. Vím, že mě zná z fotografie, ale před maminkou, mou Eliškou, o tom nesmí padnout jediné slovo. Zlobí se na mě, a já se jí teď už nedivím. Taky bych se zlobila. Vždyť jsem se chovala jako moje maminka. Taky měla výhrady proti mému manželovi, ale já se nikdy nedala. Eliška není taková bojovnice, jako já. Přála bych si její odpuštění, přála bych si jí zase obejmout. Ale nemám odvahu jí vše říct do očí. Omluvila bych se jí, kdyby za mnou přišla, nebo mi napsala nebo zavolala. Doufám, že to jednoho dne udělá a nebude tak paličatá. Ani v této době se nezajímá, jak se mám, zda jsem zdravá. Ale třeba si myslí, že se nezajímám já o ni. Ale já mám informace, i když o tom neví. Snad tímto nezpůsobím problémy mezi ní a jejím přítelem. Lepšího přítele si vybrat nemohla. Je to velice pracovitý a příjemný člověk a já bych opět chtěla být součástí rodiny. Snad se mi to opravdu podaří.

Nedávno jsem měla krásné dotazy od pár lidiček, týkající se nadání člověka v souvislosti s anděly nebo duší. Tedy možná nadešel čas o tomto také více pohovořit.

Koloběh života - člověk (tedy lépe řečeno tělo) se rodí, prožívá svůj život, někdo kratší, jiný delší, a když přijde jeho čas, umírá. Tedy duše neumírá, jen tělo. Duše se rodí až 600x, aby se pak mohla spojit v univerzu s ostatními velice starými dušemi. Tedy pouze v případě, že v průběhu svých životů nezaslouží si být andělem - takováto duše nemusí prožít tolik životů a může vstoupit mezi 72 andělů, kteří se čas od času mění, když si některá duše zaslouží stát se jedním z nich. Pak jeden z těchto andělů musí vystoupit, a stát se skutečným nesmrtelným andělem.

Tedy duše a nadání. V každém životě sbíráme nové zkušenosti a praktikujeme ty, jež jsme se naučili v minulých životech. Jak se však pozná, zda máte mladou nebo starou duši? Může to být počtem nadání, která se u vás projevila. Je to stejné i se zaměstnáním nebo podnikáním. Abych to lépe přiblížila, představíme si dvě rozdílné duše, jednu právě narozenou a jednu hodně starou.

Stará duše čerpá z předchozích životů, jak jsme si již řekli, a tak se jí povede, na cokoliv sáhne. Je manuálně zručná, může ostříhat člověka stejně jako postavit dům, může mít talent na umění, a to v jakémkoliv oboru. Člověk s takovouto duší přitahuje další duše, můžeme to nazvat charismatem, které tato duše má. Naproti tomu právě narozená duše je spíše takové nemohlo, na cokoliv sáhne, to se jí nepodaří, musí se vše učit a trvá ji dlouho, než se něco naučí. Na druhou stranu hodně starou duši moc školní učení nebaví, raději dělá něco manuálně, nebo hodně přemýšlí, a učení ji tedy moc nejde, právě proto, že jí to nebaví. Mladá duše se zase školní učení ráda učí, a má alespoň v tomto hodně dobré výsledky, protože je to pro ni něco nového, zajímavého.

V partnerství se dá stará duše také dobře poznat - má hodně trpělivosti, je ochotná ústupků, pokud jsou na obou stranách, dokáže druhého partnera podporovat a v mládí si dokáže najít anam caru, tedy jsou polovinu duše. Manželství pak mívá velice šťastné, bez hádek a nedorozumění. Zato mladá duše hledá toho správného partnera, je nevybouřená, a nachází ho většinou ve středním věku nebo později, někdy ho také nenalezne za celý život.

Paměť duchů je velice zajímavá. Čím déle jsou bez těl, tím méně si dokážou vybavit určité okamžiky. Někdy o nich třeba jen nechtějí mluvit. Pamatují si svou smrt, téměř vše, co za života zažili, ale detaily se jim začínají postupem času vytrácet. Z krásných zážitků mají jen krásné momenty ukryté v sobě, špatné si nesou s sebou i do říše duchů. Pamatují si, co jim kdo provedl špatného, ale vytrácení se jim různé detaily, které jako by pro ně nebyly podstatné.

Postupem času vytrácejí se jim i znalosti, které nabyly v pozemském těle. Je to velice zajímavé, pamatují si, jak co udělat, jak to dělali za života, ale už si nepamatují na obdorné názvy. Setkala jsem se nedávno s jedním takových duchem. Je to velice starý duch, odmítá se inkarnovat, a zůstává ve světě duchů. Kdysi dávno tato dáma byla léčitelka, nebo spíše bába kořenářka se jí přezdívalo. Žila před více než 100 lety, ví, jak bylinky vypadají, ale už je neumí správně pojmenovat. Názvy jí splývají, na druhou stranu si pamatuje přesný poměr bylin, které popisuje vyzuálně, tedy tak, jak vypadají.

Paměť tedy ztrácí se jim, ale ne celá. Naprosto přesně si pamatují, co dělali po své smrti, jak se cítili, co způsobilo skon jejich pozemského těla, pamatují si i na poslední rozloučení. To si umí vybavit, to je něco, z čeho žijí. Když nemají děti ani nikoho, kdo by se s nimi důstojně rozloučil, jsou to velice smutní duchové. Ale každý člověk má někoho, komu na něm záleží. I tato dáma měla, byť nikdy děti neměla a zasvětila svůj život uzdravování ostatních. Své srdce však uzdravit nedokázala. Příliš dlouho obětovala svůj čas pro druhé, až bylo pozdě hledat si partnera.

Je to krásná dáma, s dobrotivým hlasem, ale velice smutná. Nenaplněná láska jí tíží, a stále se snaží pomáhat potomkům těch, kteří za ní chodili pro bylinky, vstupuje do jejich myšlenek i do jejich snů, aby jim poskytla útěchu a navedla je na cestu uzdravení.

Povídat si s touto dámou je velice uklidňující, dojemné. Má tak obrovské srdce, čiší z ní láska a velké porozumění. Snad se mi ji podaří přesvědčit, že život osamoceného ducha není životem, snad brzy již také ona odejde do Grimmolia a zpátky na zem. Třeba by potkala lásku a byla šťastná. Ale k tomu vede dlouhá cesta. Nelze přesvědčit ducha, který z nějakého důvodu odmítá odejít, o správnosti této cesty za světlem. Na to si musí někteří duchové přijít sami. Můžeme jim ukázat cestu, ale rozhodnutí je jen na nich.

Tyto panenky zajímají vícero lidí, a protože je sama vyrábím a nabízím, nastal čas o nich také něco málo napsat. Mnoho lidí představuje si jen to nejhorší ve spojitosti s těmito panenkami. Ne vždy je tomu tak, i když tak tomu také může být.

Tyto panenky vyrábí se na přáníčka, a záleží na tom, zda jde o dobrý či zlý úmysl. Panenky s dobrým úmyslem, jako je láska, lepší práce, zdraví atd., zasvěcují se božstvu. Je třeba vybrat tu nejlepší bytost, smíchat ty správné bylinky, a dát na správné místo.

Je tu druhá možnost, kdy přejeme si své vlastní štěstí bez nějaké osoby. Tedy panenka bude představovat právě tuto osobu, ne nás samotné. Postup je vcelku podobný, vkládají se správné bylinky, vkládá se obličej člověka, kterého panenka představuje. Vkládá se i účel - například chceme, aby se zamiloval do někoho jiného, ale ne do konkrétní osoby, a nám dal pokoj, pak se v oblasti srdce musí použít jiné bylinky, právě na lásku. V konečné fázi záleží na tom, co vlastně tomu člověku přejeme, a dokončení se pak provádí posvěcenou jehlou, která nechá se zapíchnutá v předem určeném místě. Pak se ještě s touto panenkou dále nakládá, ale to zde popisovat nebudu, abyste to nepoužili pro zlé účely.

Pak je poslední způsob, a to je zlé přání. To je z těchto tří variant nejdrastičtější. První i druhá fáze postupu je téměř stejná, jen druhá se trošku liší a třetí je už odlišná zcela. Pokud chcete na toto návod, zklamu vás. Pokud použijete tuto formu, tedy třetí způsob, může se vám to jednoho dne vrátit, i když v tu chvíli docílíte toho, co žádáte. Není radno si s tímto zahrávat, pokud nevíte, jak na to, krok po kroku. A já jsem v tomto směru halena mlčením, protože zde si již zahráváme s něčím, čemu spousta z vás nerozumí. Panenka zla není hra, proto je lépe používat jí pouze k dobrým účelům.

Život krátce před smrtí je velice krásný, i když nám živým se takový zdát nemusí. Pravdou je, že se vždy lidem i zvířátkům udělá dobře den před smrtí. Naberou sílu, aby se mohli připravit na odchod a neumírali ve velkých bolestech.

Týden před smrtí ocitáme se v náručí stínů, které nás objímají, až dostaneme od nich první, a zároveň poslední polibek. Ten přichází pár minut před skutečnou smrtí. Chutná jako rozkvetlá louka, opojná, s tisíci vůní. Má nás omámit, abychom se nevzpouzeli a v klidu odešli.

Zatímco první fáze přichází jen tehdy, když je člověk nemocný (nebo i zvířátko), nebo přišel jeho čas věkově, tak fáze polibku stínů přichází vždy, i když člověk umírá po nehodě, nebo násilné smrti. Tento polibek je propustkou do další úrovně. Každý tvor tento polibek podvědomě očekává, bez něj nemůžeme odejít. A věřte, že všichni bez výjimky na něj skutečně čekáme.

Poltergeist je jednoduše naštvaný duch. Setkala jsem se s několika takovými duchy, kteří projevovali se hlučně i fyzicky. Asi nejhorší případ byl poltergeistovo chování vůči malé tříleté holčičce, kdy fyzicky sice neubližoval (neškrábal, nekousal), ale uvolňoval dveře v nábytku zrovna ve chvíli, kdy si poblíž hrála. Bylo to velice nevyzpytatelné a nebezpečné. Tak, jako u ostatních duchů, i zde se vždy snažím zjistit, co je to za ducha a co vlastně chce. Tento duch byla malá holčička, která vyžadovala pozornost a byla hodně naštvaná, protože si s ní tato tříletá živá holčička nechtěla hrát. Bylo zapotřebí tohoto malého poltergeista odvést pryč, protože trpěla psychika právě této malé holčičky.

To je jen jeden z případů poltergeistů. Dalším případem je poltergeist ničící, se kterým jsem se setkala u manželů středního věku. Tento duch byl v domě dříve než současní majitelé, a chtěl je vyhnat ze svého domova. Ničil vše, co bylo jejich - nádobí shazoval z kredence i ze stolu, obrazy ze zdí, pouštěl vodu, když spali nebo nebyli v tu chvíli doma a tím ničil i koberce na zemi. Prostě je chtěl vyhnat za každou cenu. Docházelo to tak daleko, že se objevovaly škrábance na zádech paní, a ve chvíli, kdy se pokoušel shodit ji ze schodů z prvního patra, bylo jasné, že toto soužití nedělá vůbec dobrotu. Byl to velice zapšklý duch, se kterým nebyla vůbec kloudná řeč. Nebylo možné ho poslat pryč jen tak, protože měl velkou návaznost na dům, byl tam velice zakořeněn, a prožil zde celý život. Naštěstí se povedlo kontaktovat jeho životní lásku, která již také odešla na onen svět, a připravovala se už na cestu do Grimmolia, na přípravu na další cestu do tělíčka nového miminka. Odvedla si ho s sebou, a tito manželé konečně mohli žít v klidu.

Posledním druhem poltergeista, se kterým jsem se setkala, byl poltergeist hlučný. Bouchání, vrzání, tepání, to vše se opakovalo noc co noc, a také někdy ve dne. Bylo to pro mladou slečnu velice nepříjemné, psychicky náročné, protože si nemohla nikdy odpočinout. Domeček si vybrala sama, měla velkou radost, když se jí podařilo si ho koupit na hypotéku, ale s tímto nepočítala. Vše začalo týden po jejím nastěhování. Po měsíci se mě rozhodla kontaktovat, protože ani návštěva kněze nepomohla, a spíš se vše začalo ještě stupňovat. Opět jsem zjistila účel tohoto ducha v tomto domě a poslala ho domů.

příběh zaslala Anička B.

Každý z nás má svého anděla strážného. Je u nás od našeho narození a ve chvíli smrti doprovází nás spolu s Azraelem, andělem smrti, a andílkem naší duše do nebeských výšin.

Mnozí z vás se mě ptají, jak se jejich andílek jmenuje. Stejně, jako může mít podobu, která je nám nejpříjemnější, tak má i jméno, které mu sami vybereme. Pochopitelně má náš andílek své vlastní jméno, ale slyší na jakékoliv jméno, které se nám líbí.

Jeho přivolání není složité. Stačí na něj pomyslet, oslovit ho - můj andílku nebo vyslovit jeho jméno. Náš anděl strážný je u nás, aby nás ochraňoval a upozorňoval na strasti, ale i na dobré věci. Můžeme si ho přivolat denně a vyprávět si s ním, jako se svým přítelem. Doprovází nás tedy, ví o našem každodenním bytí, ale je rád, pokud mu také o všem vyprávíme. Tím se naše spojení ještě více prohlubuje.

Anděl duše putuje s námi od zrodu naší duše a dohlíží na naší cestu. Vše, co se nám děje, si nějakým způsobem zasloužíme. Máme prožít i to zlé, abychom si vážili toho dobrého a nebrali to jako samozřejmost.

Vše, co se nám na našem životě nelíbí, nám ukazuje cestu, a měli bychom to respektovat, přijmout.

Můžeme si do svého života také přivolat andílky, které v tu chvíli potřebujeme. Vždy s nimi mluvíme s čistým srdcem, to je opravdu důležité.

Svíčky zapalujeme jako úctu k nim, ale také ke svému vlastnímu životu. Největší sílu mají ručně vyráběné svíčky, neboť do nich vkládáme také kus sebe samých, svou vlastní energii. Svíčky nikdy nesfoukávejte, neboť toto je bráno jako neúcta k andělům. Vždy ji zhasněte zhášedlem, lžičkou, nebo čímkoliv jiným, nebo ji nechte celou vyhořet.

Milují také vůně, proto jim můžeme zapálit také bylinky nebo vonné tyčinky.

Andílky můžete vidět jako světelné tečky nebo v jejich skutečné podobě. Zkuste se zadívat do jednoho místa, na nic nemyslete, dívejte se jakoby do prostoru a jistě i vy je zaznamenáte. Nebo zavřete oči a na nic nemyslete. Nechte jen tak plout obrazy, které k vám budou přicházet.

Jak vyslovit své přání? Především vaše přání musí být z hloubi vašeho čistého srdce. To je nejdůležitější aspekt. Bez toho jsou to jen prázdná slova. Andělé vidí váš život po celé linii, tedy ptát se na čas je zbytečné, neboť andílci skutečný, pozemský čas neznají. I kdyby vám ho nakrásně prozradili, můžete udělat tisíc a jednu věc, kdy si čas prodloužíte nebo naopak zkrátíte.

Pamatujte, že andílci vám pomohou splnit vaše přání, ale musíte pro to také sami něco udělat. Je to stejné, jako když si ráno čistíte zuby. Pokud si budete přát mít krásné a čisté zoubku, musíte vzít kartáček a pastu a zuby si vyčistit. To je energie, kterou do čistění vkládáte. To samé je s přáníčky, musíte udělat první krok a vykročit.

Mnoho lidí se také ptá, jak je to se svobodnou vůli člověka. Svobodnou vůli máme všichni, sami se rozhodujeme, co ve svém životě chceme a co ne. Ale i naše vůle je podřízena vůli Boží.

Náš život je naplánován jen zčásti. Vydáváme se z bodu A do bodu B. Bod B je nám předurčen, třeba skvělá práce. K tomuto bodu vede ale tisíce cest, po kterých se máme vydat. Opět buď si cestu zkrátíme tím, že půjdeme přímo, nebo prodloužíme, že půjdeme oklikou. Tato volba je v našich rukách a andělé tuto volbu musí respektovat. Pokud však máme do cíle dojít, pak tam dojdeme.

Další častou otázkou je, zda se máte modlit každý den. Nikdo vám to nemůže přikázat, nemáte to nařízené. Je to vaše volba. Můžete s andílky jen mluvit, nebo se obrátit na našeho pána v modlitbě. Nebo nedělat nic z toho. Nic z toho vám nikdo nepřikáže. Modlíme se ve chvíli, kdy to vychází z našeho srdce, stejně, jako si povídáme s andílky, když to tak cítíme. Opět to musí vycházet z našich srdcí, ne proto, že musíme.

Další otázka, kterou mi pokládáte, se týká pohlaví andílků. Andílci jsou bezpohlavní, ale jsou obklopeni energií. Jejich jména tedy nesouvisí s pohlavím, ale souvisí s energií, a posláním samotných andílků.

Každý rituál můžete si také udělat vy sami, musíte do svého přáníčka vložit co nejvíce své energie a emocí a musíte věřit andílkům nebo jiným bytostem, že vám toto přáníčko splní.

Pokud chcete se obrátit v této záležitosti na mě, pak před každým rituálem nejprve zjišťuji, zda vám bude povolen, zda je v souladu s vaším osudem. Pokud tomu tak není, rituál vám proveden nebude. Někdy obracíte se na mě v záležitostech, kterým já sama nevěřím, proto ani v tomto případě vám rituál neudělám, neboť pokud do něj nevložím dostatečné množství energie, pak nemá žádnou sílu.

Tedy před rituálem zjišťuji také, na kolik procent je rituál reálný, respektive kolik energie bude vloženo z Nebeských sil. Zbytek procent je na vás, na vaší spolupráci a na vašem nastavení. I pokud máte 100% úspěšnost rituálu, musíte jít svému přáníčko trošičku naproti.

Do rituálů vkládám svou vlastní energii, čas, za toto také platíte. Rituál samotný nestojí vás tedy nic.

V levém sloupečku můžete si vybrat rituál, který byste chtěli vykonat. Volte podle toho, komu nejvíce věříte - zda andílkům, Ježíši, Bohu, duchům. Vaše víra je polovinou úspěchu.

Na příkladu vám ukážu, jak andílci pracují. Vyšlete přáníčko, třeba na lepší práci. V tu chvíli se o něj andílci starají a přivádí do vašeho života práci, kterou si přejete. Pokud budete sedět uprostřed místnosti, pálit jednu svíčku za druhou, modlit se, tak sice práce je blízko, ale nikdo nepřijde a nezazvoní na vás s její nabídkou. Vaše spolupráce tedy spočívá v tom, zvednout svou prdelku a jít této práci naproti. Tak funguje každý rituál, vaše spolupráce je tedy skutečně zapotřebí, byť někdy jen maličká. Máte tedy splnění v rukou stejně jako andílci. Pokud vás toto odradilo, pak nedívejte se dále, neboť v tom případě pro vás tato rubrika není. Také vy, kdož si myslíte, že jsou rituály drahé, vězte, že jsou zrcadlením mého času, energie, kterou do každého rituálu vkládám a také artefaktů, které se při rituálu používají. Každý z vás má možnost zúčastnit se osobně. Osobně tuto možnost vítám nejvíce, neboť jste přímo u toho, dáváte do rituálu také svou vlastní energii.

Cesta do těla byla zdárně dokončena a bylo třeba učit mou duši novým věcem. O to se staral anděl jménem Gabriella. Tento anděl je s každým vyvíjejícím se miminkem, aby ho připravil na to, co ho čeká. Miminkům je dobře v bříšku maminky, neboť se tam cítí v bezpečí. Jak miminko roste, vyvíjí se a i duše se vyvíjí.

Zhruba v polovině doby strávené v bříšku, zhruba 5 měsíců od početí, je duše připravená. Čím déle v bříšku přebývá, tím lépe. Nejen z hlediska vývoje těla, ale také z klidu duše. Dříve narozená miminka jsou více neklidné a více bojácná. Pak se příliš upínají na rodiče, případně na jednoho z nich, a trvá jim mnohem déle, než se osamostatní a zbaví se strachu z opuštění.

Ve chvíli porodu Gabriella odchází a miminko je nyní odkázáno na rodiče. Na rozloučenou položí Gabriella prst přes ústa miminka. Každému miminku proto zůstává nad pusinkou malá prohlubeň. Je to proto, aby si andílky nechali ve svém srdci a nezapomněli s nimi komunikovat.

V článku - SMRT A DUŠE - jsem psala, jak duše prožívá poslední dny na tomto světě, co vidí v hodině smrti i co jí čeká po smrti. Mám zde však dotaz, proč některé duše zůstávají na tomto světě dlouhou dobu, než mohou projít očistcem a být připraveni na návrat do nového těla. Může člověk za to, jaký je a jaký život prožívá? Může se změnit a tím změnit i nastavení své duše? Nebo je člověku dán život, který žije a nic na tom nezmění? O tom všem je tento článek.

Začínám duší, která se objevuje nejčastěji, tedy duší ochranářskou.

OCHRANÁŘSKÁ DUŠE

ŽIVOT: Za života velice milý a příjemný člověk má tuto duši. Na prvním místě je vždy rodina, kterou chrání. Nedovolí, aby někdo z rodiny trpěl. Pokud někdo z rodiny není šťastný, pak je nešťastná i tato duše. Pokud jsou všichni šťastni, pak je šťastná i tato duše. Ráda udílí rady a tyto rady jsou velice moudré. Žije vlastně životem svých blízkých, a často zapomíná na sebe. Ráda dělá svým blízkým radost - třeba jen maličkostí.

SMRT: I po smrti zůstává v blízkosti těch, které tolik milovala za života. Je smířená se smrtí, ale nechce se vzdálit. Dohlíží na své blízké většinou po dobu jednoho roku, pak odchází s anděly a je připravena na věci příští.

RADA: Takováto duše měla by se více starat i o svůj vlastní život a neupínat se na své nejbližší. Někdy tyto duše zůstávají celý život sami, bez partnera, neboť na něho nemají pro starost o rodinu čas. A každý si zaslouží svou lásku.

HLEDAJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Dosahuje stále větších cílů, hledá pravdu života a nespokojí se s málem. Snaží se druhým pomáhat s láskou sobě vlastní. Přijímá vše, co jí vchází do života - s láskou a pokorou. V negativních situacích vždy hledá pozitivní, i poučení. Dokáže uznat svou chybu, pokud se jí dopustí. Chyby druhých snadno odpouští.

SMRT: Smrt vítá s otevřenou náručí, ví, že přišel čas odejít. Je smířená se smrtí, vše za života má uzavřeno a může odejít. Tato duše na tomto světě nezůstává, ale odchází s Azraelem záhy po smrti svého pozemského těla.

RADA: Tato duše žije plným životem, proto netřeba dávat doporučení pro tuto duši.

STUDUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Za života proniká stále hlouběji do všeho, co není vidět a na co si nelze sáhnout. Stále se něco nového učí. Za života je takovýto člověk silně věřící, a také je mu dopřáno spatřit anděly už za života. Má velice dobrou intuici. Nebojí se otevřeně hovořit o čemkoliv.

SMRT: I tato duše s opuštěním těla opouští tento svět.

RADA: Pro tuto duši netřeba rad, neboť spoléhá se vždy sama na sebe a nechává se vést pouze svou intuicí.

SAMOLIBÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento člověk je velice klidný a věří si. Po ničem však netouží, nechce se příliš projevovat, vyčuhovat. Nejlépe je mu o samotě, neboť nesnese kritiku ostatních. Okruh přátel si velice pečlivě vybírá, stýká se jen s těmi, kteří mu pochlebují a někdy skutečně neřeknou, co si o něm myslí.

SMRT: Zůstává na tomto světě, aby viděla svou špatnou stránku a přijala se taková, jaká je. Jejím úkolem je pomoci těm, kterým za života odmítla pomoci, i když jí o to žádali. Zůstává také, aby ochraňovala slabé a ty, kterým je ubližováno.

RADA: Tato dušička měla by se zamyslet nad tím, že život nepřináší jen krásné věci, ale také ty špatné. Měla by se pokusit vyslechnout také záporné názory na ní, a pokusit se změnit se, pokud jí tyto názory ubližují. Měla by mít více odvahy také sama něco dokázat, aby na ní byli ostatní pyšní.

BLOUDÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Nechápe smysl svého života, nechce se rozhodnout sama. Nejde do žádného rizika a nepodnikne nic nového. Má zažitý řád a v tom pokračuje až do své smrti. Nechápe, jak někdo může udělat něco, co mu změní od základu jeho život. Nechápe, jak jiní lidé dokážou ze dne na den změnit svá rozhodnutí nebo zahodit vše, čeho do té doby dosáhli.

SMRT: I po smrti bloudí po tomto světě a učí se, jak správně žít. Dívá se na lidi, které za života tato duše odsuzovala, dívá se do hloubky jejich rozhodnutí.

RADA: Měla by se zamyslet nad tím, co je pro ni skutečně důležité a jít si za svými sny, přes všechny překážky. Poznat i pády, nejen vzestupy, neboť to jí velice posílí. Pak přijme i rozhodnutí ostatních, neboť sama se bude rozhodovat.

TOULAVÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento človíček musí stále něco měnit, je spokojen jen na krátkou chvíli. Avšak cení si všeho, co kolem sebe má, jen stereotyp odmítá. Většinou se těmto duším v životě daří, a co se jim nepodaří, o tom velice přemýšlí a jsou schopné si z toho vzít ponaučení a pracovat na sobě. Pracují na sobě neustále, můžou se stěhovat z místa na místo, měnit partnery, zaměstnání, aby docílili těch nejlepších výsledků.

SMRT: Po smrti netoulají se po tomto světě, neboť jak za života hledali stále něco krásnějšího, láká je vidět také něco jiného než pozemský svět. Tedy odcházejí velice brzy z tohoto světa vstříc novým dobrodružstvím.

RADA: Těmto duším by neškodila větší spokojenost v životě. Ne, že by byli nespokojené, ale se spokojeností by žili lepším životem.

CHAMTIVÁ DUŠE

ŽIVOT: Jak název duše napovídá, této duši jde především o její vlastní blaho a zabezpečení. Shromažďuje peníze i majetek, a chce stále více. Čím více má, tím je tato duše více nešťastná. Má srdce z ledu, proto se jí i láska vyhýbá.

SMRT: Po smrti hledá tato duše lásku a vnitřní štěstí. Pokud nedojde uvědomění, že majetek nyní nemá a nemůže mít, zůstává v pozemském světě. Někdy trvá takovéto duši hodně dlouho, než to pochopí.

RADA: Je třeba hledat také lásku a bohatství skrze lásku, neboť není většího bohatství, než skutečná láska. Méně se soustředit sama na sebe, na hmotné statky, a více vyjadřovat lásku.

SVÁZANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše může být za života šťastná, i nešťastná. Tyto duše spojuje jediné - milují svůj dům a na ten se také poutají. Někdy odmítají z tohoto domu vycházet, aby se domu nestalo něco zlého. Cítí se v něm v bezpečí a jsou připraveni ho chránit před vším. Zůstávají v něm i po smrti a někdy si ani neuvědomují, že zemřeli.

SMRT: Odmítají tento dům opustit, jsou na něj vázáni. Tuto duši také nepotkáte jinde, než v jejím vlastním domě, který měla za života.

RADA: Vycházet více z domu, nebát se pohrom, které by tento dům mohly postihnout, neupínat se k němu a přijmout ho stejně jako duše přijímá své tělo - tedy na určitý čas.

PŘIPOUTANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše je za života na někom závislá. Nejčastěji je to partner, ale může to být také jeden z rodičů. Tato duše bývá nešťastná a má touhu se vymanit, ale nemá odvahu to udělat. Je s ní manipulováno, většinou proti její vůli. Má hodně nízké sebevědomí.

SMRT: Paradoxně i po smrti je spoutaná s tímto člověkem a zůstává v jeho blízkosti až do jeho smrti. Lepí se na něho, a musí pochopit, že je svobodná a může odejít. Tato duše to však většinou odmítá.

RADA: Spoléhat se sama na sebe, brát partnera či jiného člověka, ke kterému se poutá, jako přítele, ne majetek. Láska se nedá přikázat, a takovéto duši je mnohem lépe, pokud pochopí, že ona sama rozhoduje za svůj vlastní život.

ÚTRPNÁ DUŠE

ŽIVOT: Život může mít různý, většinou je tato duše šťastná. Je jí souzeno zemřít při nehodě, většinou při autonehodě. To všechny útrpné duše spojuje.

SMRT: Po smrti zůstává na místě, kde se jí to stalo, aby varovala ostatní před možným nebezpečím. Také velice často nechápe, proč se jí to stalo a žádá vysvětlení.

RADA: Je třeba větší opatrnosti v životě a většímu naslouchání svého vnitřního hlasu.

OBĚTNÍ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše chová se v životě velice důvěřivě, proto také stává se obětí násilí. Odchází tedy z tohoto světa rukou jiného člověka.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, neboť cítí nespravedlnost ve svém srdci. Čeká, až bude pachatel potrestán, pak může dojít klidu a odejít. Avšak jen za předpokladu, že je její pozemské tělo řádně pohřbeno. Pokud je pachatel usvědčen z jiného činu a tělo této dušičky nebylo nalezeno a pohřbeno, zůstává v tomto světě.

RADA: Nedůvěřovat tolik ostatním, nevidět v nich jen to dobré, ale i to špatné. Tím není řečeno, že by tyto duše neměli důvěřovat nikomu, ale spíš rozeznávat, kdo si jejich důvěru zaslouží a kdo ne.

NEVYSLYŠENÁ DUŠE

ŽIVOT: Takovouto duši mají sebevrazi. Tato duše velice trpí za života a nemá sílu žít dál. Utrpení jí provází téměř od jejího narození, a to i přesto, pokud o ní ostatní lidé s láskou pečují. Tato duše cítí, že sem nepatří, že život pro ní nemá cenu, že by ji bylo lépe jinde.

SMRT: Po smrti většina těchto duší svého činu lituje a chtěli by dostat druhou šanci, ta jim většinou není dána. Tato duše je i po své smrti nešťastná. Zůstává, aby poznala krásy života, poznává stejné situace, ve kterých se ocitla za života a jejím úkolem je pomoci stejně smýšlejícím duším ukázat jim cestu z jejich problémů ven, skrze lásku a poznání své vlastní hodnoty. Teprve pak může odejít z tohoto světa.

RADA: Soustřeďte se více na krásy života, neboť vždy přichází také něco krásného, co vám udělá radost, a proč je třeba tento život skutečně žít.

UBLIŽUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Takovýto člověk ubližuje všemu a všem, může docházet také k sebepoškozování. Tato duše není zlá, jen si nemůže pomoci. Chce být za každou cenu velitelem, ale cítí, že jiným způsobem toho nedosáhne, protože je to pro ní namáhavé a zdlouhavé. Také často je to vzdor proti své vlastní rodině, neboť tyto duše ve většině případů neměli milující dětství.

SMRT: Po smrti zůstává, aby napravila, co způsobila a došla odpuštění. Až jí poslední tvoreček odpustí, v té chvíli může opustit tento svět.

RADA: Hledejte v životě jen krásné věci, a poznejte, že vše vás má spíše posílit. Lepší je mít kamarády, kteří vás budou brát takové, jací jste, než si to vynucovat násilím. Odhoďte svůj strach z vlastního života a vlastních problémů.

UVĚZNĚNÁ DUŠE

ŽIVOT: Člověk vydávající se na cestu zločinu, která ho nesmírně láká, má právě tuto duši. Hledá ty nejsnadnější a nejnebezpečnější cesty k dosažení svého štěstí.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, na místě nejvyššího smutku, aby pochopila, jak moc lidem za života ublížila. Dostává obtížné úkoly, podobné těm, kterým se za svého života vyhýbala.

RADA: Nemusíte získat nic nepoctivě, vše, co si zasloužíte, přijde za vámi v pravý čas. Učte se a pomáhejte ostatním, vžijte se do role těch, kterým vaše cesta ublížila, a pociťte také jejich ublížení. Pak uvidíte tu správnou cestu, a cesta zločinu to rozhodně není.

Někdy příště si povíme o dalších typech duší.

Někdy se stávají věci mezi Nebem a Zemí, kterým příliš nerozumíme, zvláště když jsme malí. Malí človíček v dětském věku může se bát čehokoliv, zvláště, když se k nějakému místu pojí děsivý příběh. Tak tomu bylo i se zásuvkou u mé babičky. Byla velice zvláštní a vždy mě přitahovala. Všude, doma i u babičky, byly bílé, nebo krémové zásuvky, krémové ale spíš stářím, než barvou jako takovou. Ale jedna zásuvka byla jiná. Byla celá černá a nikdy se do ní nic nezapínalo. Babička říkala, že v ní sídlí démoni, které kdysi přivolala. Nebyla asi ani napojena na elektriku, jen tam prostě byla. Byla zvláštní i svým tvarem. Nebyla hranatá, spíše taková asymetrická, jakoby vyřezávaná do ornamentů.

Když jsem byla u babičky, nikdy mi nedovolila spát u této zásuvky. Ale já, malý zlobivý štírek, jsem pochopitelně chtěla zjistit, co je na tom všem pravdy. A tak se stalo, že babička usnula a já se vykradla právě k této zásuvce a spokojeně jsem si k ní lehla. Měla jsem ji na nohama, abych na ní dobře viděla. Dlouho jsem na ní hleděla, ale nic se nastalo. Únava mě zmohla a já usnula.

Zdál se mi hodně zvláštní sen. Ve snu zjevilo se mi okno, které jsem měla po své levé straně, viděla jsem ho zcela zřetelně. Nemohla jsem se od toho okna odpoutat. Najednou se rozhrnul závěs a tam byla ona. Postava v černé kápi, oči jí žhnuly, a já strachy ani nedýchala. Proplula oknem a sedla si na mě. Byla strašně lehká, vůbec jsem jí necítila na sobě sedět, jen ji viděla, jak sedí. Najednou se z rukávů vyhrnuly ruce s pařáty. Velké, černé. Ucítila jsem je na svém krku. Strašně studily a já nemohla dýchat. Dusila jsem se, a snažila se křičet.

Babička vzbudila mě z tohoto zlého snu a já už nikdy pod touto zásuvkou nespala. Tento příběh ale tímto zdaleka nekončí. Zajímavosti udály se až po smrti mé babičky. Šli jsme vyklízet její byt, a já chtěla ještě naposledy tuto zásuvku vidět. Ale ona tam nebyla. Ptala jsem se, kdo ji odstranil, ale nebylo tam nic, jen zeď a v místě, kde bývala zásuvka, zůstala jakoby ohořelá zeď. Nikdo nevěděl, kam se poděla, jako by tam nikdy nebývala.

Před nedávnem jsem byla pozvaná do domu, který z prvního vyprávění majitelů musel být úžasný. Tedy podle popisu. Když však pokračovali majitelé ve vyprávění, věděla jsem, že je tam něco špatně.

Bylo zapotřebí prozkoumat nejen historii domu, ale také rodinné vztahy majitelů.

Dům na mě zvenku působil jako magnet. Přitahoval mě. Toužila jsem do něho vstoupit. Byl to zvláštní pocit. Dům měl zvenku pár trhlin, ale vypadal jako devadesátiletá babička, které vrásky sluší. I tomuto domu vrásky slušely. Střecha sedlová, stará stejně jako dům, ale nezatékalo do domu. Chtělo by to sice kabátek nový, říkala jsem si, ale netušila jsem, co mě čeká uvnitř.

Majitelé měli pocit, že dům je skutečně prokletý. Cokoliv opravili, něco jiného se zbortilo nebo poničilo. To by nebylo zajímavé. Zajímavé byly rekonstrukce domu. Jako by jim stále něco bránilo dům opravit. Dům prostě opravy špatně snášel.

Jakmile jsem vstoupila dovnitř, zachvátila mě bolest hlavy. Šílená bolest. Někdo nechtěl, abych vstoupila. Sevřelo se mi srdce a špatně se mi dýchalo, i když byla otevřená okna.

Po prozkoumání jsem zjistila, že se majitelům nic nedaří. Vše začalo koupí domu. Paní zemřel tatínek. Nic neobvyklého, staří lidé umírají, když přijde jejich čas. Ale bylo to chvíli poté, co vstoupil do tohoto domu. Posléze paní vážně onemocněla a pán přišel o práci. Začali hádky mezi nimi, i když se prý nikdy předtím nehádali. Paní byla stále podrážděná a jejich vnouček, když za nimi přijel, stále plakal. Dalo by se říci, že zcela bez důvodu.

Zatím jsem tam neviděla žádné duchy. Změřila jsem geopatogenní zóny, ale dům žádnou nevykazoval. Jen zlou, temnou energii. Prokletí nebo duchové? Šli jsme trošku víc do hloubky .

Prokleté domy vypadají zcela jinak, ale ne všechny, pochopitelně. A i tento byl výjimka. Byl kombinací prokletého domu i přítomností duchů. Trošku vražedná kombinace.

Dům byl postaven ve 20. letech 20. století. První manželský pár, který si dům nechal postavit, první majitelé, milovali dům tělem i duší. Byl jejich součástí, stal se jejich součástí. Měli syna, který chtěl dům přestavět k obrazu svému, když byli první majitelé staří. A to byl kámen úrazu. Byla vyřčena kletba: Zle se povede tomu, kdo by dům rekonstruoval a nemiloval jako my.

A tak se také stalo. Každý, kdo se pokusil dům rekonstruovat, zle dopadl.

Zašla jsem se podívat na půdu, schody byly strmé, špatně přístupné. A tam seděli, nehnutě. Starý pár duchů, první majitelé. Pán se tvářil hodně zlověstně. Nevadili mu v domě lidé, nijak jim neškodil. Nedělal hluk, neházel nábytkem, prostě žádný příznak jeho přítomnosti. Jen ty rekonstrukce.

Ani když plánovali rekonstrukci, tak neškodil, neprojevoval se. Až na neštěstí každého majitele. Zmařil také každou rekonstrukci. Nesnesl, aby domu někdo ubližoval. Sezení s tímto párem duchů bylo dlouhé, trvalo několik hodin. Dům byl jejich dítě, a nikdo mu nesměl ublížit. Ano, tak to brali. Jako by domu rekonstrukcí lidé ubližovali.

Prodiskutovali jsme tedy celou rekonstrukci, a pán - duch nakonec souhlasil

Odjela jsem spokojeně domů. Za týden mi majitelé opět volali, že to nepomohlo, situace je sice trošku lepší, ale nicméně stejná. Vydala jsem se tedy znovu navštívit onen dům. Tentokrát mě dům dovnitř pustil. Šla jsem na půdu, kde už na mě ti milí duchové čekali. Pán - duch přísahal, že už nebojuje, souhlasí s rekonstrukcí a neví, proč je situace taková.

Vzpomněla jsem si na jeho slova. Byla vyřčena kletba a musela být tedy zrušena. Noví majitelé s tím souhlasili. Z domu v žádném případě nechtěli odejít. Tak byl dům odklet.

Požádala jsem tedy nové majitele, aby mi dali vědět, zda zrušení kletby pomohlo.

Nic se nedělo, nikdo nevolal. Po měsíci mi zvonil telefon. Volala současná majitelka, že úspěšně rekonstruují. Pán získal práci a paní se zdravotní stav zlepšil, alespoň podle lékařských testů a vyšetření.

Jsou to 3 měsíce, a už mají 2 místnosti nově udělané, oba jsou spokojení a jejich vnouček je samý smích, je ho prostě plný dům. Z nespojených duchů se také stali duchové spokojení. Takže byla spokojenost na všech stranách. Po prokletí není ani památky.

Jak hluboká je propast lidské duše, jak těžké je její loučení. Závidím všem, kdož nepoznají nikdy krásu odcházející duše a nevidí její návraty zas a znova. Můžete plakat a odplavit zármutek ze svého srdce. Je to nutné k dalšímu životu v radosti. Jste požehnáni nevědomostí a je snadné váš smutek vyléčit. Vídat duše je kříž, který nesu po celý svůj život. Neumím plakat pro duši, neboť vidím její štěstí a svobodu v radosti. Dala bych vše pro jeden den v slzách ve vaší nevědomosti.

Co je nám předurčeno, tomu se nedá vyhnout, i kdybychom se snažili sebevíc. Někdy se nám to líbí, někdy však nelíbí. Se spoustou věcí můžeme cokoliv udělat. Ale co dělat, když něčemu se vyhnout nemůžeme?

Mohou to být naše lekce v životě, přijdeme o lásku, abychom potkali novou, lepší lásku, se kterou můžeme být šťastni. Nebo máme určitý kus života žít o samotě, někdy zdát se nám může, že to utrpení již nelze snést. Není to jen v lásce, ale ve všech oblastech života.

Co vlastně Bůh po nás chce? Proč nás tak trestá? Tyto a další otázky nám plují myslí.

Vyhnout se však nevyhnutelnému nelze, pokud vyhneme se jednomu, objeví se něco podobného, co nás dostane zase tam, kde máme být, do situací, které máme prožívat. Můžeme si stokrát říkat - nechci - ale není nám to nic platné.

Někdo má s námi své vlastní plány, někdo, kdo na nás dohlíží vysoko nad námi, kdo dal nám střípky našeho života. Přijmout tyto střípky, nebo proti nim bojovat. Tento boj je jako boj s větrnými mlýny. Stejně nakonec vše dopadne tak, jak nám bylo předurčeno, jen se to může stát v různých rozmezích času. Vždycky všechno nakonec nějak dopadne. Ještě se nestalo, aby něco někdy nedopadlo.

Osud - částečně ovlivnitelný, částečně však můžeme dělat cokoliv, a svému osudu neutečeme. Jdeme po určité životní cestě, která nám byla předurčena, potkáváme lidi, kteří nám mají něco dáti, ať již dobrého, nebo špatného, setkáváme se se situacemi, které ne vždy jsme schopni nebo ochotni přijmout, setkáváme se s láskami, některé našim životem projdou, a jdou svou vlastní cestou, jiné zůstávají dlouhý čas a ta pravá láska najde si nás v tu pravou chvíli, většinou ve chvíli, kdy ji vůbec nevyhlížíme ani nečekáme. A tak to máme i se svou osudovou prací. Hledáme, tápeme, až nakonec nalezneme. Někdo dříve, někdo později.

Plán našeho stvořitele však přerušit nemůžeme, se svou svobodnou vůlí můžeme se vydat jinou cestou, ty nám předurčeny nejsou, ale stejně nakonec dojdeme do bodu, kam dojít máme, někdy poučení, někdy šťastní, někdy vyčerpaní.

Nakonec ale zjistíme, že vše je tak, jak být má. Že vše zlé nás posunulo kupředu, do dobrých vod. Hledat ve špatném to dobré, to je náš velký úkol. Někdy to dobré nevidíme, nebo nejsme schopni vidět. Máme zakalenou mysl, zastřené srdce. Ale to dobro tam někdo hluboko je. Třeba máme jet na schůzku, na kterou nedorazíme. Auto nechce nastartovat, autobus nám ujede. A tak vydáváme se pěšky, naštvaní, že přijdeme pozdě, nazlobení na auto, autobus i celý svět, a kráčíme, i když se zpožděním, na schůzku, na které jsme už měli být. Míjíme místo, kde stala se nehoda, a stala se přesně v okamžiku, kdy jsme tím místem měli projet. Ano, jsme to my, kdo měl být teď na místě neštěstí, a někdo nahoře, kdo na nás dohlíží, překazil naše nevědomé plány, a uchránil nás od neštěstí. Pak si říkáme, zaplať pán Bůh, že to auto nejelo, teď tu stojím, dívám se na nehodu, na lidi, kteří neměli takové štěstí jako já, a právě já mohl být na jejich místě. Díky Bohu, vždyť ta schůzka není vůbec důležitá, no co, když místo nedostanu, podívám se po jiném, když nedorazím na schůzku s láskou, buď počká a pochopí to, nebo přijde do mého života jiná.

Osud a jeho nevyhnutelnost, s dary, které dostáváme, aniž bychom si to uvědomovali.

Vybíráme si ho, vybírá si on nás, nebo nám ho přiděluje Bůh? To jsou otázky, které Vás zajímají velice často.

Začneme tedy popořádku. Každý člověk má u sebe hned několik andělů, kteří ho doprovázejí životem. Když se duše narodí, získává anděla duše. K prvotnímu zrození předchází vývin, stejně jako u lidského miminka. Jen duše není v ničím bříšku. Aby si člověk dokázal představit zárodek duše, je jako neforemná kulička, velice průsvitná, s mnoha žilkami, něco jako deformovaný průhledný míček, velice malý, ne větší než špendlíková hlavička. Lůnem je něco jako lastura, hodně podobná. Můžeme si tedy představit duši jako takovou perlu v lastuře. Tato lastura je stvořena anděly, tedy anděl duše vlastně může za to, že se Vaše duše zrodila. Některé duše proplouvají mnoha životy, některé duše však prožívají svůj úplně první život. Ty duše, které proplouvají životy, anděla duše nemění. Tento anděl je s námi až do okamžiku, kdy prožijeme svůj poslední život a odebereme se do univerza duší, nebo, má-li některá duše velké štěstí, může se stát andělem. Anděl duše tedy proplouvá s námi všemi životy. Na otázku, kdo nám ho přiděluje, odpověď je jednoduchá - nikdo, anděl duše sám se postarat o početí naší duše i o její existenci.

Dalším andělem, kterého máme u sebe, je anděl životního poslání. Nutno podotknout, že každý člověk na Zemi má své poslání určeno, stejně jako radosti a bolesti. Jak velké radosti nebo bolesti budeme prožívat, za to si můžeme sami svým nastavením, svými činy. Ale některé jsou nám prostě určené. Tento anděl snaží se vést nás po správných cestách, dává nám do života různé příležitosti, ale i překážky, pokud se vydáme jinou cestou. Tohoto anděla určuje anděl naší duše. Ten nás zná ze všech andělů nejvíce, zná naše nastavení i náš osud. Může nahlížet libovolně do knihy osudu a vést nás tak po cestě životem.

Posledním andělem, kterého máme u sebe, je náš strážný anděl. Tento anděl dohlíží na naše bezpečí, varuje nás před nebezpečím, občas nám klade klacky pod nohy, když je to nutné, ale i tím nás chrání před mnohem větší katastrofou. Dohlíží na naši svíčku nahoře v mezinebí, aby dobře hořela a předčasně nezhasla. Jakmile nám plamínek zlobí, plápolá, jde z něj kouř, v tu chvíli blíží se k nám nějaká závažná nemoc nebo nehoda. Když hoří klidně, nic zlého se nám nestane. To vše má na starosti náš anděl strážný. Ten je volen většinou podle dne našeho narození, někdy však také z ostatních strážných andělů, kteří zastupují právě anděla narození. Tohoto anděla volí vždy Bůh, podle struktury a životního poslání naší duše. Pokud nemáme zvláštní poslání na Zemi, je nám přiřazen jeden ze 72 andělů podle našeho narození, pokud však máme určité poslání, získáváme archanděla nebo ještě vyššího anděla, jako našeho strážného anděla.

To jsou 3 základní andělé, kteří nás provázejí naším životem. V průběhu naší pozemské cesty si ale můžeme přivolat jakéhokoliv andílka, nebo je nám přidělen. Přidělení andělé jsou většinou jen na chvíli, podle toho, co právě řešíme. Pokud tedy třeba bojujeme s láskou, hledáme, trpíme, pak nás obklopí andělé lásky, kteří nám pomáhají najít tu pravou lásku. Tyto anděly, pokud je člověk vnímavější, může spatřit, někdy se zjeví ve své skutečné podobě, někdy v takové, která je nám příjemná, nebo kterou jsme si jako děti vysnily. Jejich těla nejsou z masa a kostí, tedy mohou se transformovat do jakékoliv, nám příjemné, podoby.

Je krásné pozorovat duše, když se již usídlí v těle. Někdy k nám tak moc nějaká duše chce zpátky, že si vybere i netradiční tělo. Většinou se vtělí psí dušička do tělíčka štěňátka, a člověčí duše do lidského miminka. Otázkou je, zda to jde i obráceně.

Představte si, že Vám zemře blízký člověk, kterého jste velice milovali, a touží se vrátit zase k Vám, ale už to není možné jako duše člověka. S takovým případem jsem se setkala pouze jednou za život, ale asi je to skutečně možné. Většinou se takový pejsek narodí přesně ve stejný den a měsíc, jako se narodil ten, kdo vás opustil, a co je ještě zajímavější, narodí se i ve stejnou hodinu a minutu. Ale je třeba bedlivě zkoumat, zda to je skutečně duše onoho člověka. Někdy se nám zdá, že takový pejsek vyvádí člověčí lumpárny, a přesto může být jen vyslán onou lidskou duší, nemusí to tedy být ten, kdo nás opustil. I to někdy duše zemřelých lidí dělají, když už s námi být nemohou, pošlou zvířecí dušičku, aby se k nám dostala třeba jako štěňátko. Do takovéto duše je dána moudrost oné duše zemřelého člověka, aby nám ho zvířátko připomínalo. Také se může narodit ve stejný den a měsíc, nikoliv však ve stejnou hodinu a minutu. Rozdíl mezi člověčí duší vstoupenou do zvířátka, nebo opravdu zvířecí duší je patrný v jednom jediném aspektu. Pokud je nám posláno takové zvířátko, pak vyvádí většinou lumpárny stejné, jako jsme vyváděli my, jako děti. Pokud však vyvádí stejné lumpárny nebo se chová jako člověk, který nás opustil, pak může jeho duše být právě v tomto zvířátku.

Je velice zajímavé, že to nejde obráceně. Zvířecí dušička nejde nikdy do lidského těla, nebo jsem se s tím ještě nikdy nesetkala. Možná je to tím, že lidská duše je vyspělejší, než zvířecí. Má právo se svobodně rozhodovat, kdežto zvířecí duše tuto možnost nemá. Ta jen přijímá, co do života přichází. Nemusí plánovat, nemusí přemýšlet. Taková dušička má pouze jediný úkol - chránit nás, papat, vyměšovat a spinkat. A to je dost málo na to, aby se inkarnovala do člověka.

Mnoho lidí myslí si, že je to jen tabulka, hračka, někteří přistupují k ní ze zvědavosti, ale mnoho lidí již na svou zvědavost doplatilo. Kdo by si nepřál spojit se ze zemřelými, mluvit s nimi, přijímat jejich vzkazy? Někdy s oblibou říkám, že mrtvých netřeba se bát, živí jsou daleko horší než mrtví. Ale je to skutečně tak?

Quija je brána do jiného světa, světa, kterému spousta lidí nerozumí. Je to chtíč, který lidi vede otevřít tuto bránu, hranice poznání a vědomí. Chtíč ale vždy přináší zlo, a v těchto tabulkách ukrývá se zla více, než lidé sami tuší. Ano, je to brána do jiných světů, ale těch světů je několik a ne vždy přivolají se ti, s nimiž toužíme hovořit.

S každým použitím otevírá se brána zla, která by měla být uzavřena. Démoni, kteří skrze Quiju vstupují do našeho světa a právě do života toho, kdo je vyvolá, i když nevědomky.

Je jedno, zda máte vytvořenou svou vlastní quiju, nebo zda si ji někde koupíte. Vlastní vytvořená je mocnější pouze v případě, že je malována krví, ale zároveň také nebezpečnější.

Já sama mám také jednu vlastnoručně vytvořenou, ale použila jsem ji jen 2x. Před použitím je zapotřebí vytvoření nejen kruhu, ale také dokonalé ochrany. A pak také musíte vědět, s kým mluvíte, a to je právě to nebezpečí, že démoni mohou se vydávat za někoho, s kým mluvit chcete. Já ji použila jen na odvolání démonů usazených v domě, kteří byli jinou tabulkou vyvoláni.

Proto určitě doporučuji, nepoužívejte tyto tabulky, pokud si nejste vědomi všech možných následků. A věřte mi, že následky nelze popsat slovy jinými, než utrpení.

Ono je to jistě zábavné, sednete si s přáteli, zapálíte svíce, chytnete se za ruce, spojíte se v jeden kruh. Zpočátku dějí se věci, které se vám líbí, nebo se třeba nestane v tu chvíli nic. Vy na to zapomenete, ale démon sám se vám ozve. A to nebývá zrovna nejpříjemnější.

Proto vyvarujte se těchto her. Možností, jak bezpečně mluvit se zesnulými, je více. A nepotřebujete k tomu žádnou tabulku.

Toto téma zajímá hodně lidí, proto nastal čas také něco napsat.

Mnoho lidí věří na minulé životy, ale jak by mohl být minulý život, když je na světě tolik duchů? Proč ti se nereinkarnují? A může se zvířecí duše inkarnovat do člověka a naopak? O tom všem je toto povídání.

Začneme tedy s duchy, protože ti vás zajímá asi nejvíce. Je to velice tajemný svět, kdy není nikdy nic po našem, ale po jejich. Když duch dlí na tomto světě, má mnoho úkolů. Většinou si je volám k sobě, a když nepřijdou, neznamená to hned, že se již inkarnovali do jiného těla. Většinou mají něco na práci, plní úkol, který splnit jako duše musí. Násilné vyvolávání duchů moc neuznávám, tabulka quija má velice rozsáhlý kanál, a můžeme si přivolat i to, co bychom nechtěli. To je jeden ze způsobů násilného volání ducha. Nejlépe se hovoří s duchem, pokud se setkáme osobně, neboť si ho většinou přivedete s sebou. Pak se nemusí žádným způsobem vyvolávat, stačí si s ním promluvit.

Není duch jako duch, to už jsme si povídali, a také není pravda, že se každý duch musí reinkarnovat, tedy vstoupit do nového těla. Duše sebevrahů tuto možnost dostávají jen málokdy. Pokud však člověk zemře přirozenou nebo násilnou smrtí, pak se po čase inkarnuje.

Lidé, kteří zemřou násilnou smrtí, byli zabiti, většinou hledají někoho, kdo by sjednal spravedlnost. Ozývají se nám, dávají o sobě vědět. Není to proto, že by nás chtěli strašit, ale protože jejich duše i po smrti trpí, a dokud se nedočkají spravedlnosti nebo nalezení svého těla a řádného pohřbení, zůstávají na Zemi.

Duše, které zemřeli přirozenou cestou - stářím, při autonehodě, po nemoci, nebo nějakým obdobným způsobem, většinou na svou reinkarnaci čekají.

V Grimmoliu si duše vybírá rodiče, ale je pravda, že se většinou chce narodit opět do rodiny, kterou opustila, pokud její život byl šťastný. Pokud však takováto duše v rodině trpěla a byla ráda za svou smrt, vybírá si rodinu zcela jinou, někdy i na jiném místě, na jiném světadílu nebo v jiné části Země.

Některé duše mají reinkarnaci za trest, nebo spíš tělíčko člověka. To v tom případě, že takové duše byli zlé, pak je jim souzeno prožívat to, co dělali ostatním. Vlastně vždy při reinkarnaci toto probíhá - máme takový život, jaký si zasloužíme. Někdo se narodí do bohaté rodiny, protože v minulém životě byl velice chudý, smířil se s touto chudobou, nezáviděl ostatním a nesl hrdě svůj osud. Někdo se narodí do láskyplné rodiny, protože v minulém životě mu tato láska byla upírána. Takto by se dalo pokračovat. Ale pozor, také pokud v minulém životě něco nebo někoho odsuzujeme, takový život nyní můžeme prožívat. Karmické záležitosti ale probereme jindy, to vydá na mnoho článků, protože je o čem povídat.

Vraťme se tedy k ducháčkům a duchyňkám, tedy k duším jako takovým.

Hodně se mě ptáte, zda se může duše člověka převtělit do zvířete a naopak. Není to možné, zvířátka mají zcela jinou duši, než lidé. Pokud se vám zdá, že ve zvířátku poznáváte některého ze svých příbuzných, a kladete si otázku, zda se nemohl vrátit třeba jako váš pejsek nebo kočička, pak vás musím zklamat. Ale může dovést takové zvířátko k vám, může ho učit to, co sám uměl jako člověk, takže se vám zdá, že je to vlastně ten, který opustil tento svět. Tedy nikdy se nemůže duše lidí převtělit do zvířátka a naopak. Duše lidí jsou bílé, někdy šedivé, ale vždy postupem času šednou a ztrácejí svou podobu. Ve chvíli, kdy duše splní svůj úkol, už není potřeba, aby nesla podobu člověka, který žil a kterého jste znali. Taková duše je plně připravená na vstup do Grimmolia a na přípravu na další reinkarnaci. Naopak zvířecí duše nešedne, je stále čistá, protože zvířátka neumí závidět, nenávidět, nemají lidské negativní vlastnosti. Pokud je zvířátko zlé, pak je to obrana proti zlým lidem. Jejich duše má úplně jiné složení, než duše lidská. Okolo duší zvířátek můžete vidět velkou auru, která se skládá ze 7 částí, u duše lidí tuto auru nevidíte, tam prostě není. Proto také nelze vstoupit do těla zvířátka po smrti, pokud jste bývali lidé.

Je to i tím, jak se duše rodí. Lidské duše mají zcela odlišný způsob svého zrodu. Co si budeme povídat, někde se každá duše může nejprve zrodit, aby mohla přejít ke své první inkarnaci, a následným reinkarnacím. A zrod každé z těchto duší je jiná.

Koneckonců, nenajdete duše jen u lidí a zvířátek, ale také u rostlin a kamenů. Ale o tom někdy příště.

Nelekejte se, nebudeme vyvolávat mrtvé, ani je oživovat. Řeč je o andělu smrti, Azraelovi. Někdy je složité rozhodnout mezi životem a smrtí, složité pro člověka, co teprve pro tohoto černého anděla.

Pokud někdo je velice nemocný, můžeme mu pomoci v uzdravení. Tedy většinou tomu tak je. V některých případech to však možné není.

Tedy uvedu příklad mého tatínka, který byl 3 roky před svou smrtí na pokraji smrti, ale dostal novou šanci. Tenkrát ani lékaři nevěřili, že by se relativně zdravil. Ale hezky popořádku.

Vnímavější lidé, nebo lidé blízko smrti, spatří Azraela. Děje se to pár dní před skonem člověka, kdy připravuje nás na cestu nahoru. Proto také se lidé ze dne na den uzdraví, nebo se jim zázračně uleví, ale trvá to většinou méně než 1 den. To proto, aby tělo neodcházelo ztrápené, aby byla duše se svým odchodem smíření.

Co když ale ještě nechceme, aby někdo odešel? Aby tu ještě nějakou dobu zůstal? Lidé většinou zapálí si bílou svíčku a žádají o uzdravení člověka. Tento postup však není dobrý. Ano, je nejjednodušší, ale ne správný.

Anděl smrti je zahalen černou aurou, není bílý nebo barevný, jako ostatní andělé, ale je skutečně černý. A přesto je to dobrý anděl. Nemá kosu, jako smrtky v pohádkách a vyprávění. Přináší klid do duše, laskavost, a ta se mu odráží v očích. Co tedy dělat, když chcete žádat Azraela o nějaký čas pro určitého člověka? Je to trošku drastický způsob, ale většinou funguje.

Zapálíme si tři svíce, já na to používám svíce ve tvaru faluse, protože to je nejsilnější artefakt. Jedna svíce by měla být černá, ale ne jen napovrchu, ale i zevnitř. Každá částečka vosku měla by být černá. Dvě svíce by měly být bílé. Všechny tři svíce měly by být stejně vysoké a pálené na jednom talířku. Já samozřejmě používám ještě další svíce, ale pokud chcete si sami udělat malý rituál pro prosbu Azraelovi, tyto tři svíce vám stačí.

Zapalte je, svíce kreslí trojúhelník, kdy bílá svíce je na východu. Přivolejte Azraela, stačí vyslovit jeho jméno. A nyní je to nejdůležitější a také nejsložitější. Čím více slz při tom uroníte, a budou od žalu a smutku, tím větší to bude mít sílu. Poproste Azraela, aby vašemu milovanému člověku dal ještě nějaký čas na Zemi, povězte důvod, proč to žádáte, nebo ať si ho vezme a nenechá ho trápit.

Většinou Azrael vyhoví první žádosti, ale je třeba říci obě části, aby se Azrael sám rozhodl, zda si duši umírajícího člověka vezme, nebo ji nechá ještě na tomto světě. Pak vám dopřeje potřebný čas na rozloučení se s tímto člověkem, většinou několik měsíců nebo let.

Toto je asi pro mnoho lidí hodně obtížné, protože žádat uzdravení je snadné, ale prosit o smrt, to už chce pořádnou odvahu. A kdo volá Azraela, odvážný být musí. Bez toho to prostě nejde.

Jakmile Azrael vyhoví vašemu přání, můžete přivolat Rafaela, aby léčil nemocného, a dopřál mu spokojené dny, týdny, měsíce nebo i roky na tomto světě.

Nezapomeňte nakonec poslat vosk po vodě. Nepokoušejte se dívat Azraelovi do očí, i kdybyste byli natolik vnímaví, že byste ho spatřili. Anděl smrti přináší smrt, a tak, jak je v jeho očích klid pro umírajícího, tak je tam i hloubka smrti, která může být pohledem předána do zdánlivě zdravého těla.

Děti jsou krásní a upřímní tvorečkové, stejně jako zvířátka. Poznáte na nich, když se trápí, nebo radují, když nemají náladu a chtějí být sami, nebo když chtějí vaší společnost. Dospělí oproti tomu se přetvařují, neumí říct často svůj názor, zabředávají do svých starostí. Jen dospělý člověk se na vás může usmívat, a za rohem pomluvit, nebo bodnout dýku do zad. Dítě toto nikdy neudělá. Jeho duše je čistá. Děti také dokážou vnímat více než dospělí. Někdy je odsunujeme na druhou kolej a neuvědomujeme si, že naše starosti jsou vlastně malicherné. Nejsou nic, proti štěstí našich dětí. Stále se ženeme za štěstím, chceme stále víc, a čím víc máme, tím jsme nešťastnější. Měli bychom si vzít příklad právě z dětí, z jejich čistoty. Nedávno mě navštívila maminka s malým kloučkem. Seděli jsme, povídali si, a já se jich zeptala, co by si skutečně přáli ze všeho nejvíc. Jednu věc, kterou by jim andílci mohli splnit. Maminka se zamyslela, a řekla, že by chtěla chlapa, který má peníze, aby nemusela živořit a měla na vše, co potřebuje pro sebe a syna. Zde je krásný příklad tedy, kdy maminka si neuvědomuje, jak tenká hranice je mezi tím, co chci, a tím, co skutečně potřebuji. Myslela si, že pokud bude mít peníze, bude šťastná a spokojená. Ale skutečně je štěstí založeno na penězích a prosperitě? Cožpak si toto vše po své smrti někam odnášíme? NE!!! Byla bohatší, než si vůbec uměla představit. Měla lásku syna, lásku, která potrvá celý život, a ta se nedá vyvážit žádným zlatem. Místo, aby chtěla muže, který by miloval jí i jejího syna, toužila jen po prospěchu a penězích. A to je to špatné, co kazí spoustu dospělých duší. Peníze jsou tím posledním, co by si měl člověk přát. Ale spokojenost a láska těch, které máme rádi, to je to největší bohatství...A její pětiletý syn? Zaujali ho naši papoušci, mluvil na ně, hladil si je, a ptal se na jejich život, co jedí, dělají a co umí. Žádné přání neměl. Děti žijí současností, nepřemýšlí nad minulostí, vždy je zaujme něco nového, na co se soustředí a za chvíli je zajímá zase něco jiného. Co s minulostí, která byla, a už se nevrátí, proč přemýšlet nad budoucností, když ráno se vzbudí do dalšího dne plného dobrodružství. Toto dobrodružství vymýšlejí si sami, žijí každým okamžikem. Přijímají, co přichází. Měli bychom si občas vzít příklad právě z dětí, kteří mohou být velkými učiteli a ukázat nám, co je skutečně důležité. I děti školou povinné mohou nás mnohému naučit. Jdou do školy, protože musí, a místo úkolů švihnou tašku do kouta a letí za kamarády. Na úkoly mají času dost, třeba večer. A my, dospělí? Jdeme do práce, protože musíme, přijdeme domů a už přemýšlíme, co všechno musíme zítra v práci udělat, a zapomínáme na přátele a rodinu. Řešíme peníze, co všechno musíme zaplatit, koupit, obstarat. Proč nepřijdeme také domů a nejdeme se bavit? Vždyť život je hra, a na nás je, jak ji hrajeme, zda v této hře vyhráváme nebo prohráváme. Děti vyhrávají za každých okolností, aniž by to tušily. Protože se nezabývají zbytečnostmi, užívají si života, žijí. Žijí teď a tady. A co bude zítra? Takové zbytečnosti neřeší.

Ježíš pravil: Není nutné mnoho vědět, aby ses mi líbil. Stačí, že mne miluješ, velmi miluješ. Takže zde se mnou mluv tak, jako bys mluvil s tvým nejlepším přítelem.

Chceš mě za někoho o něco poprosit?

Řekni mi jeho jméno a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho – neváhej prosit. Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat, o nemocných, které vidíš trpět, o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu. Řekni mi o každém alespoň slovo.

A potřebuješ nějakou milost pro sebe?

Jestli chceš, napiš mi něco jako listinu se vším, co potřebuješ. Přijď, přečti ji v mé přítomnosti. Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý… a potom mne popros, abych ti přišel na pomoc, zbavit se toho všeho s větším nebo menším úsilím, tak jak chceš. Nestyď se. Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně stejné chyby. Ale oni se pokorně modlili… a později se od hříchů osvobodili. A neváhej také prosit o své zdraví, jakož i o šťastné dokončení studií, své práce, obchodů. Vše to ti mohu dát a tobě dám, a přeji si, abys mě o to prosil, jestliže to není proti tvojí svatosti, ale pro ni a její podporu. Co potřebuješ zrovna dnes? Co pro tebe mohu udělat? Kdybys věděl, jak moc si přeji ti pomoci!

Máš právě nějaký plán?

Vyprávěj mi ho. Čím se zabýváš? Na co myslíš? Co si přeješ? Co mohu udělat pro tvého bratra, co pro tvoji sestru, pro tvé přátele, pro tvou dinu, pro tvé představené? Co pro ně chceš udělat, co chceš udělat pro tvé bližní? A co já? Nepřeješ si, abych byl veleben? Nechtěl bys udělat také něco pro mne? Něco dobrého pro své přátele, které máš velmi rád, a kteří možná žijí bez myšlenky na mne? Řekni mi: Co budí dnes hlavně tvoji pozornost? Co si toužebně přeješ? Co děláš pro to, abys toho docílil? Řekni mi to, když se ti něco nepovede, a já ti povím důvod tvého neúspěchu. Nechceš si mne získat pro sebe? Jsem Pán srdcí, a s mírným násilím je přivedu tam, kam chci, aniž bych rušil jejich volnost.

Cítíš se snad smutný nebo máš špatnou náladu?

Pověz mi ve všech detailech, proč jsi smutný? Kdo tě zranil? Kdo urazil tvou sebelásku? Kdo tebou opovrhoval? Řekni mi všechno, a brzy se dostaneš tak daleko, že mi řekneš, že podle mého příkladu všechno odpouštíš, všechno zapomeneš. Jako odplatu přijmeš moje utěšující požehnání. Máš strach? Cítíš ve své duši neurčitou zádumčivost, která je sice neoprávněná, ale přesto ti nepřestává rozdírat srdce? Vrhni se mé Prozřetelnosti do rukou. Jsem u tebe, na tvé straně. Vidím všechno, slyším všechno, a ani na okamžik tě neopustím. Cítíš odpor u lidí, kteří tě dříve měli rádi, kteří tě teď opustili, na tebe zapomněli a oddálili se od tebe, a to bez nejmenšího důvodu? Pros za ně, a já je přivedu zpět na tvou stranu, jestliže nebudou překážkou na cestě k tvé svatosti.

Nechceš mi sdělit nějakou radost?

Proč se mi nesvěříš, jsem přece tvůj přítel. Pověz mi, co od poslední návštěvy u mne utěšilo tvoje srdce, co tě přivedlo k smíchu? Třeba jsi zažil příjemné překvapení. Možná, že jsi obdržel radostnou zprávu, dopis znamení náklonnosti. Možná, že jsi překonal nějakou těžkost, a dostal se z beznadějné situace. To vše je moje zásluha. Jednoduše řekni mně: Děkuji, můj Otče.

Nechceš mi něco slíbit?

Čtu si v hlubině tvého srdce. Člověk se dá lehce oklamat, ale Bůh ne. Takže se mnou mluv zcela upřímně. Rozhodl jsi se už nehřešit? Zříci se toho předmětu, který ti škodí? Už nečíst knihu, která dráždila tvou představivost? Nestýkat se s kamarádem, člověkem, který zmátl mír tvé duše? Budeš k tomu jinému člověku, na kterého ses dosud díval jako na nepřítele, a který s tebou opovrhl, zase mírný a laskavý, ochotný? Dobře, běž zase zpět ke svému obvyklému zaměstnání, ke své práci, ke své rodině, ke svému studiu. Ale nezapomeň na tu čtvrthodinku, kterou jsme tu spolu strávili. Zachovej si pokud možno mlčení, skromnost, vnitřní soustředění a lásku k bližnímu. Miluj mou Matku, která je také Matkou tvojí. A přijď zase se srdcem, které je ještě více naplněno láskou a které se ještě více obětovalo mému Duchu. Potom najdeš v mém srdci každý den novou lásku, nové dobrodiní, novou útěchu!

A teď se pomodli:

Duše Kristova, posvěť mne. Tělo Kristovo, uzdrav mne. Krvi Kristova, opoj mne. Vodo z boku Kristova, omyj mne. Umučení Kristovo, posilni mne. Ó dobrý Ježíši, vyslyš mne. Do svých ran, ukryj mne. Nedopusť, abych se od tebe odloučil. Od nepřítele zlého uchraň mne. V hodině smrti navštiv mne. Přikaž mi příti k tobě, abych tě se všemi svatými chválil, na věky věků. Amen

Text: Antonius Maria Claret (1807-1870) - biskup

Seance s vlastním členem rodiny, a ještě k tomu již 30 let dlícím na druhém světě, je někdy opravdu zvláštní. Člověk se dozví spoustu věcí a zjistí, že vše není takové, jak se na první pohled zdá. Seance provádím vždy v noci, už z toho důvodu, že ne vždy je duše na druhém břehu, ale někdy je již v jiném těle, a denní seance by mohla být pro toho člověka velice nebezpečná.

S babičkou jsem ztratila duchovní kontakt asi před 25 lety. Tehdy jsem to chápala tak, že její rady již nepotřebuji, že je jí dobře a její pomoc pro mě není nezbytná. Nikdy více jsem nepátrala, kde může její duše být, i když jisté indicie mě k tomu naváděly. Ale pěkně popořádku.

Vždy kladu lidem na srdce, že pro seanci musí mít velmi dobrý důvod, jinak se vše může obrátit směrem, který by si nepřáli. A i já zvažovala důvody, proč k této zvláštní seanci přistoupit. Jelikož jsem ji volala normální cestou a ona nepřicházela, zvolila jsem tuto metodu. Můj důvod byly mé časté migrény, které se opakovaly několikrát za měsíc po dobu několika let. Vyzkoušela jsem mnoho léků, i když lékům příliš nevěřím, ale nakonec jsem tuto cestu zvolila i já, vyzkoušela jsem mnoho lékařů, mnoho metod, a všechny bez úspěchů. Nikdy se neobracím na andílky, když to není vážné nebo důležité, ale je pravda, že jsem několikrát žádala Rafaela, aby mě bolesti zbavil a on tak učinil. Ale bolest se opět vrátila. Pochopila jsem tedy, že je problém jinde. Spojila jsem se v této záležitosti opět s Rafaelem – ano, daň za mé schopnosti je právě bolest hlavy. Budiž. Ale přeci musí existovat něco, čím se to bude dát zmírnit. A proto jsem zvolila seanci s mou babičkou, neboť byla vyhlášená bylinkářka – bylinky mého manžela nezabíraly, tak třeba to půjde takto.

Seance trvala déle, jak jsem již zmínila, důvod, proč za mnou babička nepřicházela, byl, že již byla v jiném těle. Ale duše si nese vědomosti stále s sebou. Nakonec se spojení přeci jen podařilo a já dostala cennou radu – název bylinky, která nedokáže sice vyléčit migrénu, dokáže však zbavit bolestí hlavy, pokud se používá pravidelně. Jsem sice na začátku této cesty, tedy nemohu zde nyní napsat, zda účinek je takový, jak má babička říká, ale věřím jí a věřím síle této bylinky. Určitě vás budu průběžně informovat, zda mi byla ku prospěchu, a pokud ano, jistě její účinky ocení mnozí z vás. Výhodou této bylinky je, že nezatěžuje organismus, ale také ho dokáže čistit od volných radikálů a zároveň čistí pokožku, tedy jistě by ji využili i lidé trpící na akné. S kůží tedy velké problémy nemám, ale pokud se zlepší její elastičnost a vzhled, pochopitelně i za to budu ráda.

Setkala jsem se ve svém životě s mnoha duchy, hodnými i zlými, paličatými i přístupnými, a bláhově jsem si myslela, že poltergeisti jsou ti nejhorší. Jsou velice paličatí a náladoví, a dostat je z domu ven je složité, náročné, avšak ne nemožné. Jakmile se zjistí, co ve skutečnosti chtějí, buď zůstanou a neprojevují se, nebo odchází za světlem. Většinou si myslí, že je dům jejich, odmítají smrt fyzického těla a živé lidi berou jako vetřelce.

Avšak sexuální duchové, to je jiná káva. Ti se vrací zas a znova, a není to příliš příjemné. Mnoho lidí si myslí, že jsou v jejich přítomnosti "nadržení", ale tak to není. Jejich přítomnost je velice nepříjemná a často také bolestivá.

Upřímně, ono se lépe živému člověku vysvětluje, že o něj nestojíte, než sexuálnímu duchovi. Pokud si vybere jen jednoho člověka, je to zlé, ale pokud terorizuje celou rodinu, pak je to na pováženou. U tohoto ducha vám nestačí jen zjistit, co je zač, proč to dělá, nepomáhá ani žádost, aby svého jednání zanechal. Jedinou výhodou jsou skvělé masérské duchařské služby, pokud si vás skutečně zamiluje, pak ho o to můžete požádat a on vám rád vyhoví. Ale oplátkou mu jsou opět sexuální hrátky.

Tedy zbavit se takového ducha není vůbec jednoduché. Pokud se do vás zamiluje, máte prostě smůlu. Můžete ho však uvěznit v domě, kde k tomu dochází a přestěhovat se. Pak většinou zůstává upoután na dům, a pokud se mu noví majitelé nelíbí, přestává s touto činností.

Tito duchové vybírají si vždy silné jedince, rádi je ovládají a mučí, protože cítí, že toto vše vydrží. Slabí jedinci je nelákají, proto pokud člověk chce takový dům opustit, je dobré vybírat ze zájemců právě slabší povahy, aby neprožívali časem to samé.

Co se děje před smrtí s duší, a co po smrti? Jak vypadá duše člověka? A kdo si pro duši chodí? Vidí skutečně člověk před smrtí světlo na konci tunelu? Tyto a další otázky bych vám ráda přiblížila.

Člověk se rodí a umírá, je to koloběh života. Duše opouští své tělo, aby se osvobodila od bolesti a trápení. Tělo je jen tělesná schránka, kterou duše obývá, a když přijde čas, duše opouští tuto schránku. Netruchlí po této schránce, proto bychom ani my neměli truchlit po těchto duších. Duše jsou náhle svobodné a šťastné. Možná máme bolest v srdci ze ztráty milované osoby nebo zvířete, ale každá bolest se zahojí, a čím dříve, tím lépe právě pro osvobozenou duši.

Ale pěkně od začátku. Duše, která se chystá opustit své tělo, je schopná vidět anděly 3 dny před svým odchodem. Zejména tedy anděla smrti - Azraela, a jeho pomocníky. Můžete si všimnout na umírajících lidech, že často se dívají ke stropu nebo kolem své hlavy. Dívají se jakoby do prázdna, kde ostatní nic nevidí. Připravují se již v té době na svou poslední cestu, ale ona to vlastně poslední cesta není. Je to jen cesta zpět domů. Pokud bychom chtěli vidět Azraela, pak bychom viděli krásného anděla zahaleného do černého hávu, ze kterého prosvítá jeho zlatá energie. Jeho vlásky jsou temně hnědé, stejně jako oči. Pohled na něj neděsí, ale uklidňuje. Má velice milý a láskyplný výraz ve svém obličeji. Černá barva jeho hávu není náhodou - nejedná se o smuteční barvu, ale o barvu čistoty duše a radosti, že vrací se domů. Pokud byste zapátrali hodně do minulosti dějin naší Země, pak zjistili byste, že na pohřby chodilo se v bílém a na svatby v černém. A i Azrael v tuto chvíli netruchlí, aby byl oděn v bílém rouchu, ale přináší duši klid, očištění od hříchů, přináší jí radost. Je to vlastně takový obřad podobný manželství, plný lásky a pochopení.

Pokud již Azrael obejme člověka svými křídly, nastává konec pozemského žití a začíná návrat domů, k Bohu. Doporučuje se truchlit tři dny a tři noci, jako výraz úcty k zemřelému člověku, nebo spíše k osvobozené duši. Tato duše již sice odešla domů, ale vrací se k nám po dobu jednoho roku, aby nás ochraňovala. Také nás často upozorňuje na možná nebezpečí. Ale hlavní důvod je ten, že je jí v naší společnosti dobře a chce být ještě nějaký čas s námi. Pokud máte někdy pocit, že tuto duši cítíte, nebojte se jí. Klidně si s ní povídejte, a pokud si zapálíte svíčku, může vám skrze ní odpovídat. Někteří lidé umí s dušemi komunikovat na bázi telepatie, někteří lidé duše vidí i slyší, a některým pomůže právě svíčka.

Duše je vlastně taková zářivá energie, která z člověka odchází. Zpočátku má tvar svého hostitele neboli schránky, v níž se nacházela. Postupně tento tvar začíná se ztrácet a zůstává pouze čisté, bílé, a zářivé světlo.

Duše tedy vidí anděly, Azraela a jeho pomocníky, a vidí také světlo. Možná to není světlo na konci tunelu, ale jistě je to světlo, které obklopuje andílky, kteří si pro duši přicházejí. Vyzařují tak velké světlo, že se zdá, jako by bylo hodně v dáli, a přitom tak blízko.

Poté nastává čas očisty této duše. Duše je očištěna od všeho špatného, a dostává další šanci. Pokud je tato duše hodně zkažená a nechce se podrobit očistě, není pro ní v Nebi místo a odchází do zcela opačného místa, tedy do pekelných bran.

Pokud je očištěná, pak teprve může duše opět zaujmout své místo čekatele a vybírat si své další rodiče. Většinou vybírá si lidi, které zná z minulosti. Tedy je docela dobře možné, že právě váš syn nebo vaše dcera nesou duši vašich rodičů či prarodičů, pokud již zemřeli. Poznáte to podle znamení - někdy se rodič nebo prarodič opaří na některém místě a narozené miminko má přesně takové znamení - avšak již bez opaření. Nebo zvláštní znaménko krásy na stejném místě, tedy piha, kterou měli vaši předkové. Znamení je více, pokud nenesou žádná z těchto znamení, pak to poznáte podle pohledu nebo chování, které se projevuje do tří let. V té době jsou schopny děti vidět duchy i anděly, a chovají se ještě tak, jak se chovali před svým předchozím skonem.

Také duše zvířat se mohou zpět vrátit, vybírají si většinou stejnou rasu, stejnou velikost. Pokud jste andílky přivedeni za nimi, pak vás jejich duše pozná a vy poznáte jí, tedy třeba vašeho předchozího pejska nebo kočičku. Mají totiž zakódované prvotní chování, u zvířátek to však není tak dlouho, jako u člověka.

Proto smrti se neděste, je to jen další etapa života a jeho koloběhu.

Také byste chtěli vidět a slyšet andílky? Není nic jednoduššího, neboť můžete si s nimi povídat, stejně jako já. Některým z vás se to již podařilo, a z toho mám opravdu velkou radost.

Nejlepší prostředí, jak s nimi navázat kontakt, je příroda. Můžete zajít třeba do lesa nebo na louku. Ale můžete s nimi komunikovat i doma.

KOMUNIKACE V PŘÍRODĚ

Můžete použít smluvený talisman, který při komunikaci budete používat. Vezměte si ho s sebou, když vyrazíte do přírody. Nejlepším talismanem je přírodní materiál, jako je třeba kamínek. Ten volte vždy takový, by se líbil nejen vám, ale i andílkům. Můžete volit kamínek, který najdete v přírodě, nebo si ho koupit. Poslouží vám stejně dobře oblázek, který se objevil na cestě, jako kupovaný drahokam či polodrahokam. Každý kamínek vyzařuje určitou energii. Pokud držíte kamínek v ruce, a cítíte teplo u svého srdíčka, nebo vás kamínek k sobě přitahuje, našli jste ten správný.

Tento kamínek zasvěťte 4 živlům a jejich andělům. Úplňková noc je na toto nejpříhodnější. Oheň - protáhněte kamínek skrze plamen svíce. Vzduch - protáhněte ho nad vonnou tyčinkou nebo kadidlem. Voda - ponořte ho na 3 minuty do vody a pak důkladně čistým hadříkem přeleštěte - zvláště u těch kamínků, které nemají vodu příliš v lásce. A nakonec ho položte do soli nebo čisté hlíny a tam ho nechte celou noc. Ráno je připraven k použití.

Kamínek držte v levé ruce při komunikaci s andílky. Nejprve vyčistěte svou hlavu od všech myšlenek. Vaše mysl musí být čistá, stejně jako vaše srdce. Pokud budete chtít andílky požádat o jakékoliv přání, pamatujte, že vaše přání nesmí nikomu ublížit. Také není vhodné použít před komunikací s andílky léky - jako jsou antidepresiva nebo analgetika. Ta snižují vaše vnímání a spojení tedy není možné. Pokud berete tyto léky, nevysazujte je, ale požádat andílky stejně můžete, jen nezaznamenáte jejich odpověď.

Při komunikaci doma můžete použít kromě kamínku také vlastnoručně vyrobenou svíčku. Již při výrobě ji zasvěťte andílkům. Barvu a tvar volte podle svého srdce. Jednou zasvěcenou svíčku však používejte i nadále. Tedy jaký tvar a barvu použijete, použijte i na další svíčku, pokud jí budete potřebovat. Po komunikaci s andílky svíčku můžete zhasnout, ale ne sfouknout, toto se považuje za neúctu. Použijte zhášedlo nebo cokoliv jiného. U zapálené svíčky musíte být, tedy od ní neodcházejte. Pokud si vyrobíte malou svíčku, můžete jí nechat vyhořet, u větších svíček nelze udržet pozornost delší dobu, tu můžete po komunikaci zhasnout. Pokud se vám nepodaří navázat spojení hned na poprvé, nezoufejte. Andílci vás slyší i tak. A později se vám to jistě podaří.

Někdy je s duchy pořádná sranda, a někdy to může být skoro smrt pro ty, co ještě žijí. O víkendu navštívila mě má dlouholetá klientka, zůstala přes noc, přeci jen to měla domů daleko. Vše probíhalo víc než dobře, jen se trošku bála spát u hřbitova. Prý bojí se duchů. Jenže nepřišla sama, a ona to nevěděla. Přivedla si s sebou svou tchýni, která zemřela měsíc před její návštěvou u mě. Pochopitelně mi o tom neřekla, ale její tchýně ano. Když ráno odcházela, řekla jsem jí: Jdu vám vyzvednout tchyni z pokoje. Zůstala stát celá zkoprnělá. Chtěla se jí zeptat na spoustu věcí, a to také udělala. Strávily jsme spolu ještě další dvě hodiny, tedy vlastně všichni tři. ☺Tchýně její byla velice milá dáma, i když spolu ti dvě za života nevycházely příliš dobře, po smrti maminky svého manžela si vše vyříkaly a zjistily, že jejich spory byly velice malicherné, že mohly si promluvit za života a vztah jejich nemusel být tak hektický a plný nedorozumění.

Někdy si vybereme vysněný dům, někdy si dům najde nás. Tam, kde jsme skutečně šťastní, nemusí být to místo, které si samy vybereme.

Dům nás přitahuje magickou silou, chodíme kolem něho od malička a sníme, že jednoho dne bude náš. Jak říkala má babička, když jsem chodila kolem svého současného domu - přej si, a jednoho dne bude tvůj. Přesně věděla, že si tento dům vybral mě. Nebo to místo.

Vždycky jsem chtěla bydlet na hřbitově, nebo u hřbitova. Tato místa mě lákala, přinášela klid. A to bylo přesně to, co potřebovala moje neklidná duše. Neklidná duše - to jsem si vždycky myslela. Možná to není neklidná duše, třeba mě to jen hnalo na místo bolesti a neštěstí, lásky i spokojenosti. Hřbitov, ano, to je místo bolesti i klidu.

Dům, po kterém jsem vždy toužila, je domem bolesti i klidu. Každý dům má svou energii, i své duchy. Ale co když dům stojí na místě bývalého pohřebiště? Jak je to tedy s duchem místa, nebo s duchy?

Ano, na místě, kde stojí můj dům, bývalo pohřebiště. Byly tam hroby, dětí, starců, nepostradatelných lidí, ale i mnoho obětí. Ti všichni procházejí se po domě a vyprávějí mi své příběhy. Příběhy někdy láskyplné, jindy velice bolestné. O životě, ale i o smrti.

Není divu, že si jednoho dne podnikatel, který vlastnil pohřební službu, nechal vystavit dům přímo na tomto místě, na pohřebišti. Hroby byly sice odstraněny, ale duše tu žijí dál. Je to jejich místo odpočinku a nikdo nemá právo jim tento domov brát. Tak tu sdílíme společně dům i zahradu, povídáme si. Někdy je požádám i o náhled určité situace. Velice mě zajímá, jak by se zachovali oni. Ono mluvit s 200 let starými duchy, některými mladšími, ale pohřbenými před více než 100 lety, je krásné a uklidňující. Je zajímavé, že celý den zůstávají se mnou, a večer se odebírají naproti, přes zeď, za dalšími svými kamarády ducháčky. Někdy zůstávají i přes noc, ale většinou jen pár z nich.

Domov, který společně sdílíme, nebyl tedy vždy jen domovem, ale také místem jejich odpočinku. Když se hroby přemístili naproti za zeď, některé se zrušili, neboť lidé neměli na poplatek za hroby, rozhodl se krásný mladý muž, že postaví si na tomto místě dům, a bude pokračovat v poslání svých rodičů. Nechal si postavit dům od architekta Kominika, který nakonec skončil i zemřel v koncentračním táboře. Stěny domu nechal vystavět jako pyramidu, do stejných světových stran.

Hlavní vchod je situován na severní stranu, stejně jako u pyramid. Vstup na nejstudenější straně má svůj důvod, slouží zejména k ochraně, ale také pro vstup pro živé, zdravé a šťastné lidi. Tam se nacházela obytná část domu. Byla tam kuchyně, obývací pokoj a ložnice.

Druhý vstup, který je na jižní straně, sloužil pro vstup mrtvých. Ale nejen mrtvých, ale i truchlících lidí a lidí s velkou bolestí na srdci. Jižní strana je stranou sluneční, má ukázat cestu zesnulým, cestu za světlem. Na této jižní straně nechala jsem zbudovat pentagram s G uprostřed. O tomto pentagramu si můžete také přečíst zde. Tento pentagram má svůj vlastní účel - zlý duchové nemohou dovnitř, kdežto hodní duchové můžou vstupovat dle libosti. A nejen duchové, ale také lidé. Kdo je dobrý a hodný, ten na oplátku odchází s velkou dávkou pozitivní energie, kdo však dobrý není, tomu se zde moc dobře nedýchá, nebo si odnáší s sebou zlobu těchto duchů. A osudy těchto lidí jsou někdy hodně smutné, posléze.

Tyto dva vchody jsme zachovali. Vlastně vše jsme zachovali, téměř. Změny se mohou provádět pouze za účasti duchů, s jejich souhlasem, a ne vždy jsou to rozmluvy příjemné. Někdy duchové změnu nechtějí, nebo alespoň ne takovou, jakou jim nastíníme. Pak dlouze diskutujeme o možných úpravách a rekonstrukcích.

Tedy napřed pohřebiště, pak pohřební ústav, a teď vlastně něco hodně podobného. Nazvat mé poslání pouhou esoterikou se nedá, pracuji hlavně s anděly a duchy, a i při výkladu karet používám tento kanál. Každá kartářka i každý duchovní poradce, jsou na něco napojeni, kdy jim je sdělováno to, co smějí říci. A můj kanál jsou andělé a duchové, Bůh i Ježíš.

Dům si tedy vybral mě, místo si vybralo mě, abych mohla pokračovat v původním úmyslu tohoto místa. A věřte mi, že v něm pokračuji ráda.

Píšete mi otázky především, co se duchů týká. Pokud něco nevím, zeptám se přímo jich. Naleznete zde na stránkách mnoho povídání o duchách nyní, ale i v budoucnu. Toto téma je neskutečně rozsáhlé, jejich svět je plný tajů a úžasu. Jen na jednu otázku jsem zatím nenalezla odpověď. Někteří duchové odchází do Grimmolia, aby se reinkarnovali, a druzí ne. Někdy to trvá i několik staletí, než naleznou skutečný klid a vydají se vstříc novému životu. Zatím jsem nezjistila, proč tomu tak je, proč někdo po roce inkarnuje se do nového tělíčka, a druhému to trvá třeba i několik staletí. Proto po této záhadě pátrám dál. V tomto jsem asi jako buldok, když se do něčeho zakousnu, tak nepustím. A já na tuto otázku nakonec odpověď najdu. A až se tak stane, budete si moci o tomto zde přečíst.

Někdo hledá svou lásku celý život, a nenalezne. Jiný se potká v mládí se svou láskou a žijí šťastně až do smrti. Ti šťastní vyzkoušeli svatební obřad duchů, ať ji před svým narozením, nebo za života. A o tom toto povídání je, nebo spíše krásný příběh jedné velké lásky až za hrob.

Vše je nastaveno vždy v duchovním světě, než se přenese do světa našeho, pozemského. I duchové se mezi Nebem a Zemí hledají, aby se mohli domluvit na životě příštím. Někdy je to místo, někdy situace, kterou podvědomě člověk vyhledává, když hledá lásku svou. Vše tedy začíná už před naším narozením, kdy ještě nejsme v Grimmoliu, ale odžíváme si posmrtný čas u našich blízkých. Tam je také čas, abychom hledali svou polovinu duše. Svatba duchů je krásnou událostí. Ono těžko si to dokáže člověk představit, pokud to nezažije třeba ještě v současném těle, kdy tento obřad jde také provést. Ale o tom později.

Svatba duchů není o krásných šatech a květinách, ale o spojení dvou duší. Pokud se tak stane, pak se ti dva v životě hledají, až se skutečně najdou. Pokud to probíhá před narozením duší, tedy jejich vstupu do těla, reinkarnaci, pak se setkávají v našem světě tito dva lidé velice záhy, téměř v mladém věku, někdy také jako děti. I když ke vztahu pak musí ještě dozrát. Obřad je o spojení a o lásce, doprovázen dalšími duchy a anděly, kteří zde vystupují jako svědkové, svědkové velké lásky.

Někdy to duše nestihnou před svým narozením, ale obě duše po sobě touží tak moc, že k tomu dochází v době spánku, pak se to nazývá duchovní svatbou. Každá duše v době spánku opouští tělo, aby se na chvíli osvobodila a mohla se volně nadechnout, neboť lidské tělo je plné duchovního odpadu, který duši nesvědčí. V tu chvíli se setkávají na neutrální půdě, aby se spojily dvě duše a mohli se navzájem zaslíbit. Také si většinou smluví znamení, aby se potkali i v našem pozemském světě.

Setkala jsem se s jednou dámou, která si toto spojení ze snu pamatovala. Pamatovala si i místo, kde se měla setkat se svým milým. Bylo jí už něco přes 60 let, a každý den v určeném čase šla na ono místo. Nikdy však její vyvolený nepřišel. Dívala se pozorně po lidech, aby viděla znamení, které si smluvili ti dva v duchovním světě. Ve skutečnosti tohoto pána nikdy neviděla. Tak ubíhal čas, plynul den za dnem, a trvalo to více než 2 roky. Už to chtěla několikrát vzdát, a ve chvíli, kdy začala toto spojení považovat jen za krásný sen, se objevil. Vypadal přesně tak, jako v jejím snu. I on si pamatoval mnohé z tohoto spojení, jen si nepamatoval místo, kde se měli setkat. V ten den ho to táhlo přesně na místo setkání, přesně ve chvíli, kdy si už paní řekla, že to bylo naposledy, kdy na toto místo půjde.

Dnes už uplynulo pár let od té doby, kdy se poprvé setkali, v průběhu času si řekli své ano i v našem světě, a dodnes děkují jeden druhému, každý den, za vše, za lásku, za trpělivost. Našli jeden druhého, a to už vůbec v lásku nedoufali. Zde je krásně vidět, že láska kvete v každém věku, a pokud člověk chce lásku mít po svém boku, musí pro to také něco obětovat, něco udělat. A hlavně nenechat se odradit prvním neúspěchem, kdy se mu láska ještě vyhýbá. Vše má svůj čas, a tento čas se jednoho dne naplní.

Tak, jako rodí se duše člověka, rodí se také andělé. Mnoho andělů bylo zrozeno, aby pomáhali a vedli nás ze světa temnot do světla. Tito andělé pomáhají a chrání. Pak jsou však andělé, kteří rodí se z lidské bolesti. Ze slz rodí se mnoho andělů, andělů radosti, kteří jsou připraveni pomoci.

Andělé dají se vidět i slyšet, a člověk blázen být nemusí. Malé děti vidí anděly, duchy, a další bytosti, a blázni rozhodně nejsou. Jen jsou vnímavější pro tento "jiný" svět, nádherný svět.

Porozumět andělům, jejich slovům, jejich poselstvím, vyžaduje čas. Andělé čas neznají, neřeší ho příliš, neboť jsou od tohoto lidského výmyslu oproštěni. Je to prosté - nemusí stávat do práce, nemusí hlídat, aby nezmeškali schůzku - pomáhají ve chvílích, kdy je to skutečně potřeba, a kdy jsou požádáni. Někdy člověk může si připadat, že odvrátili se od něho, že zažívá mnohá příkoří, která unést se již nedají, ale tak tomu není. I bolest lidská je součástí života, z bolesti vzniká pochopení a pak teprve člověk může se vydat tou správnou cestou. Svět není černý a bílý, je krásně barevný. Nechat se vést anděly na každém kroku je zcela nemožné - člověk není loutka a chyby patří do každého života. Narodili jsme se se svobodnou vůlí, jen my se rozhodujeme, kam naše pozemská cesta povede. Můžeme se anděly nechat vést, můžeme jim dovolit, aby nás doprovázeli, můžeme chybovat a učit se. Někdy klademe si otázku, kdy naše utrpení skončí. Odpověď však leží před námi - až pochopíme, co pochopit máme, až přijmeme to, co k nám přichází, ať již dobré nebo špatné. Neboť každá zkušenost nás vede dál.

Jak jsem již zmínila, není jen svět andělů, ale také duchů. Bydlet u hřbitova má své výhody i nevýhody. Mnozí lidé bojí se těchto míst, hřbitovů, pohřebišť, cítí tam smutek a bolest, ale tato místa jsou také plná příběhů. Tato místa jsou plná nepostradatelných lidí, kteří pracovali a snažili se vyjít všem vstříc, až nakonec odešli z tohoto světa, aby zjistili, jak nahraditelní jsou. Jsou to příběhy lásky, bolesti, štěstí i strachu. Je mi dovoleno tyto příběhy poslouchat, a průběžně vám je budu přinášet. V některých příbězích se možná poznáte, a sdělením chyb, které tyto duše dělali, můžete si vzít poučení, pokud budete chtít.

Život je také o rozcestích, na kterých občas stojíme. Někdy připadat nám může, že jsme "vycucaní" jak citrón, nic nás nebaví, cítíme se bez života. Máme práci, která nás nenaplňuje, vztah, který se nám hroutí... V tu chvíli stojíme na rozcestí a máme se zastavit, abychom buď pokračovali na své cestě, nebo se naopak vydali cestou jinou. Na těchto rozcestích vkrádají se nám záležitosti minulých inkarnací, minulých životů, do našeho života. Prožíváme to, co jsme už prožívali, co jsme zcela neuzavřeli a přinesli jsme si do tohoto života.

Není šťastného ani nešťastného člověka. Člověk nemůže být zcela šťastný, neboť pak by nepokračoval na své cestě, zastavil by se, a jeho život ztrácel by smysl. Ani zcela nešťastný, neboť neštěstí je jen odraz naší duše, našeho nastavení, a vše se v jedné vteřině může otočit.

Štěstí a neštěstí chodí vždy ruku v ruce, a záleží jen na nás, koho za tu ruku chytíme - štěstí, nebo neštěstí? Někdy štěstí vydává se za neštěstí a opačně. Je tedy třeba dobře volit, poslouchat své srdce, abychom ve svém životě prožívali co nejvíce štěstí.

Přeji vám krásné dny naplněné štěstím a spokojeností, prozářené sluncem.

Každý den se vám budu snažit zpříjemňovat tyto dny radou andílků, aby se vám co nejlépe dařilo. Přidávám také týdenní kartu a motto dne, abyste měli možnost přemýšlet o svých životech.

Jsem tu i s andílky pro vás, pokud chcete právě ode výklad či jakoukoliv službu. Jsme tu s andílky pro vás, když cítíte se sami, nebo je vám smutno, kdy nevíte, kudy dál.

S láskou a úctou

Denisa Marie

Rafael má někdy s námi hodně těžké pořízení. I když se snaží léčit naše těla, my mu to svou myslí stále ztěžujeme, blokujeme. Téměř každá nemoc začíná naší myslí. Náš život odráží se v našem zdravotním stavu. Zvláště, pokud náhle onemocníme, je třeba hledat příčinu v minulosti. Každá nemoc začíná se objevovat 7 let po prodělané psychické zátěži. A pak žádáme Rafaela o uzdravení. Ale může nás uzdravit, když naše psychika motá se v kruhu a řeší nedořešenou minulost? Těžko.

Pak nastupují lékaři a zdravotní sestřičky. Zaplať pán Bůh za ně. Mají nelehkou práci s námi, ale léčí povětšinou jen naše tělo. Nezávidím jim jejich službu. Je to hodně náročné, na jejich vlastní psychiku, a přesto nám pomáhají většinou s láskou. Jejich práce je bohulibá a nelehká. Pokud se jim nepodaří nás vyléčit, pak na ně nadáváme. A přesto si toto naše jednání nezaslouží. Jsme to jen my sami, kdo si může za zdravotní stav. Jak můžeme očekávat okamžité vyléčení, když sami nemáme v sobě minulost zpracovanou? Jak můžeme na ně nadávat, když sami se vyléčit nedokážeme? Jak můžeme nadávat samotnému Rafaelovi, který se snaží zbavit nás naší nemoci, když sami mu nepomáháme, a stále dokola se noříme do svých negativních myšlenek?

Tímto bych chtěla poděkovat všem lékařům a sestřičkám, kteří se o nás starají, když je potřebujeme. Děkuji za vaši péči pro nás všechny a mějte s námi trpělivost. Jsme přeci jen lidé. Ale měli bychom si uvědomit, jak těžkou práci zastáváte, máte své vlastní problémy a starosti, a přesto nám pomáháte - s láskou vám vlastní. Děkuji také Rafaelovi, který nás vede do těch správných rukou, který léčí nejen naše tělo, ale i naší duši, spolu s ostatními andílky. Stejně jako vy, milí lékaři a sestry, tak i archanděl Rafael má s námi velkou práci, a přesto, stejně jako vy, každý den i každou noc je připraven být nám ku pomoci. Je to nelehká služba, stejně jako vaše. A my? Měli bychom být za vás rádi, za to, že jste si toto povolání a poslání zvolili, neboť společně s vámi všemi, i s archandělem Rafaelem, můžeme dojít našeho uzdravení.

Začněme tedy především sami u sebe, u svých bolestí a hněvů, u neodpuštění druhému, u ponořování se do negativních situací a hňácání se v nich. Vyřešme jednou provždy minulost, veškeré bolesti, které nám působí bolesti těla. Buďme šťastni v každém okamžiku. Protože štěstí i zdraví navrací. Milujme a buďme milováni, ne jen svými partnery, ale také rodinou a všemi, kdož nás mají rádi.

Přeji vám všem štěstí a lásku, porozumění a úctu, a také to nejcennější, a tím je zdraví.

Někdy hledáme živého člověka, chceme se s ním spojit, a místo toho se spojíme s duchem, jehož tělo je pohřbené hodně hluboko, v temnotě, a nemůže toto své tělo opustit. To se stává, pokud je člověk zbaven života, a pozůstalí ho hledají marně.

Problémem v tomto případě je, že takový duch nemůže opustit místo, kde se nachází jeho tělo. Dobré je, pokud je to někde v domě, to se stává, pokud je tělo uloženo do základů domu nebo do jeho stěn. Pak může se pohybovat po domě, ale také v omezeném prostoru. Pokud je takové tělo pohřbeno do základů domu nebo ve sklepě, a do tohoto sklepa je umístěn krb, pak můžete ho spatřit ve skle dvířek krbu. A to i tehdy, když nemáte žádné schopnosti vidět duchy.

Někdy, pokud tento krb je v domě dlouho, nemusí se jednat o ducha, ale uchovaný odraz toho, kdo před ním dlouhá léta seděl. Ale tento obraz se nehýbe, většinou má klidný výraz, kdežto duch, který v těchto místech přebývá, mívá výraz spíše vystrašený až zoufalý, pohybuje se velice pomalu, z jedné strany na druhou, z jednoho rohu do druhého.

Někdy se takový duch projevuje nejen vizuálně, ale i zvuky, není výjimkou praskání, kvílení, nebo i hlasy, které jakoby přicházely z velké dálky. Tedy není rozumět tomu, co říkají, ale slyšíte lidskou řeč. To se dá podchytit pouze tam, kde nemáte sousedy nebo je jiný hlas vyloučený nebo nepravděpodobný. I člověk, který nemá schopnosti, může slyšet hlasy jakoby za zdí, můžeme to přirovnat k hlasům třeba od sousedů, kdy slyšíme, ale nevíme, co povídají.

Tací duchové čekají, až si jich někdo všimne, najde je, aby mohli být řádně pohřbeni. Tací duchové nemohou se vydat na druhou stranu, pokud nejsou nalezeni nebo není sjednána spravedlnost.

Ne vždy jsou rady andělů tak jednoznačné, natož varování. Možná bychom rádi, aby nám vysvětlili detailněji, před čím nás varují, a proč. Člověk se musí naučit občas také číst mezi řádky, neboť pokud něco nemáme dělat, tak nám to dají jasně najevo. A pokud je neposloucháme, tak nám to ukážou ve snech, ale po svém. Málokdy vysvětlují důvody svého varování, a když něco chceme, a neposloucháme je, tak nás bud nechají si to pěkně "vyžrat", nebo nás na to upozorní svým způsobem.

Nejvhodnější na sny je bezesporu archanděl Uriel, archanděl snů a touhy.

I když se je snažím poslouchat, přeci jen si někdy postavím hlavu. Rozklíčovat sen od Uriela není zase až tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Můžete si to zkusit sami rozklíčovat, dávám Vám k tomu prostor.

Tak tedy dilema, kterým jsem procházela. Manžel mi chtěl koupit dalšího pejska, dokonce ho i vybral, ale i když jsem takový zachránce zvířátek, tak jsem to tentokrát necítila. Ne, že by byl ošklivý, byl to vlastně bratranec našeho Coffyho, ale nějak jsem se do něj nedokázala zamilovat. Ani andílkům se moc nelíbil. Jen nedokázali říct, proč si ho brát nemám.

Šla jsem spát a Uriel mi vložil zajímavý sen.

Jela jsem na kole a Erísek cupital vedle mě (Erísek je pejsek, který nám v únoru zemřel - jen abyste se trošku zorientovali). Dojeli jsme do restaurace, kde jsem Eríska nechala a šla na pokoj. Ani nevím proč, a ani nevím, jak jsem se tam ocitla. Najednou přišel poslíček, že někdo ukradl pejska. Hledala jsem ho všude, ale nikde nebyl. Přiletěl anděl, a pověděl mi, že jsem právě přišla o čtvrt milionu. Ani nevím, proč mi tato částka utkvěla v hlavě. Sen ale pokračoval. Šla jsem za manželem a vše mu pověděla. Vrátili jsme se do toho pokoje, a tak byl takový starý, prašivý pes, s dopisem, ve kterém stálo, že se jedná o výměnu. Vzbudila jsem se, a přemýšlela, co to mělo znamenat. Je snad něco s tím pejskem, kterého manžel vybral v chovatelské stanici? Možná.

Co myslíte, jak byste rozklíčovali tento sen? Zkuste si to, než se začtete dál.

Tedy pokračování. V neděli ráno mě měla čekat pětihodinová cesta pro štěňátko. V sobotu jsem měla telefon. Volala paní z chovatelské stanice. Pejsek má prý pupínky, škrábe a kouše si bříško, ale je to v pořádku. V pořádku se mi to tedy vůbec nezdálo. Po asi půlhodinovém hovoru jsem paní pověděla, že zavolám za chvíli. Volala jsem si hned na pomoc andílky, kteří povídali něco o svrabu. Volala jsem tedy našemu veterináři, popisovala mu stav štěňátka, a ten zběžně určil skutečně svrab, ale bez testů to nemůže říci s určitostí.

Tak jsem volala paní a ta mě začala přesvědčovat, že je to naprosto v pořádku, že to mají u všech štěňátek. No normální mi to nepřijde, zvlášt když štěňátko stojí více než dvojnásobná výplata pracujícího člověka. Tak jsem štěňátko zrušila.

A význam snu? Prašivý pes rovná se pejsek se svrabem. Ztráta psa by mohla být ztráta našeho Coffyho, kdyby se nakazil svrabem, pak by to byl hodně velký problém. To by mě vážně zajímalo, v jakém prostředí ta štěňátka chovají. Kdyby neměl PP, tak bych je podezřívala z množírny. Je smutné, že ani chovatelské stanice nezaručují dobré chovatelské podmínky.

Ale zase na druhou stranu jsem šťastná za andílky, i když někdy musí člověk rozluštit to, co mu chtějí říct. Říkají to svým stylem, a zde se potvrzuje pravidlo, že každý má pravdu, stačí ji jen pochopit.

Každá duše má svou specifickou vůni, a je jedno, zda se jedná o duši nebo ducha.

Duchové voní většinou tak, jak voněli, když byli ještě v lidském těle. Pokud za námi přijdou, můžeme rozpoznat i podle vůně, kdo za námi přišel. Tuto vůni si nesou do jiného světa, a touto vůní se nám připomínají. Někdy voní jako jejich oblíbené jídlo, které vařili nejčastěji. Ale to je spíše vzácný jen.

Někdy je nemusíte vidět, ale cítíte je. Nejlépe se určuje duch podle přirozené vůně. Každý člověk se potí, a každý člověk voní jinak. A touto vůní voní právě duchové. Také občas může zavanout pach parfému, který měl duch nejraději a často ho používal, ale zde se nemusí jednat o ducha, kterého známe, a může za námi přijít jakýkoliv jiný duch, který tento parfém také používal.

Tedy můžeme rozeznat vůni a přiřadit k ní člověka, který nás přišel navštívit. Většinou se jedná o velice silnou vůni, kterou cítíme pouze na jednom místě, většinou hned vedle nás, na jedné straně. Pokud otočíte hlavu na druhou stranu, tam tu vůni necítíte.

Duchové nepoužívají vůni duše, protože to bychom je nerozeznali už vůbec. I duše má totiž specifickou vůni, nebo spíše směs různých vůní. Stejně jako duši můžete spatřit skrze auru, tak i vůni duše citliví jedinci mohou vnímat. Není tak výrazná, jako vůně ducha, a přesto jde slaboučce cítit. Dobrý člověk má omamnou vůni, nasládlou, s příměsí mnoha vůní, kdežto zlý člověk má vůni duše spíše nepříjemnou. Mám pocit, že zvířata tuto vůni vnímají velice zřetelně, neboť dokážou rozeznat zlého a dobrého člověka.

Ale proč se nám takto duchové představují a co vlastně po nás chtějí? Někdy jen chtějí zůstat v naší společnosti, někdy nám přinášejí vzkaz ze záhrobí. Málokdy něco po nás chtějí, když dají takto o sobě vědět. Pokud po nás něco chtějí, slyšíme to, ale necítíme. I duchové nás občas na něco upozorňují, většinou se jedná o ochranu nebo něco, co nemáme dělat. Ale to je už jiná kapitola.

Ztratili jste svého milovaného zvířecího kamaráda, a chtěli byste ho zpět? Není možnost jeho návratu? Je ještě živý či již zemřel? Pokud jeho duše po vás pláče a vy nemůžete smutkem spát, ani jíst, lze požádat andílky, aby vám ho přivedli zpět. Pak stačí pořídit si jiné zvířátko a požádat andílky o jeho návrat, a vězte, že i když dlí již v jiném tělíčku, andílci mohou tyto duše prohodit a vám se váš zvířecí společník vrátí. Jediná podmínka je, byste byli smutní po sobě oba dva, byste chtěli být spolu, ale nemůžete. Pak poznáte na novém zvířátku, že má stejné chování, jako vaše původní zvířátko. Poznáte tuto změnu ze dne na den, z jeho pohledu i chování. Jeden den chová se jako nové zvířátko, a další den začne se chovat, jako vaše zvířátko, které u sebe již nemáte. Některé vlastnosti nechává si i z nynějšího zvířátka, jeho proměna proběhne až za 1 rok, tedy kdy dušička se usadí jednou provždy ve vašem novém zvířecím společníkovi a již si nebude pamatovat nic z předchozí dušičky.

Pokud se v tomto poznáváte, vyzkoušejte to a uvidíte, že budete velice překvapeni. Na toto mou pomoc nepotřebujete, stačí váš společný smutek - tedy váš i vašeho zvířátka.

Nastává čas přemýšlení. Mnohé události jsou klíčové, mnohé události leží hluboko ve vaší mysli. Tak je také klíč k návratu. Pokud směřují vaše myšlenky k tomuto partnerovi, pak i jeho myšlenky směřují k vám. Jaké myšlenky vysíláte, takové posléze přijímáte. Můžete, vy sami, zamyslet se nad tím, co předcházelo vašemu rozchodu. Již vás slyším, jak říkáte, že žádné známky předcházející rozchodu nebyli. Ale člověk neodchází ze vztahu z rozmaru, ze dne na den, ale po pečlivém uvážení. Vždy se cítí buď nemilován, nebo naopak milován tak, že nemůže svobodně dýchat. Zalovte tedy ve své paměti, neboť musíte nejprve pochopit partnera zcela, jeho pohnutky i jeho myšlenky, byste ho mohli požádat o odpuštění.

Pokud cítíte, že odpuštění by mělo přijít z jeho strany, pak nejste na vztah s ním ještě dostatečně připraveni. Ve chvíli, kdy z vašeho vztahu vystoupil, měl na to plné právo, neboť nikdy jste ho nevlastnili, nepatřil vám, jen vás doprovázel na vaší cestě. Každý den činíte svá rozhodnutí, je na čase rozhodnout se i v této záležitosti.

s láskou Aaharon

Mnozí z vás střetli svou lásku, mnohým z vás vstoupil do života člověk, o kterém si myslíte, že je tím pravým. Pravá láska někdy bolí, přicházejí rozloučení a návraty, ale jak máte, vy lidičky, poznat, který človíček je pro vás testem, který trestem a který darem?

Mnozí z vás přemýšlejí, proč láska tak bolí, proč bolí vaše srdíčka. Rozloučení patří k životu, stejně jako shledání. Človíček, který vás vroucně miluje, možná opustil vás právě pro svou velkou lásku. Pokud byl pro vás darem, tak vrátí se do vašeho života, až bude si vážit všeho, co jste pro něho udělali. Někdy je to složitější, než si dokážete představit. Pokud dostáváte dar v podobě lásky, pak musíte si tento dar zasloužit. Od nás tyto dary dostáváte, protože jste a máme vás rádi. Lidé dávají vám dary z obdobných důvodů. I láska je dar, o který musíte i nadále pečovat. Možná máte zlomená srdce, ale každé srdce se jednou zacelí.

Pokud však dostáváte človíčka jako trest, pak nejste s ním spokojeni od samého začátku, vztah vám ukazuje, co skutečně ve svém životě nechcete. Jen vy sami můžete se rozhodnout, co jste ochotni přijmout a co nikoliv. Láska se nedá vynutit, ani nakázat, ale dá se na ní stále pracovat. Člověk, který si vás nezaslouží, odchází většinou ve vzpurném rozpoložení, kdy myslíte si, že je mu to všechno jedno. A máte pravdu. Takový člověk nepatří do vašeho života a za vaše slzy nestojí. Pokud však na něj máte jen krásné vzpomínky, pak jeho láska je pro vás darem, který jste ztratili, ale můžete ho opět objevit.

Člověk, kterého dostáváte jako test, je jiný, než človíček, po kterém toužíte. Přichází ve chvílích největšího smutku, by vás rozveselil, byste si mnoho věcí v životě ujasnili, byste byli schopni opravdu milovat.

Nyní slyším vás, jak říkáte - ale já jsem miloval a jsem stejně sám. Pokud však byla láska oboustranná, nejste sami, žijete v myšlenkách milující osoby, jen její láska je zatím jen v myšlenkách. I myšlenky musí uzrát, aby se láska mohla naplnit.

Chtěl bych vás navést na cestu lásky, ukázat vám světlo, které nyní nejste schopni vidět. Nevidíte jej, protože se pozorně nedíváte. V každé lásce je malý plamínek, který se rozhoří, dnes nebo v jiný den, a pak tento žár bude tak velký, že přivede vám milovaného člověka.

Pokud se v mých slovech poznáváte a jste si jistí, že láskyplný člověk byl pro vás darem, pak vrátí se zpět k vám, neboť dary jsou od přijímání, ne odmítání.

I vy pro svou lásku můžete mnohé udělat, a cesta každého z vás leží na dně vašeho srdce. Tam hledejte odpovědi.

Také já musím poslouchat andílky, naslouchám jim, procházím čas od času duchovními dny. A v těchto dnech přijala jsem tento vzkaz:

"Nasloucháš lidem, však všechny uspokojit nemůžeš. Dívej se na své stránky našima očima. Oklopeni jsme žlutooranžovou září, která hřeje mnohé lidi, aniž by si to uvědomovali. Zkus se nad tím zamyslet a jednej dle svého srdce, ne dle přání lidí, neboť každý z nich má jinou představu a všem se zavděčit nemůžeš. Již jsi to poznala také sama. Mnoho prožíváš přání lidí, ráda bys, by všichni byli šťastni, však každý člověk musí ke svému štěstí dojít. Je to stejné, jako diskuze, o kterou nás žádáš, však mnoho zloby a málo lásky v ní bylo, proto zvaž dobře, zda nenávist je třeba rozsévat diskuzí mezi lidi, nebo ponecháš jim svobodnou vůli rozhodování bez této diskuze. Lidé nyní potřebují zklidnit svou mysl, proto uvedena budeš do nejsilnějších ozdravných meditací, které následně předáš lidem, to je tvůj hlavní úkol. Diskutuješ s námi o penězích, nechceš zpychnout, však pýcha v tvém srdci není. Toto bylo vždy na tvém zvážení. Vše musí mít svou protiváhu, dávání i braní. Poukazuješ na chudobu kněžích a Božích služebníků, však otevři oči. Honosí se velkolepými stavbami, svatyněmi, oděvy. Ne, chudoba v tom není, a k chudobě nebyl nikdo odsouzen. Kdo žije v chudobě, má na sobě pracovat a nebránit prosperitě, aby vstoupila. Tedy, pokud budeš chtít ulevit lidem tímto směrem, je to zcela na tvém uvážení. Procházíš nyní očistou, kdy jen svaté plody přijímáš a vše ostatní je ti nyní cizí. Nečiní ti to žádné problém, neboť zcela jsi se odevzdala do našich rukou. Tak, jako procházíš očistou těla, mysli i duše, projdeš očistou pomoci. Některé služby, které byly ti dovoleny poskytovat, nyní nejsou potřebné. Tak, jako nyní loupeš svůj pomeranč a slupky odhazuješ s lehkým srdcem, přesně tak odhoď také to, co není potřebné. Tak, jako přijímáš plody, které jsou důležité pro tvůj život, tak budou ti přidány služby, které zařadíš do své nabídky, a tím také do naší, neboť tys jen prostředníkem Boží vůle a naší pomoci. Poskytneme ti návod na stavbu pěti svatyň spojených v jednu, které umístíš na předem daném místě v přesném pořadí, pro lepší napojení lidí na jejich vlastní podstatu, ale také pro spojení s námi. Chcete být lidem blíže a pomáhat více, než doposud. Až bude vše dokončeno, pak bude dokončen proces tvého léčení. Změn v tvém životě nebude mnoho, stačí naslouchat našemu vedení, však dbej přísně dodržovat svaté dny jen pro sebe, modlitby, svou rodinu, i ona potřebuje tvou pozornost. Sedmý den odpočíval náš pán po své práci, byl to svatý den klidu, dodržuj ho tedy velice přísně, věnuj se v tento čas modlitbám a vlastním meditacím. Dny Slunečního anděla věnuj se pouze přáním lidí, předej nám je právě v tyto dny. Ostatní rozvržení času je jen na tobě, neboť čas není důležitý, důležitá je láska a pochopení. Ve dnech slunce věnuj se pouze dvěma obřadům, ať nejsou lidé zmateni, který zvolit, a také účelu těchto obřadů. Vyvaruj se však lidí, kteří nestojí skutečně o naši pomoc, a jen ti ubírají energii, kterou do tebe vkládáme.

Trošku mi píšete, že zanedbávám svět duchů, a vy byste o nich tak rádi věděli vše. Ale nezeptáte se. A proto napíšu něco o zaběhlých duchách, když už mám k tomu příležitost a řešily jsme jednoho takového s jedním milým človíčkem.

Zaběhlí duchové jsou zvláštní sorta duchů, kteří zkrátka zabloudí. Někdy se stane, že máme doma ducha, kterého jsme nepřivolali, ani k nám za života svého nepatřil. Vlastně jsme ho ani jako člověka nemuseli znát, a přesto dlí u nás doma a neví, jak odejít.

Nevýhodou těchto duchů je - pokud se jim někde líbí, zapomenou, kam vlastně šli, kdo je zavolal, nebo kdo na ně čeká. Pak u nás mohou setrvat dlouhou dobu. Nejprve je třeba zjistit, kam duch patří, kým byl zavolán, a poslat ho tam. Někdy se tento duch zdráhá, protože se mu zde líbí více, než v místě, kam směřoval. To může být trošku problém, přesvědčit ho, že na něj čeká někdo jiný.

Takový duch není zlý, tedy většinou, nejedná se o žádného poltergeista, jen chce u nás setrvat, a někdy se i u nás zabydlet. Pokud však nepatří k nám, není vhodné ho u nás nechávat. Pak můžeme vidět jeho siluetu, slyšet různé zvuky... Projevovat se může různými způsoby, většinou ale je nežádoucí, nechtěný, a čím více ho tam nechceme, tím více tam zůstává, aby nás přesvědčil, že se ho nemusíme bát.

Někdy takový duch hledá jen společnost, chce si s námi povídat. To pak jeho projevy mohou být hlasitější, než by bylo vhodné. V každém případě takového ducha je nejlépe odvést na míst jeho určení. Cizím lidem také nedovolujeme bez pozvání vstoupit do našich domovů, a s duchy musíme jednat stejně, aby nebylo narušeno naše soukromí.

Čas od času potřebuje každý nás trošku spadnout na čumáček, abychom si uvědomili, co děláme špatně. Přišel mi krásný email od slečny, vlastně to byli emaily dva, jeden stěžující si na andílky, a druhý s prosbou o odpuštění právě pro ně. Člověk občas nevidí souvislosti hned, ale až časem. Tedy na jejím příkladu bychom zde mohli si ukázat, že všechno zlé je pro něco dobré, a vše se děje tak, jak se dít má.

Představte si, že jdete na domluvenou schůzku s mužem, kterého velice moc chcete, ale upadnete a zlomíte si nohu.

Přemýšlíte, čím vás andílci trestají - vždyť je to ten pravý, ten, pro kterého byste dýchali. Ležíte v nemocnici, píšete mu, ale bez odpovědi, ani telefon vám nezvedne. Skutečně je to ten pravý?

Po nějakém čase vyslechnete kamarádku, jak se seznámila právě s NÍM, pánem ze schůzky, na kterou jste nedorazili a jak moc šťastná je. Potkáte je po nějaké době a stále mají oči jeden pro druhého. V té chvíli si říkáte, že na jejím místě jste mohli být vy. Ale skutečně tomu tak je?

Andílci vás v tomto případě ochránili, i přes zdravotní potíže, protože jinak jste naslouchat nechtěli. Máte stále kamarádku, neboť oni dva by se stejně setkali a zamilovali se do sebe... časem. A vás by to bolelo ještě více, neboť byste přišli nejen o milovaného muže, ale i o kamarádku. V tomto případě je skutečně zlé pro něco dobré. Proč se ho snažit získat a připoutat rituálem? Jen učiníte dva lidi nešťastné, pokud se vám rituál vyplní, v opačném případě by to bylo vyhazování peněz oknem.

Víte, někdy se může zdát, že nám andělé spíše ubližují, než aby nám pomáhali. Opak je ale pravdou, Vše, co zažíváme, má svůj důvod.

Jistě to znáte sami, zažíváte to dnes a denně. Něco se pokazí, a vy přemýšlíte, co jste udělali špatně. Přesto to však může být znamení. Proč andílkům nepoděkovat za to špatné? Třeba to špatné je vlastně to nejlepší, co nás mohlo potkat. Ve všem špatném je tedy třeba hledat poučení, náznaky, zda jsou to pouze překážky, které máme překonat, nebo zda se máme vydat úplně jinou cestou. 

Nelekejte se, nebudeme vyvolávat mrtvé, ani je oživovat. Řeč je o andělu smrti, Azraelovi. Někdy je složité rozhodnout mezi životem a smrtí, složité pro člověka, co teprve pro tohoto černého anděla.

Pokud někdo je velice nemocný, můžeme mu pomoci v uzdravení. Tedy většinou tomu tak je. V některých případech to však možné není.

Tedy uvedu příklad mého tatínka, který byl 3 roky před svou smrtí na pokraji smrti, ale dostal novou šanci. Tenkrát ani lékaři nevěřili, že by se relativně zdravil. Ale hezky popořádku.

Vnímavější lidé, nebo lidé blízko smrti, spatří Azraela. Děje se to pár dní před skonem člověka, kdy připravuje nás na cestu nahoru. Proto také se lidé ze dne na den uzdraví, nebo se jim zázračně uleví, ale trvá to většinou méně než 1 den. To proto, aby tělo neodcházelo ztrápené, aby byla duše se svým odchodem smíření.

Co když ale ještě nechceme, aby někdo odešel? Aby tu ještě nějakou dobu zůstal? Lidé většinou zapálí si bílou svíčku a žádají o uzdravení člověka. Tento postup však není dobrý. Ano, je nejjednodušší, ale ne správný.

Anděl smrti je zahalen černou aurou, není bílý nebo barevný, jako ostatní andělé, ale je skutečně černý. A přesto je to dobrý anděl. Nemá kosu, jako smrtky v pohádkách a vyprávění. Přináší klid do duše, laskavost, a ta se mu odráží v očích. Co tedy dělat, když chcete žádat Azraela o nějaký čas pro určitého člověka? Je to trošku drastický způsob, ale většinou funguje.

Zapálíme si tři svíce, já na to používám svíce ve tvaru faluse, protože to je nejsilnější artefakt. Jedna svíce by měla být černá, ale ne jen na povrchu, ale i zevnitř. Každá částečka vosku měla by být černá. Dvě svíce by měly být bílé. Všechny tři svíce měly by být stejně vysoké a pálené na jednom talířku. Já samozřejmě používám ještě další svíce, ale pokud chcete si sami udělat malý rituál pro prosbu Azraelovi, tyto tři svíce vám stačí.

Zapalte je, svíce kreslí trojúhelník, kdy bílá svíce je na východu. Přivolejte Azraela, stačí vyslovit jeho jméno. A nyní je to nejdůležitější a také nejsložitější. Čím více slz při tom uroníte, a budou od žalu a smutku, tím větší to bude mít sílu. Poproste Azraela, aby vašemu milovanému člověku dal ještě nějaký čas na Zemi, povězte důvod, proč to žádáte, nebo ať si ho vezme a nenechá ho trápit.

Většinou Azrael vyhoví první žádosti, ale je třeba říci obě části, aby se Azrael sám rozhodl, zda si duši umírajícího člověka vezme, nebo ji nechá ještě na tomto světě. Pak vám dopřeje potřebný čas na rozloučení se s tímto člověkem, většinou několik měsíců nebo let.

Toto je asi pro mnoho lidí hodně obtížné, protože žádat uzdravení je snadné, ale prosit o smrt, to už chce pořádnou odvahu. A kdo volá Azraela, odvážný být musí. Bez toho to prostě nejde.

Jakmile Azrael vyhoví vašemu přání, můžete přivolat Rafaela, aby léčil nemocného, a dopřál mu spokojené dny, týdny, měsíce nebo i roky na tomto světě.

Nezapomeňte nakonec poslat vosk po vodě. Nepokoušejte se dívat Azraelovi do očí, i kdybyste byli natolik vnímaví, že byste ho spatřili. Anděl smrti přináší smrt, a tak, jak je v jeho očích klid pro umírajícího, tak je tam i hloubka smrti, která může být pohledem předána do zdánlivě zdravého těla.

Motto: Mrtvý člověk není ten, jenž přestal dýchat a jehož srdce přestalo bít. Mrtvý je ten, kdo přestal věřit, kdo přestal snít.

Co na to andílci?

Lidský život neměří se časem, ale lidským přáním. Čím více přáníček vyslovíte, tím více času dostanete. Každé přáníčko živí vaší duši, posiluje jí. Však pouze tehdy, pokud přání vychází z čistého srdce.

Dětská přáníčka plní se velice brzy, neboť dětské srdce je čisté a nevinné. Děti jsou ochotné pro svá přáníčka mnohé udělat. Vysloví je a zapomenou, avšak jen zdánlivě. Jejich duše cítí, že přichází vše ve chvíli, kdy přijít vše má.

Dětská přáníčka jsou prostá – láska, dobré známky, dobří kamarádi. V jejich prosbách je vše čisté. I vy jednou byli jste dětmi, a žili jste. Pro své sny a touhy, pro svá přáníčka. Toto dítě je uvnitř vás všech. Stačí ho jen probudit.

Ale jak probudit dítě, které spí hlubokým spánkem? Ponořte se do ještě většího spánku. Není to složité, pokud se ponořit chcete.

Najděte si něco, co vás spojuje s vaším dětstvím, nebo s vaším přáníčkem. Může to být kresba, talisman, jakýkoliv předmět, vzpomínka, kdy jste byli skutečně šťastní. Soustřeďte se na toto velice pečlivě. Splyňte s tímto předmětem či vzpomínkou, navoďte si pocit bezmezného štěstí. Počítejte velice pomalu od 10 do 0 se zavřenýma očima. Zjeví se vám jeden z nás, andělů, který vás vynese do oblak, za hranici lidského zraku, do naší říše. Nechte se nést a ničeho se nebojte. Dobře se rozhlédněte a dobře si zapamatujte, co uvidíte. Vyslovte své čisté přání a přeneste si ho zpět do vašeho světa. Pokud je vaše přáníčko čisté, budete brzy šťastni. Pokud však je v přání stín zla, pak nepovede se vám dobře a vaše přání obrátí se proti vám. Proto volte čistá slova z ryzího srdce.

Z našeho světa přinesete si sebou semínko toho, co si zasloužíte. Toto semínko vložte do květináče s čistou hlínou. Hlínu musíte nejprve vhodit do vody a vyvařit. Sceďte ji a vysušte. Pak vložte do květináče.

Uprostřed druhým prstem levé ruky udělejte důlek, zavřete oči a semínko skrze svou sílu nechte proudit do hlíny. Vezměte 4 kameny čtyř barev: červené, modré, žluté a zelené. Červený kámen položte na jih, žlutý na východ, modrý na západ a zelený na sever. Květináč postavte na místo, kde se s ním nebude hýbat. Každý den ho naplňte láskou. Přistupte k němu, usmějte se, položte levou ruku přes kameny, jako byste hýčkali někoho, koho milujete.

Pokud uděláte vše správně, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Někteří z vás čekají dlouhý čas na splnění svého přání, nyní dostáváte možnost pro to také něco udělat vy sami, skrze vaši velkou energii.

Všemi vašimi přáníčky se zabýváme, splnění blíží se každým dnem, a vaše energie vaše přáníčko ještě více posílí. K vašemu semínku přidáme i my naší energii, čistou a průzračnou.

Pokud budete semínko svého přáníčka přelévat láskou, zahyne. Pokud si ho nebudete všímat, zahyne. Dejte mu jen tolik lásky, kolik je zapotřebí.

Předtuchy provází lidstvo od nepaměti. Každý z nás měl někdy nějakou předtuchu, divný pocit, sen, který se stal skutečností. Jak je to ale možné? Jak můžeme vědět něco, co se ještě nestalo, a posléze se to stane skutečností?

Možná i vám se zdálo něco, co se pak stalo. Mohlo to být o pár metrů dál, jako v případě mé klientky, která viděla přejet svého pejska modrým autem, přímo u pouliční lampy. Druhý den skutečně se jí pejsek "splašil" a přejelo ho modré auto, ale pár metrů od pouliční lampy.

Jiným příkladem je nemožnost někam dojet. Sednete do auta, a ono nejede. Zkoušíte ho nastartovat, ale beznadějně. Rozhodnete se tedy jet autobusem a autobus vynechá, prostě nepřijede. Doběhnete na místo ze všech sil, kde jste měli být, a zjistíte, že tam nikdo není ani nebyl. Prostě jste tam jet neměli.

Dalším příkladem je opět automobil. Vždy nastartuje v pořádku, ale dnes ne a ne naskočit. Když se vám to po pár desítkách minut povede, odjedete a projíždíte nehodou, která se stala přesně o ty minuty dříve, kdy jste měli vyjet. A vy jste rádi, že vám auto nechtělo naskočit.

Dalším příkladem je klient, který se měl dostavit na jednání. Byla zima, náledí, tak šel pěšky. Upadl a narazil si "prdelku". To by asi nebylo nic zvláštního, zvláště, když to místy klouzalo. Přišel na schůzku, která proběhla celkem v pohodě. Za hodinu mu však volali, že nedodal určité materiály, které oni potřebují pro zdárné vyřízení žádosti, které bylo součástí této schůzky. Náhoda? Nebo mu andílci "podrazili nohy", aby ho upozornili, že mu to přece dávali najevo, když se mu tam ten den nechtělo, když hledal dlouho klíče od bytu, když nemohl najít svůj občanský průkaz, který má vždy v peněžence, ale teď tam nebyl, a on si nebyl vědom, že by on nebo někdo jiný vyndával?

Takto bych mohla pokračovat dlouho. Jsou to předtuchy? Ale kde se berou? Kde bereme tuto schopnost? Nebo to jsou andělé, kteří nám dávají znamení, že je něco v nepořádku? Posouzení nechám na vás.

Zrcadlo od nepaměti sloužilo jako brána mezi našimi světy a světem démonů. Mohou vstoupit skrze tuto bránu do našeho světa a ovládat nás, aniž bychom to tušili. Plnit naše přání, dát nám, co chceme, aby nám vše nakonec vzali. Náš pohled tuto bránu otevírá. Upřený pohled s vyslovením přání.

Bránit se a uzamknout tuto bránu není tak snadné, jak bychom si mohli myslet. Nejotevřenější je brána v době našeho spánku, proto bychom neměli mít zrcadlo v ložnici, a už vůbec ne nastavené na místo, kde spíme. Odrážíme-li se při spánku v zrcadle, naše duše každou noc opouští své tělo a naše mysl vyslovuje skrytá přání. Dělá to nevědomky, ale přeci.

Dalším špatným místem je místo naproti vstupním dveřím. Většinou umístíme zrcadlo do chodby, abychom se upravili před odchodem z domu, a přejeme si... Upřeně hledíme sami na sebe, až do nejzazšího koutku naší duše. Přejeme si úspěšný den, přemýšlíme o tom, co bychom chtěli ve svém životě mít, čeho bychom chtěli dosáhnout, a dáváme tak klíč od této brány právě démonům.

Někdy máme pocit, že vše se nám podaří, tento pocit pramení z našeho chtíče a také z příslibu démonů, ale ne vždy je nám splněno přesně to, na co v tu chvíli myslíme. Démoni hodně slibují a málo plní sliby své. Splní maličkost, aby nás získali na svou stranu, ale za to zaplatíme hodně krutou daň.

Vstupní dveře symbolizují naše srdce, proto také mnoho démonů tohoto místa umístění využívá jako alternativu, pokud ho neumístíme do ložnice. Mají lepší přístup do našeho srdce a tedy i do našich nejtajnějších přání.

Bránit se otevření brány můžeme různými způsoby. Kdysi se vykládal rám zrcadlo křišťály, které čistí prostor a nechávají bránu uzamčenou. Také se věšel škapulíř naplněný malými křišťály na zrcadlo tak, aby zasahovalo do plochy zrcadla. Na nejvyšší démony to však nepůsobí, ty jsou proti tomuto druhu ochrany imunní. Na ty platí buď sundání zrcadla z těchto míst, nebo zakrytí černou, sametovou látkou.

Setkávám se s mnoha názory, že zvířátka duši nemají. Je tomu skutečně tak? Několikrát ve svém životě jsem viděla, jak duše pejsků opouští svá pozemská těla. Proto troufám si tvrdit, že zvířátka duši mají. Také někteří andělé hlídají duši zvířat, každé zvířátko má svého anděla strážného. Proč by ho měla, pokud by duši neměla? I v bibli se hovoří o duši zvířat, a já vám nyní tento úryvek posílám. Posílám vám ho proto, byste se ke svým zvířátkům chovali ne jako k věci, ale jako k členům rodiny, právoplatným členům, neboť nejsou méně než vy sami. Ze života zvířat mohli bychom se učit, neboť neznají zášť ani podlost, občas se jen brání, ale dokážou také projevit tu správnou lásku. Jejich duše se nerozděluje jako lidská, to je také jediná odlišnost mezi naší, lidskou duší, a zvířecí.

Bůh stvořil člověka a řekl:

"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena, i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je ŽIVÁ DUŠE, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu."

I svaté písmo v první knize Mojžíšově předkládá člověku na pamětnou, že i zvířata mají svou duši.

Užijte si proto krásný předvánoční čas se svými zvířecími kamarády, ať pocítí vaši lásku a mohou být šťastni.

Tento týden ještě jeden duchařský příběh, nebo spíše nedávnou zkušenost, jak jsou duchové vynalézaví.

Je zvláštní, jak se někdy věci seběhnou a dostávají úplně jiný ráz, Události nevymyslíte tak, jako sám život. A samozřejmě naši ducháčkové.

Vše začalo setkáním s duchem. V noci jsem se vzbudila a viděla, jak se někdo u postele ohývá, jako by něco hledal. Byla jsem rozespalá, tak jsem periferně nezaměřila tuto osobu. Měla jsem za to, že manžel něco hledá v koši na prádlo, aby se oblékl do práce. Mluvila jsem, a nic. Tak jsem usoudila, že to jen nějaký ducháček zabloudil, a protože nepromluvil ani slovo, otočila jsem se, a spala dál. Zdálo by se to jako konec příběhu, ale tento příběh má ještě dvě pokračování.

Vše pokračovalo snem, vhledem. Zdálo se mi o pohřbu. Pohřeb ve snu znamená svatbu nebo dlouhý život, ale takový pocit jsem neměla. Měla jsem pocit, že někdo odešel, někdo z rodiny, ale nedokázala jsem určit, kdo to je. Jako by to byl někdo blízký, a přesto tak moc vzdálený. Jako by byl z rodiny, a přesto nebyl. Jako bych ho neznala. A nebyla jsem daleko od pravdy. Byl to bratr mé tchýně. Nikdy jsme se neviděli, ale to proto, že k tomu nebyl důvod. S jeho dcerou jsme v kontaktu, ale ani nevím, proč jsme se nikdy nesetkali. Nicméně příběh pokračuje. Volala jsem manželovi, že mám nepříjemný pocit, že někdo z rodiny zemřel. Za hodinu mi volá manžel z práce se slovy: měla jsi pravdu, ty moje věštkyně. A povídal mi, jak mu mamča volala, že strejda umřel. Byl by to možná dobrý konec příběhu, ale ještě konec nebyl.

Pár dní na to mi 2x volala tchyně, což mi přišlo divné, protože většinou volá manželovi, protože ví, že mám hodně práce. A v této době obzvláště. Neměla jsem pocit, že by se něco v ten den stalo, ale zavolala jsem pro jistotu zpět. Povídala mi, že prý jsem jí volala, a také si myslela, že se stalo něco nepříjemného. Já ale nebyla celý den u telefonu. Dohodli jsme se na tom, že to byl její bratr, kdo jí volal, i když z mého telefonu nebyl žádný odchozí hovor.

Náš příběh pokračuje hned v noci. Navštívil mě tento ducháček, a předal mi vzkaz pro svou sestru. A tím náš příběh končí.